Brno - Přesně před 69 lety opustil Brno první romský transport do Osvětimi. Odjel v březnu 1943 a po něm následovalo několik dalších. Přestože se o romském holocaustu často nemluví, jeho dopady byly katastrofální. Zpět na české území, kde žilo před válkou přibližně 6,5 tisíce Romů, se jich vrátilo jen 1,5 tisíce.
Romský holocaust stojí ve stínu židovského, přesto byl stejně děsivý
Po atentátu na Heydricha začal masivní nucený odsun československých Romů do táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Výnos o vyloučení neárijských ras ze společnosti a o potírání cikánského zlořádu byl tak převeden do praxe. „Brána se před vámi otevřela, za vámi zavřela. Odtud nemáte žádný návrat,“ vzpomíná přeživší Božena Růžičková.
Z protektorátu do Osvětimi vyjely první romské transporty v době, kdy vedení SS dokončovalo připravy na celoevropskou likvidaci Romů a Sinthů. Přestože v romských táborech byly podmínky stejně hrůzostrašné jako v těch židovských, alespoň mohly rodiny zůstat pohromadě. „I Romové byli předmětem těch zrůdných lékařských pokusů Mengeleho. Zvlášť se soustředil na romské těhotné ženy a romské děti,“ dodal historik Jaroslav Šebek.
Starosta podplatil německé úředníky, aby zachránil romskou dívku
Do ohrožení se dostala i dnes 85letá Emilie Machálková. Pracovním i koncentračním táborům nakonec ale jako zázrakem unikla. V necelých čtrnácti letech už musela pracovat v továrně. O dva roky později jí přijeli do Nesovic na Vyškovsku zatknout a odvézt do vyhlazovacího tábora. Zachránil jí starosta. Z širší rodiny zůstala naživu jen Emiliina sestřenice, tehdy tříletá Růžena. Emilie ji totiž den před deportací odvezla a do konce války skrývala. I ona tak zachránila život.
3 minuty
Reportáž Edity Horákové