Ve věku 85 let zemřela Jiřina Šiklová, oznámil to její syn. Doktorka filozofie, socioložka, signatářka Charty 77, disidentka, vězeňkyně, zakladatelka a propagátorka genderových studií, zasvětila svůj život angažování se pro politickou a sociální spravedlnost. Za komunistického režimu organizovala převoz exilové literatury, po jeho pádu stála u vzniku katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, také založila Gender Studies Centrum – mezinárodně uznávanou organizaci a knihovnu.
„Nikdy jsem nechtěla být pasivním pasažérem či obětí, ale aktérem vlastního života,“ tvrdila Jiřina Šiklová. „Když je někdo v ‚průseru‘ a já na to mám kapacitu, tak něco zorganizuju,“ říkala.
Akademička i uklízečka
Dcera pražského očního lékaře a učitelky, absolventka dívčího gymnázia Minerva, se narodila 17. června 1935, její matka byla spolužačkou Milady Horákové. Vystudovala historii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde v roce 1965 pomohla otevřít sociologickou katedru.
V roce 1956 vstoupila do KSČ. „Jestliže se člověk chce podílet na určitých změnách, musí se pro to angažovat,“ vysvětlila později svou motivaci k tomuto kroku. V roce 1968 pak na fakultě aktivně podporovala reformní tendence uvnitř strany. V listopadu 1969 podporovala studentskou okupační stávku. V té době také opustila stranu a byla vyhozena z fakulty.
Poté ji nakonec přijali v Klementinu. Ráno uklízela a potom studovala a psala materiály. Poté pracovala jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice.
Dovoz západní literatury
Za časů reálného socialismu se Šiklová, která podepsala Chartu 77, starala o dovoz literatury ze Západu. Spolupracovala s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury Viléma Prečana v německém Scheinfeldu, a také se podílela na transportu exilové literatury, který z Londýna organizoval Jan Kavan. Tento kanál fungoval dvacet let. V roce 1981 však policie jeden z mnoha desítek kamionů zadržela – Jiřina Šiklová a dalších osm lidí šlo na rok do vězení. Pod tlakem mezinárodních protestů byli ale nakonec propuštěni a souzeni na svobodě.
I ve vězení Šiklová uplatnila svůj organizační talent, pro vězeňkyně uspořádala kurzy angličtiny a němčiny, zavedla ranní rozcvičky. Sama tento pobyt nazvala „zajímavým zúčastněným pozorováním“.
Po převratu se vrátila na Univerzitu Karlovu, kde deset let vedla katedru sociální práce. V plánech přednášek na společenskovědních fakultách v celém Česku prosadila téma problematiky genderu, tedy vztahu mezi oběma pohlavími. U ní v bytě také vznikla první knihovna Gender Studies, ze které se časem vyvinula největší knihovna tohoto tématu ve střední a východní Evropě.
„Žena Evropy“
V roce 1995 získala Šiklová cenu Žena Evropy, o čtyři roky později medaili T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku. Publikovala v desítkách odborných časopisů, je autorkou několika knih. Po publikaci Vyhoštěná smrt – úvahy o umírání a smrti z roku 2013 byl její další knihou titul s názvem Omlouvám se za svou nepřítomnost: dopisy z Ruzyně 1981–82, který v roce 2015 vydalo pražské nakladatelství Kalich. Angažovala se i v politice, několikrát kandidovala za Stranu zelených.
„Mám dobré děti, se kterými mám dobré vztahy. Nikdy jsem neprostituovala ve smyslu společenském a politickém. Jsem ráda, že se mi to podařilo. Můj život se mi líbí,“ prohlásila jednou.
Gabal: Vnášela do sociologie moderní témata
Sociolog Ivan Gabal je úmrtím Šiklové zaskočen a šokován, protože ji považoval za jakýsi „jev nesmrtelnosti“. Vždy ji považoval za někoho, koho může zavolat a domluvit se s ním. Její význam pro českou sociologii přirovnal k významu Kamily Moučkové pro televizní vysílání.
V době, kdy se v Československu obnovovala sociologie, do ní vnášela moderní témata, která v komunistické zemi nebyla obvyklá. Svůj názor například na postavení žen prezentovala podle Gabala způsobem, který nyní těžko dokáže někdo zaplnit. „Nastolovala témata způsobem, kterému se nikdo neodvážil oponovat.“
Dokázala také přeměnit filozofii v něco praktického. Ze svých názorů nebyla ochotná uhnout ve smyslu strachu nebo síly, ale byla o nich ochotná diskutovat, uznat pravdu oponenta, řekl Gabal. Ve smyslu poznání nebyla ochotna dělat kompromisy. „V tom si myslím odchází celá jedna generace, která k tomu byla připravena,“ dodal.
