Politici, pamětníci i řada občanů si v neděli v Praze připomněli oběti komunistického režimu. Pietní akce se konaly v Ďáblicích a na Vyšehradě. Den památky obětí komunistů připadá na 27. června. Tentýž den uplyne 72 let od justiční vraždy právničky a političky Milady Horákové, jíž byla věnována jedna z nedělních piet.
Na Ďáblickém hřbitově začal v deset hodin pietní akt pořádaný Sdružením bývalých politických vězňů. Lidé uctili mrtvé u pomníku na čestném pohřebišti popravených a umučených politických vězňů a příslušníků druhého a třetího odboje. V Ďáblicích leží v hromadných hrobech kolem dvou stovek obětí komunistického režimu.
„Scházíme se zde už 28 let abychom uctili památku obětí a připomněli veřejnosti, co se tehdy dělo,“ uvedl předseda pořádajícího Sdružení bývalých politických vězňů Jiří Línek.
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) při projevu uvedla, že pro komunistické tyrany neměla lidská svoboda a život vůbec žádnou cenu. „Jsme tady dnes nejen proto, abychom si připomněli památku popravených a umučených, ale také proto, abychom už nikdy nedopustili, aby se podobné hrůzy opakovaly,“ uvedla.
„Skláníme se před oběťmi bývalé totality a zároveň každým dnem s hrůzou sledujeme, jak její novodobá reinkarnace rozpoutala útočnou válku na východě Evropy,“ doplnil ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).
Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová (Piráti) připomněla, že KSČM se v posledních volbách poprvé nedostala do Poslanecké sněmovny. „Ale letos jsme se přesvědčili, že lidská práva nejsou všude samozřejmostí. I ve 21. století stále existují trestanecké tábory a mučení,“ sdělila.
Němcová: Co se děje se společností se špatnými vůdci
Odpoledne si lidé připomněli odkaz Milady Horákové u vyšehradské baziliky svatého Petra a Pavla a nedalekého symbolického hrobu Horákové.
Senátorka Miroslava Němcová (ODS) ve svém projevu připomněla, že místo uložení ostatků Horákové je dodnes neznámé. Její myšlenky označila za důležité i pro dnešní svět. „Na osudu Horákové vidíme, co se stane se společností, která má špatné vůdce. I mezi námi jsou politici, kteří neváhají zastřeně podporovat Vladimira Putina,“ prohlásila, aniž by někoho konkrétně jmenovala.
Děkan vyšehradské kapituly Michal Němeček se ve své duchovní promluvě mimo jiné zamýšlel nad úlohou sociálních sítí a šířením nepravdivých zpráv. „Co by nám dnes Milada Horáková řekla? Domnívám se, že by hovořila o právu na pravdu, jak je to skutečně v našich institucích, vládě, městech, církvích… Je třeba dělat vše pro to, aby nikdo neměl právo na lež, ať má jakýkoliv nátěr,“ uvedl.
Horáková, právník Oldřich Pecl, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Buchal a historik a kritik Záviš Kalandra byli 8. června 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k trestu smrti. Všichni byli zavražděni 27. června. Urny s popelem Pecla a Buchala podle badatelů skončily v hromadném hrobě na motolském hřbitově v Praze. Rozsudky byly zrušeny v roce 1968, soudní rehabilitace však nastala až po roce 1989.
Na Vyšehradském hřbitově byla také pieta připomínající násilnou likvidaci řeholních řádů v někdejším Československu. Takzvaná Akce K začala 14. dubna 1950 zásahem proti mužským řeholním řádům, druhý zásah byl proveden v noci z 27. na 28. dubna. V létě téhož roku následovala Akce Ř, zaměřená proti ženským řeholním řádům, která se ve dvou vlnách odehrála mezi červencem a zářím. Připomínka se uskutečnila u památníku věnovaného řeholníkům a řeholnicím, kteří se stali oběťmi nacistické a komunistické totality.
Podle historiků bylo z politických důvodů po roce 1948 popraveno či zavražděno kolem 250 lidí. Nejméně čtyři a půl tisíce osob pak zemřelo ve vězeních a lágrech v důsledku umučení nebo špatných životních podmínek. Za poslední osobu popravenou v Československu z politických důvodů badatelé považují Vladivoje Tomka. Zemřel v pankrácké věznici 17. listopadu 1960 v 27 letech.
