Ve věku šedesáti let zemřel ve čtvrtek večer ve spánku po delší nemoci divadelní a filmový herec Jan Potměšil, sdělila ČTK jeho manželka Radka Potměšilová. Herec byl již od začátku 90. let upoután na invalidní vozík. Aktivně se zapojil do sametové revoluce. V posledních třech letech měl Potměšil vážné zdravotní problémy.
„Honza před jedenáctou (23:00) zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ napsala ČTK Potměšilová, která má s hercem dva syny.
Potměšil, který se narodil v Praze, se hraní věnoval už od dětství. Před kamerou stál poprvé na základní škole, jako budoucí povolání si herectví vybral po televizní inscenaci Hrátky. Již před absolvováním DAMU hostoval v Divadle Na Zábradlí a v Divadle Na Vinohradech.
V 21 letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid. Ve stejném roce 1987 si zahrál také ústřední postavu udatného ševce Jíry v pohádce Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci, hrál také třeba ve filmu Proč? či v televizním seriálu Třetí patro.
Aktivní zapojení do sametové revoluce
Poté přišla sametová revoluce, do níž se Potměšil aktivně zapojil. V roce 1989 se intenzivně účastnil společenského dění, chodil na demonstrace během Palachova týdne, rozšiřoval manifest Několik vět a v listopadových dnech se zapojil do herecké stávky.
Účastnil se také výjezdů mimo hlavní město ve snaze šířit na venkov informace o událostech na Národní třídě. Začátkem prosince 1989 při jedné cestě ze setkání herců a studentů s horníky v Ostravě na zadním sedadle auta usnul a po dopravní nehodě se probudil až za dva měsíce v nemocnici. Od té doby byl upoután na invalidní vozík.
K divadlu se pak vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi. V roce 2004 se oženil s novinářkou Radkou Prchalovou. V roce 2014 hrál v pokračování filmu Bony a klid 2, hrál i v několika televizních seriálech, třeba Kancelář Blaník a Život a doba soudce A. K. Byl také moderátorem adventních koncertů České televize. Angažoval se v otázkách lidských práv, byl tváří řady dobročinných iniciativ a akcí.
Potměšil, který je autorem výroku „je lepší být na vozíku než s komunisty“, získal od Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2025 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.
Na úmrtí herce reagoval dramaturg ČT Radomír Šofr. „Je mi to velmi líto. Honza Potměšil byl ve své době obrovský herecký talent. Když říkám ve své době, byla to druhá polovina 80. let. Měl našlápnuto, stal se mladým hercem a zdálo se, že jeho kariéra bude vzletná,“ sdělil Šofr, podle kterého Potměšilovu kariéru velmi poznamenala právě autonehoda v roce 1989. „Ale on udělal v životě i přes tento handicap obrovský kus práce,“ zdůraznil dramaturg. Potměšilova stopa podle něj byla obrovská. „Myslím si, že česká veřejnost mu bude za spoustu věcí vděčná a že si to teprve bude uvědomovat,“ doplnil.