Pithart: Šiklová žila pro druhé a do konce života jim pomáhala
Celoživotní potřeba pomáhat všem, kdo na tom právě nejsou dobře, je podle Petra Pitharta hlavní charakteristika zesnulé Jiřiny Šiklové. Socioložka, někdejší disidentka a signatářka Charty 77 byla podle svého celoživotního přítele pomáhající člověk. „Přímo vyhledávala, kde je nějaká situace, kdy je někdo v tísni a nějací lidé jsou potřební,“ řekl Pithart.
„V posledních letech pořád obvolávala své známé a ptala se: žiješ, chlapečku, potřebuješ něco? Tenhle instinkt v ní byl nejsilnější,“ vzpomíná na svou souputnici Pithart.
Jednou ze zásluh Šiklové bylo podle něj i to, že právě ona se přimluvila u tehdejší politické reprezentace, když se rozhodovalo o tom, zda stát vykoupí a nechá zbourat bývalý romský koncentrační tábor v Letech.
Šiklová s Pithartem se znali přes 60 let a byli si velmi blízcí. „Často jsme dělali spolu leccos, co už dneska je nesrozumitelné nebo málo srozumitelné,“ uvedl Pithart s odkazem na doby nesvobody a disentu, kdy společně distribuovali do vlasti zahraniční i exilové knihy.
Rychetský: Díky za posílání ilegálních tiskovin
Jako citelnou ztrátu pro celou zemi odchod Šiklové označil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. I jej pojilo se Šiklovou dlouhé přátelství.
„Úmrtí Jiřiny Šiklové je pro mě osobně i pro naši zemi citelnou a smutnou zprávou. S paní Šiklovou mě spojovalo dlouholeté přátelství ještě z dob, kdy se Jiřina podílela významnou mírou na posílání ilegálních tiskovin mezi disentem a našimi přáteli v zahraničí. Za to si zaslouží velký dík,“ řekl Rychetský.
Fischer: Byla to žena s espritem
Senátor Pavel Fischer (nestr.) o zemřelé řekl, že měla „obrovský esprit,“ nikdy nic nedělala na polovic. Projevovala vysokou osobní statečnost a vnitřní sílu. Různá ocenění brala spíše jako příležitost se setkat se svými přáteli.
Byl to člověk, který se nepodřizoval a když dnes čteme její dopisy z vězení, tak si uvědomíme jakou mimořádnou osobností Jiřina Šiklová byla, zdůraznil senátor. Ani ve vězení navíc nepřestala pracovat jako sociolog.
„Věci, které kolem sebe dělala pro ostatní, dělala skutečně s láskou a s velkou obětavostí. Dávala všanc svoji vnitřní svobodu, svoje bezpečí i kariéru.“ Nikdy ani neodešla do důchodu, byla stále naplno aktivní. Zdůraznil také její obrovskou vnitřní sílu. „Zájem o slabé nebo o ženy, které jsou v nevýhodném postavení, byl u ní daleko dříve, než se nějaké gender studies jako pojem zaváděl na univerzitách,“ dodal senátor.
Jak na Šiklovou vzpomínají přátelé a kolegové
Propojení odborné erudice, občanské angažovanosti a neutuchající potřeby pomáhat druhým oceňují na Jiřině Šiklové přátelé a kolegové.
Desítky let se s Šiklovou znal historik Vilém Prečan, který v druhé polovině 80. let vedl Československé dokumentační středisko nezávislé literatury v bavorském Scheinfeldu. Středisko založili v 80. letech čeští intelektuálové v exilu a v jeho archivech jsou četné materiály týkající se činnosti exilu i domácího disentu v době totality. Signatářka Charty 77 Jiřina Šiklová pašovala samizdatové texty z Československa právě do tohoto centra.
„Vždycky jsem říkal, že Jiřina je nejlepší ženská mého života - i když bychom spolu asi nemohli žít ani den,“ řekl v sobotu. „Byla jedním z nejskvělejších lidí našeho života, byla obětavá a nikdy nemyslela na sebe. Vždycky myslela na to, co je třeba udělat pro druhé lidi, byla obětavá do krajnosti,“ řekl Prečan.
„Na její roli v české sociologii vidím dva obrovské přínosy. Jednak je určitě jedna z prvních, která i v dobách, kdy se to vlastně nesmělo, poměrně jasně ukázala, že je potřeba slyšet ženský hlas a že genderová problematika je něco, co je důležité,“ řekl sociolog Petr Soukup, který působí na Fakultě sociálních věd UK. Druhý důležitý moment pro něj je ten, že Šiklová byla „socioložkou žitého života“. „Prostě řešila ty běžné a důležité problémy a snažila se, aby sociologie pomáhala,“ dodal.
