České věznice hlásí téměř plný stav. V pětatřiceti zařízeních je skoro dvacet tisíc lidí. Chybí naopak dozorci a v poslední době třeba také práce pro vězněné. Covid, dopady války a energetická krize přiměly řadu firem k omezení výroby. Aktuálně pracuje osmapadesát procent vězňů a vězenkyň.
Ve věznicích chybí pracovní příležitosti. Zájem firem ale po pandemii mírně stoupá
Události: Ve věznicích chybí pracovní příležitosti (zdroj: ČT24)
Odsouzená Diana a Lenka pracují v ženské věznici Světlá nad Sázavou v prádelně. Třídí ložní prádlo, ručníky a oblečení. Co je poškozené, zašijí. „Všechno musí být připravené na výměnu, aby bylo vše v pořádku,“ popisuje náročnou práci Diana.
Další ženy montují třeba fotovoltaické rozvodny, díly do aut, pracují se dřevem nebo kovem.
„Teď se ta spolupráce rozvíjí tak dobře, že příští měsíc budeme zařazovat jednou tolik žen oproti tomu, co tam máme,“ pochvaluje si ředitelka věznice ve Světlé nad Sázavou Monika Myšičková.
Z osmi set odsouzených tam pracuje jen čtyřicet procent. Ostatní jsou buď v invalidním důchodu či se vzdělávají. Další pracovat nechtějí anebo pro ně práce není.
„Během anticovidových opatření se velmi výrazně snížila zaměstnanost odsouzených,“ uvádí generální ředitel Vězeňské služby Simon Michailidis. Zájem firem teď mírně stoupá. Věznice jsou ale limitované. „Problém je v prostorových možnostech vězeňské služby – zřizovat provozy ve střežených částech věznic,“ vysvětluje Michailidis.
Kromě zajištění práce ale například ve věznici ve Světlé pořádají besedy a koncerty. Naposledy tady vystupoval David Kraus s kapelou, koncert byl v režii neziskové organizace Romodrom.
„Já prostě chci, aby se zamysleli nad tím, že není dobře, že jsou tady a abychom je i nějak pozitivně motivovali k lepšímu životu, k lépe strávenému času,“ uvažuje Myšičková.