Před osmdesáti lety v noci z druhého na třetího srpna během několika hodin nacisté zavraždili v táboře Auschwitz-Birkenau přes čtyři tisíce Romů a Sintů. Odhadem jich během druhé světové války zemřelo až půl milionu. Pražský magistrát pravidelně při této příležitosti vyvěšuje romskou vlajku. Den romského holokaustu připomíná i výstava, která v pátek začala v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku.
Aktuální expozice v Památníku holokaustu Romů a Sintů je zaměřená na životní příběhy několika přeživších. Památník vznikl na místě, kde v letech 1942 až 1943 fungoval protektorátní takzvaný cikánský tábor. Výstava představuje osudy lidí, kteří byli označeni za cikány a stali se obětí nacistického rasového pronásledování. Každá z portrétovaných osob je divákům přiblížena pomocí autentických rodinných fotografií a audiozáznamů vzpomínek.
„Jsou tady příběhy šesti bývalých vězňů koncentračního tábora v Letech u Písku zdokumentované skrze jejich rodinné fotografie. Jsou zde i jejich svědecké výpovědi, které byly natočeny dlouho po válce,“ popsala ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Vůbec poprvé mohou návštěvníci vidět také některé osobní předměty spojené s pamětníky, třeba hadrovou panenku.
Příběhy v rodině nesdíleli, veřejnost o ně nestála
„Sami Romové nesdíleli své příběhy. Bylo to pro ně bolestné a také byli zraněni tím, co jim společnost udělala. Vrátili se z táborů a jejich závěr byl, že je romský původ potřeba skrývat, mysleli si to mnohem víc než před tím. Mnozí vychovávali své potomky v neznalosti původu, aby je uchránili od těchto věcí. A ani veřejnost nestála o jejich příběhy. Nepřistupovala k nim vlídně,“ poznamenala ředitelka muzea. Přičinil se o to také komunistický režim. „Nastoupil cestu státem řízené asimilace, do které vůbec nepatřilo připomínání si společné identity, kultury a historie,“ dodala.
Situace se změnila po revoluci, avšak ani tehdy to nebyl jednoduchý proces. „V roce 1991 jsme založili muzeum a chtěli sbírat příběhy. Bylo ale velmi těžké pamětníky a přímé účastníky perzekuce přesvědčit o tom, že je důležité své příběhy vyprávět. Řekla bych, že alespoň polovina odmítla. Báli se i toho, že zveřejnění původu může ohrozit třeba kariéru jejich potomků,“ připomněla Horváthová. Výstava bude otevřená až do konce října.
Divadelní inscenace a ocenění
Muzeum už ve čtvrtek v nedaleké Káznici v Bratislavské ulici uvedlo divadelní inscenaci Cikánský boxer. Udělilo také Cenu Muzea romské kultury, kterou letos získal dlouholetý spolupracovník brněnské organizace Ján Šáriský. V muzeu působí téměř pětadvacet let, například jako kurátor fondu plakátů a pozvánek nebo správce depozitáře.
„Cenu mu udělujeme za vytrvalou pomoc a oporu při budování muzea po všech stránkách, za otisk jeho práce a úsilí na vytvořené značce Muzeum romské kultury, za podíl na uchování romské tradiční hudební kultury i za vysokou úroveň jejího provedení a prezentace,“ vyjmenovala ředitelka muzea.
Den romského holokaustu si připomněla například i Praha. Na budově magistrátu nebo na radnici Prahy 1 zavlála romská vlajka.
Přežilo jen pár stovek
V protektorátu Čechy a Morava byla drtivá většina Romů shromážděna v táborech v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. Odtud byli deportováni do nacistického vyhlazovacího tábora Březinka na území dnešního Polska, kterým postupně prošlo zhruba 22 tisíc evropských Romů. V létě 1944 byl tábor po odsunu práceschopných vězňů zlikvidován. Za jedinou noc z 2. na 3. srpna tak bylo v plynových komorách zavražděno několik tisíc lidí.
Z českých Romů přežilo druhou světovou válku méně než šest set, uvádí Muzeum romské kultury. To znamená, že bylo vyvražděno osmdesát až devadesát procent předválečné romské populace. Dnes v Česku podle Horvátové žijí převážně Romové, kteří sem přišli po válce ze Slovenska.
