Kardiologové usilují o vznik většího počtu ambulancí srdečního selhání. Mají pomoct s péčí o pacienty, kterých každý rok rapidně přibývá, a to i kvůli stárnutí populace. To, že navazující péče chybí, má negativní vliv i na přežití pacientů, teď jich zhruba dvacet procent po propuštění z nemocnice umírá. Zaznělo to na středeční kardiologické konferenci ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně (FNUSA), které se účastnili lékaři z celé republiky.
Transplantaci srdce podstoupil devětašedesátiletý Vladimír Kružík. Podle lékaře z FNUSA Júliuse Godavy šlo o pokročilé srdeční selhání. Tělo nové srdce naštěstí přijalo, dnes už pacient dochází jenom na pravidelné kontroly.
Za posledních deset let se počet lidí hospitalizovaných na oddělení specializovaném na srdeční selhání ve FNUSA zdvojnásobil. „Podle našich zkušeností do roka po odchodu z nemocnice, kam byli převezeni se srdečním selháním, zemře přibližně pětina pacientů. Dalších asi 25 procent se musí do nemocnice vrátit kvůli potížím už po jednom měsíci,“ uvedl přednosta I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA Jan Krejčí, který je zároveň předsedou České asociace srdečního selhání České kardiologické společnosti.
Podle kardiologů není dost ambulancí, které se na srdeční selhání specializují. Většinou jsou ve velkých nemocnicích, jako je právě FNUSA. To však chtějí lékaři změnit. Každoročně podle odborníků v regionu přibude asi 6,5 tisíce nemocných, celkem jich je v Jihomoravském kraji až čtyřicet tisíc.
Čísla by podle lékařů mohla být výrazně nižší, kdyby pacienta okamžitě po propuštění z nemocnice převzal do péče ambulantní kardiolog, který má zkušenosti s léčbou srdečního selhání.
„Podle nejnovějších doporučených postupů musí být pacient co nejlépe zaléčen při hospitalizaci a poté v prvních šesti týdnech. Kvůli nedostačující kapacitě specialistů se to ale ne vždy děje. Není výjimkou, že pacient po propuštění z nemocnice dostane u kardiologa termín kontroly za tři měsíce nebo i půl roku. První dny jsou přitom nejdůležitější,“ dodal Krejčí.
Intenzivní monitoring pacienta spolu s úpravou léčby dokáže ve 180 dnech snížit riziko úmrtí nebo hospitalizace pro srdeční selhání až o třetinu. Specializované ambulance by podle Krejčího měly být v každé nemocnici či při většině kardiologických ambulancí. Česká kardiologická společnost se také snaží o zvýšení úrovně znalostí a pravomocí zdravotních sester, které by mohly řadu měření a úkonů dělat samy.
Pomoci by mohla i telemedicína
Další úlevu by mohl přinést rozvoj telemedicíny, kterou ve FNUSA několik let používají. „Systém pacientovi každý den vygeneruje dotazník, kde vyplní například, kolik váží, jak se cítí, jaký má tlak, zda je dušný, má otoky a pokud ano, kde a jak velké. Jakmile vidíme, že se zhoršuje, okamžitě zasáhneme a upravíme například medikaci,“ řekla vrchní sestra kliniky Monika Černá.
V současné době takto sledují deset pacientů s mechanickou podporou srdce a dalších deset, kteří čekají na transplantaci. Všichni kvůli své nemoci trpí pokročilým srdečním selháním. „Pro pacienty je výrazně lepší, když je monitorujeme průběžně. Může se totiž stát, že přijdou po půl roce na kontrolu s osmi kily navíc, kvůli zadrženým tekutinám, a tento stav se pak upravuje těžce,“ doplnila Černá.
