Koalicím stran a hnutí po rozhodnutí Ústavního soudu nově postačí pro vstup do sněmovny získat pět procent hlasů. Původní znění volebního zákona z roku 1995 přitom pro koalice stanovovalo mírnější práh. Změnu prosadily po volbách v roce 1998 strany opoziční smlouvy – ODS a ČSSD.
Do formování volebního zákona výrazně zasáhla na konci devadesátých let opoziční smlouva
Návrh na zrušení systému voleb do sněmovny, kterým se nyní Ústavní soud zabýval, podala v roce 2017 skupina 21 senátorů, složená ze zákonodárců STAN, KDU-ČSL a TOP 09 a nezávislých senátorů. Podle části senátorů malé strany potřebují pro zisk poslaneckého mandátu ve volbách získat více hlasů než velké strany. Senátoři také u Ústavního soudu napadli ustanovení, podle kterého koalice dvou stran musí získat pro vstup do dolní komory nejméně deset procent hlasů a koalice tří stran 15 procent.
Zákon o volbách do Parlamentu České republiky byl schválen v roce 1995 s účinností od 1. ledna 1996. Od té doby byl několikrát pozměněn, v poslední době se dílčí změny týkaly například volebních obvodů pro volby do Senátu, financování volebních kampaní či naposledy možnosti hlasování v karanténě.
Zásadní spor o volební zákon se odehrál v době menšinové vlády ČSSD premiéra Miloše Zemana. Po volbách v roce 1998 vznikla opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD, která umožnila vznik menšinové vlády. Jedním z výsledků spolupráce obou stran byla novela volebního zákona z roku 2000, která by zvýhodnila úspěšnější strany, tedy v té době právě ODS a ČSSD.
Počet volebních krajů byl stanoven na 35 při zachování počtu 200 poslanců. Pro přepočítání mandátů strany zvolily kompromisní variantu označenou jako vyrovnávací d'Hondtova metoda. Ta funguje tak, že si volební obvody na základě počtu odevzdaných hlasů rozdělí 200 mandátů. V každém obvodu se následně přidělují mandáty zvlášť, a to postupným dělením počtu hlasů pro jednotlivé strany.
Novelu volebního zákona vetoval tehdejší prezident Havel
Představitelé ostatních parlamentních stran změnu důrazně odmítli a označili ji za účelovou snahu potlačit vliv menších politických subjektů. Prezident Václav Havel novelu vetoval, poslanci jej však přehlasovali.
Havel, a s ním později i skupina senátorů, se proto obrátil na Ústavní soud, který většinu námitek uznal. Soud mimo jiné konstatoval, že změny byly v rozporu s principem poměrného zastoupení zakotveným v ústavě. Podoba volebního zákona se pak stala výsledkem kompromisu.
V roce 1998 byla Česká republika rozdělena na osm obvodů a pro přepočet se používal v podstatě neutrální Hagenbachův-Bischoffův model. Počty mandátů v krajích se pohybovaly od 14 v jižních Čechách až po 41 na jižní Moravě.
Do Poslanecké sněmovny se v roce 2002 volilo již podle nových pravidel. Zůstal zachován poměrný systém, změnily se však dva jeho zásadní faktory, a to způsob přepočítávání voličských hlasů na mandáty a počet volebních obvodů.
Zákon sčítá pětiprocentní laťku pro koalice
Nyní je země rozdělena na 14 volebních krajů, které kopírují krajské rozdělení, a pro přepočet mandátů se používá d'Hondtova metoda. I tato je stále o něco vstřícnější k úspěšnějším stranám, než byl starý systém.
Změnil se i minimální počet hlasů, které musí kandidující subjekt získat, aby se do sněmovny dostal. Stejně jako dříve byla tato klauzule stanovena na pět procent pro jednu stranu. Úprava se týkala koalic. Stará úprava stanovila pro dvoučlennou koalici sedm, pro tříčlennou devět a pro čtyř- a vícečlennou koalici 11 procent. Novela však sčítá pětiprocentní laťku pro všechny společně kandidující strany – pro koalici dvou stran je to tedy deset procent, pro tříčlennou 15 procent.
Větší váhu získaly preferenční hlasy, které dávají voliči přímo jednotlivým kandidátům. Zákon také umožnil volbu v zahraničí.
Ústavní soud odmítl stížnost Pirátů
V červnu 2009 sněmovna zamítla volební novelu, kterou koaliční vláda Mirka Topolánka (ODS) navrhovala změnit přepočet hlasů na mandáty a zavést bonus pro vítěze voleb. Proti novele hlasovali sociální demokraté a komunisté.
V srpnu 2014 Ústavní soud odmítl stížnost Pirátů spojenou s návrhem na zrušení pětiprocentní uzavírací klauzule ve sněmovních volbách. Navázal tak na své starší nálezy a usnesení, podle nichž volební práh není protiústavní.
Nový verdikt se však netýkal podobné klauzule ve volbách do Evropského parlamentu, kterou krátce předtím zpochybnil Nejvyšší správní soud právě na základě podnětu Pirátů a také Strany zelených. Návrh na zrušení pětiprocentní vstupní klauzule v zákoně o volbách do Evropského parlamentu nicméně Ústavní soud zamítl na jaře 2015.