Nízkoprahová centra, denní stacionáře nebo třeba domovy pro seniory budou dál dostávat peníze od státu jen na jeden rok. Hůř se jim tak plánují investice do oprav nebo nového vybavení. Velkou reformu financování služeb, po které poskytovatelé dvanáct let volají, už resort práce (MPSV) do konce volebního období nestihne připravit. Šlo přitom o jednu z priorit, ke které se vláda zavázala v programovém prohlášení.
Sociální služby jsou v nejistotě. Velkou reformu financování vláda už nestihne
5 minut
Události: Financování sociálních služeb
„Nicméně já za celé ty tři roky dělám jednu podstatnou změnu oproti svým kolegyním a kolegům a předchůdcům v tom, že vždycky v polovině září ví všechny kraje a všichni velcí poskytovatelé na korunu přesně, kolik ze státního rozpočtu půjde do jednotlivých krajů ze strany MPSV,“ nechal se slyšet ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny Aleše Juchelky (ANO) vláda, přestože to měla v programu, slib nedodržela. „Také přemýšlíme nad tím, jakým způsobem to uchopit. Víceleté financování určitě ano, tříleté bych viděl jako zlatou střední cestu, nicméně jak říkám, je potřeba změnit celý systém,“ míní opoziční poslanec.
Situace se liší regionálně. Každý kraj totiž od ministerstva dostává jiné procento peněz. Ty pak jednotlivá hejtmanství mezi služby přerozdělují podle svých priorit. Problém mívají hlavně neziskové organizace, které jsou na dotacích od státu závislé.
Chybí sestry i pečovatelky
Například v domě Naděje v brněnských Řečkovicích se o jednatřicet klientů stará čtyřiadvacet hodin denně čtrnáct ošetřovatelek. Podle ředitele Jiřího Valnohy by ideálně potřebovali další dvě zdravotní sestry a dvě pečovatelky.
„U nás má pečovatelka obvykle šestadvacet, sedmadvacet tisíc hrubého. Zdravotní sestra jednatřicet, třiatřicet tisíc. Ten obecný rozdíl je zhruba tři až pět tisíc u pečovatelek oproti těm takzvaně státním domovům, které mají mzdu garantovanou zákonem. A u zdravotních sester je rozdíl osm až patnáct tisíc měsíčně. To znamená, že nám se opravdu velmi těžko hledají lidi na tyhle pozice,“ vysvětlil Valnoha.
Jurečka uvádí, že se vláda snaží financování sociálních služeb meziročně výrazněji zvyšovat. „A s tím souvisí celkový objem, který potom ti poskytovatelé mohou případně dát i na část mezd,“ nastínil.
To ale například v případě Naděje nestačí – na provoz brněnských domovů chybí Naději čtyři a půl milionu. Roky už také nemají na nutné opravy. „Trubky jsou staré, litinové, prorezlé, takže to co chvíli rupne. Vyměnit to tak, jak by bylo potřeba v celém domově, jsme si nechali odhadovat od firmy – bylo to 800 tisíc, což je pro nás absolutně nemožné,“ dodal Valnoha.
Zařízením podobného typu se nedaří ani navyšovat kapacitu, která bude s ohledem na stárnutí populace potřeba. Asociace poskytovatelů poukazuje na velké rozdíly mezi službami.
„Někdo dostane dvanáct tisíc na jedno lůžko v pobytové službě měsíčně a někdo tři tisíce – podle toho, v jakém je kraji nebo jaká je právní forma toho poskytovatele. Ale na lůžku je podobný senior, osoba se zdravotním postižením, kteří potřebují stejný objem péče,“ podotýká prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký.
Financování sociálních služeb by se podle něj do budoucna mělo nastavit tak, aby bylo transparentní, spravedlivé a hlavně předvídatelné. A všechny služby tak mohly poskytovat i stejně kvalitní péči.
