Ruská televize po zahraničních novinářích chtěla, aby říkali, že Západ je špatný a Rusko skvělé. Její pozvání David Miřejovský odmítl, přesto by se právě do této země chtěl pracovně vrátit. „Novinářsky to tam bude v příštích letech strašně zajímavé sledovat,“ vysvětluje redaktor zahraniční redakce ČT. Po deseti letech zahraničních cest zakotvil v Česku a momentálně pracuje na knize o své štaci ve Spojených státech. Věnovat se v ní chce mimo jiné otázce zbraní, ke kterým má sám kladný vztah. I to odhalil v podcastu Background ČT24.
Jako zahraniční redaktor pracuje Miřejovský už přes dvacet let. Za tu dobu se hodně proměnila náplň jeho práce i možnosti „zahraničářů“, hlavně ty technické. „Když jsem začínal a měl se dělat živý vstup ze zahraničí, tak editoři zpravodajství hodně přemýšleli, jestli jim to za to stojí,“ vzpomíná Miřejovský.
„Tehdy to znamenalo zaplatit si minuty na satelitu a dostat se na místo, kde stál přenosový vůz,“ říká s tím, že desetiminutový vstup před deseti lety mohl stát zhruba 800 švýcarských franků, což je v přepočtu na dnešní koruny necelých dvacet tisíc. „Dnes si koupíte pár SIM karet, a vstupů můžou být denně hodiny,“ srovnává.
Jako většina zahraničních redaktorů začínal Miřejovský takzvaně od stolu. Nejprve na stáži v ČT, odkud se ještě coby student žurnalistiky na Univerzitě Karlově vydal dělat pomocného redaktora na televizi Prima. Po čase se ale znovu vrátil do ČT, tentokrát už jako zaměstnanec.
Vstupenkou byla jeho semestrální práce, reportáž o chystané olympiádě v Pekingu, na které pracoval s budoucím kolegou Pavlem Šimkem. Reportáž ukázali tehdejšímu šéfovi zahraniční redakce Markovi Dobrovolnému. „Řekl nám, kluci, nechcete tady dělat?“ vzpomíná.
Zemi objevujete pro diváka i pro sebe
První velkou příležitost dostal Miřejovský zhruba po roce v ČT. Editor mu tehdy nabídl, aby připravil tečku, tedy závěrečnou reportáž do hlavní zpravodajské relace Události. Ze „zajímavosti na konec“ se ale stala hlavní reportáž celé relace. Tématem totiž bylo přistání raketoplánu Columbia, které skončilo tragickou smrtí celé posádky. A za zprávou stál mladý novinář. „Ono to tak v naší profesi bývá, že dostanete příležitost udělat něco mimořádného, protože jste zrovna v redakci na místě,“ řekl.
Na první dlouhodobý zahraniční pobyt vyrazil Miřejovský ještě o pár let později. Mezi lety 2012 a 2016 působil jako zahraniční zpravodaj ČT na Slovensku. „Jako zpravodaj v zahraničí zemi objevujete nejen pro diváka ale i pro sebe. Proto máme dané, že v zemi budeme nějakých tři až pět let. Po tomhle období už tam člověk dost zapustí kořeny,“ vysvětluje Miřejovský systém obměny zahraničních zpravodajů a dodává: „To je do jisté míry přínos, ale už neobjevuje tu zemi tak, jako když tam je rok.“
V souvislosti s prací na Slovensku vzpomíná Miřejovský i na setkání s bývalým premiérem Robertem Ficem. „Byl docela příjemný, když jsme se s ním sešli jako novináři ČT. Když ale byla tisková konference, kam chodili i novináři z dalších medií a kladli mu otázky, na které odpovídat nechtěl, tak to byl velmi nepříjemný,“ objasnil.
V Rusku není lehké být novinář
Po Slovensku následovala pozice zpravodaje v Rusku, kde se pokoušel udělat rozhovor s prezidentem Vladimirem Putinem. „Žádali jsme několikrát o rozhovor, ale nikdy jsme ho nedostali,“ říká Miřejovský s tím, že většina žádostí zůstala bez odezvy. „Jednou nám ale volala nějaká slečna z prezidentské kanceláře a řekla, že prezident dává rozhovory jen ve chvíli, kdy jede do nějaké země na státní návštěvu. Přitom Putin v té době dával rozhovory režisérovi Oliveru Stoneovi.“
K Putinovi se sice nedostal, jako zahraniční zpravodaj ale dostával nabídky vystoupit v pořadu na kanálu Russia 24. „Chodili tam třeba němečtí a francouzští novináři. Snažili se z nich dostat, že Evropa je na tom strašně špatně a Rusko dobře,“ vypráví. „Já jsem v tom smysl neviděl, protože člověk se stal součástí toho, co se oni snažili předat ruskému divákovi,“ uvedl.
V Rusku Miřejovský zůstal jen zhruba rok a půl. „Česko už mělo horší vztahy s Ruskem a odnesl jsem to tehdy já,“ uvádí. Zpravodaj proto nezískal dlouhodobou akreditaci, což znamenalo, že do země s ním nemohla vycestovat jeho rodina. Dnes připouští, že kdyby si mohl vybrat, kde bude působit jako zpravodaj, bylo by to znovu Rusko. „Mám pocit, že se ta země strašně moc mění. Novinářsky to tam bude v příštích letech strašně zajímavé sledovat. Samozřejmě ale není lehké tam být jako novinář,“ dodal.
Další štace Miřejovského už měla hladší průběh. K získání akreditace ve Spojených státech mu stačil jeden mail. Musel si ale kvůli časovému posunu zvyknout na úplně jiný režim: „Musel jsem si najít rytmus, natáčet reportáže den dopředu a zpracovávat je v noci.“
Vedle prezidentských voleb pokrýval v USA zpravodaj také různé přírodní katastrofy. A i když o nich mluví s klidem, přiznává, že ve chvílích, kdy kolem létaly stromy a střechy, mu po těle úplně dobře nebylo.
Zpravodaj musí být stále v pohotovosti
„Jako zahraniční zpravodaj musíte být neustále v pohotovosti, pokud si nevezmete dovolenou, tak si volný víkend naplánovat nemůžete,“ hodnotí Miřejovský náročnost práce. Kvůli pracovní vytíženosti nemohl strávit první tři oslavy nového roku se svojí přítelkyní a později manželkou. „Povedlo se to až poté, co jsme byli manželé a narodilo se nám první dítě,“ vysvětlil.
Po deseti letech v zahraničí se Miřejovský vrátil do Česka. V zahraniční redakci připravuje na příští rok nové projekty a píše už zmíněnou knihu. „Chci se vypořádat i s tím, jak Američané přistupují ke zbraním,“ naznačuje. „Já mám zbrojní průkaz od 21 let. V některých státech jsem byl překvapen, jak ke zbraním přistupují lehkomyslně a nemají respekt, ke kterému jsem byl veden jako mladý střelec,“ popsal.
A co dalšího Davida Miřejovského ještě čeká? „Doufám, že ten zásadní a klíčový moment kariéry ještě přijde,“ sdělil.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundclound, Podcasty Google, Apple a YouTube.
