Významná ruská oceánografka a celoživotní bojovnice za lidská práva Nina Litvinovová spáchala ve svých osmdesáti letech sebevraždu. Zdroje z bezpečnostních složek sdělily státní agentuře RIA Novosti, že zanechala dopis na rozloučenou. „Mám vás ráda a myslím na vás, ale musím odejít. Život je pro mě nesnesitelný – od té doby, co (ruský vládce Vladimir) Putin napadl Ukrajinu, zabíjí nevinné lidi a u nás neustále posílá do vězení tisíce lidí, kteří trpí a umírají jen za to, že jsou proti válce a zabíjení,“ popsala ruský režim.
Tělo Litvinovové bylo podle serveru The Moscow Times nalezeno ve středu na ulici v centru Moskvy. Její sestřenice, novinářka Maria Slonimová, zveřejnila na facebooku výňatek z dopisu. „Nikdo – ani RIA, ani Gazeta.ru, které o tom informovaly jako první – samozřejmě ten dopis nezveřejní, protože v něm jsou důvody její smrti popsány až příliš jasně. Rozhodly jsme se tedy ukázat skutečné důvody: Putin ji zabil!“ napsala Slonimová.
„Nemohu jim nijak pomoci. Jevgenija Berkovičová, Svetlana Petričuková, Karina Tsurkanová a tisíce dalších za mřížemi trpí a umírají,“ pokračuje dopis na rozloučenou a vyjmenovává politické vězně. „Snažila jsem se jim pomoci, ale došly mi síly a dnem i nocí trpím bezmocí. Stydím se, ale vzdala jsem to. Prosím, odpusťte mi,“ dodala žena.
Litvinovová byla vnučkou Maxima Litvinova, který byl v letech 1930 až 1939 za vlády Josifa Stalina lidovým komisařem pro zahraniční věci SSSR a později působil jako velvyslanec na Kubě a ve Spojených státech. Zároveň byla také sestrou slavného sovětského disidenta Pavla Litvinova, který je podle zpravodajky ČT na Ukrajině Darji Stomatové jediným žijícím účastníkem protestu proti invazi do Československa na Rudém náměstí.
Organizace na ochranu lidských práv Memorial zveřejnila nekrolog, v němž byla Litvinovová popsána jako účastnice disidentského hnutí, která byla od šedesátých let oddanou obhájkyní politických vězňů. V posledních letech se účastnila významných soudních procesů, včetně procesů s historikem Jurijem Dmitrijevem a spoluzakladatelem Memorialu Olegem Orlovem. „Vždy byla tam, kde byla bolest největší,“ píše se v nekrologu.
Litvinovpová pomáhala mimo jiné i mnoha méně známým politickým vězňům. Memorial zdůraznil, že tak činila bez snahy o publicitu.
Ruské státní orgány v komentářích k smrti Litvinovové zmínily pouze její rodinné vazby na sovětského politika Maxima Litvinova a její profesionální práci v Ústavu oceánologie, aniž by se zmínily o jejím aktivismu v oblasti lidských práv.
