Několik vět

Před 35 lety se komunistický režim snažil zastavit sílící vliv petice Několik vět. Na začátku srpna 1989 pod ní bylo 16 tisíc podpisů – skoro desetkrát víc, než pod Chartou 77. Oficiální média spustila propagandistickou ofenzivu – lidi toužící po svobodě označovala za teroristy a fašisty.

Když Jiří Suchý v roce 1991 slavil šedesáté jubileum, krátký medailonek v Deníku ČST připomněl nejen Suchého umělecké zásluhy, ale také jeho celoživotní společenskou angažovanost. Představil ho mimo jiné jako signatáře manifestů Dva tisíce slov a Několik vět.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Komunistický režim v srpnu 1989 čekal, že výročí sovětské okupace a dění v okolních zemích vyústí v početné demonstrace. Na Václavském náměstí v Praze se skutečně lidé sešli, bylo jich ale méně než pořádkových sil s obušky. České demonstranty přijeli, přísným kontrolám navzdory, podpořit také mladí Maďaři a Poláci. Díky nevýrazné účasti si režim myslel, že zvítězil, touha po změně ale i po tvrdém zásahu rostla.

Více než hodinová řeč, se kterou generální tajemník KSČ Miloš Jakeš vystoupil 17. července 1989 v kulturním domě na Červeném Hrádku, se stala jedním z nezamýšlených symbolů koroze socialistického zřízení v Československu. Deklarativně nejvlivnější muž v zemi se ve svém chaotickém monologu označil za kůl v plotě, bezděčně prohodil brojlery s bojlery a kritizoval zpěvačku Hanu Zagorovou. Web ČT24 nabízí jeho projev v plném znění.

První polovina roku 1989 v Československu se nesla ve znamení sílící aktivity opozice, která postupně pronikala i mimo oblast disentu. Jednou z klíčových událostí té doby byl vznik petice, pod kterou se masově podepisovali představitelé kultury i dělníci. Text Několika vět byl poprvé zveřejněn 22. června v tehdy ilegálních Lidových novinách. Přesně o týden později manifest zazněl na rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Petici pak postupně podepsalo na 40 tisíc lidí.