Brno – Jaromír Vrba strávil téměř celý život bojem proti teroru a nesvobodě. Proti nacistům bojoval během Slovenského národního povstání, po válce se zase stal jedním z vůdců protikomunistické odbojové organizace Světlana. Když se ho agenti StB pokusili poprvé zatknout, sebral policistovi pistoli a prostřílel se k útěku. Podruhé však takové štěstí neměl, zradila ho členka skupiny. Hrdina protinacistického i protikomunistického odboje byl popraven jen pár dní před Vánocemi, 19. prosince 1950 v Brně.
Jako třiadvacetiletý mladík musel Jaromír Vrba za války odjet na nucené práce do Německa. Z chemnitzské továrny ale po čtyřech měsících prchl zpět k rodičům do protektorátu. Zde se skrýval a tajně otci pomáhal v zahradnictví. Poté, co na konci srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, překročil se dvěma známými hranice na Slovensko rozhodnut připojit se k povstaleckým jednotkám. Stal se příslušníkem vznikajícího 1. partyzánského oddílu Jana Žižky, kde nejdříve působil v bojové četě, později ho přeřadili k pomocné četě jako spojku obstarávající proviant a další materiál nutný k vedení partyzánského boje.
Za svou partyzánskou činnost byl vyznamenán medailí Za chrabrost a pamětní medailí Řádu Slovenského národního povstání, obdržel také hodnost poručíka partyzánů. Po válce vystřídal několik zaměstnání, než začal pracovat jako obchodní cestující bižuterní firmy Tresschl z Jablonce nad Nisou. Po ročním manželství se zlínskou lékařkou se mu narodil syn Jan.
Vrba – krycí jméno Dr. Čamajka
Vítězný únor v roce 1948 nepřivítal Vrba s velkým nadšením. Inklinoval spíš k sociálnědemokratickému proudu, a již dříve proto vstoupil do tehdejší ČSSD, komunistickou ideologii považoval za velmi nebezpečnou. Vzhledem k Vrbově povaze se proto nebylo čemu divit, když se krátce po převratu přidal k podzemní vojenské skupině Světlana, která se vytvořila kolem bývalých partyzánů pracujících ve zlínském závodě Partkol. Do protikomunistického odboje se pustil s podobným odhodláním jako do nedávného boje proti nacistům. Pod krycím jménem Dr. Čamajka bylo jeho úkolem pro skupinu vytvořit zpravodajskou odbočku Světlana-Jarmila a distribuovat ve Zlíně protikomunistické letáky. Brzy byl také povýšen na nadporučíka a v rámci Světlany fungoval jako organizační a bojový velitel skupiny.
Dramatický útěk před StB svobodu nezajistil
Komunistická Státní bezpečnost ale bohužel o aktivitách odbojářů věděla, měla totiž ve Světlaně svého agenta. K hromadnému zatýkání mělo dojít začátkem března 1949, Dr. Čamajka byl však včas varován, a tak se mohl ukrýt v hotelu jednoho ze členů odbojové skupiny Vašuta a začít plánovat útěk do zahraničí. Agenti StB Vrbovu stopu přesto našli a odbojáře zatkli na nádraží ve vlaku mířícího do Nového Hrozenkova. V průběhu zatýkání se ovšem bývalému partyzánovi podařil odvážný kousek. Příslušníkovi, jenž ho měl odvést na nejbližší služebnu SNB, sebral zbraň a po následné přestřelce, při které byl sám vážně zraněn, opět utekl do bezpečí Vašutova hotelu. Zasahujícího policistu přitom zabil.
O činnosti odbojové organizace Světlana již dříve referoval například dokumentární cyklus Akce StB.
Díky pomoci obětavých lidí unikal Jaromír Vrba komunistickým orgánům ještě několik dalších týdnů. V té době ale bezpečnostní složky napínají veškeré síly, aby příslušníka ilegální skupiny co nejdříve dopadly. Vrbovi se nakonec stává osudnou přílišná důvěra v jednu z nejbližších spolupracovnic a milenku velitele Světlany Aloisii Doležalovou. Ta ve spolupráci s agentem StB 31. května 1949 láká Vrbu na vymyšlenou schůzku, kde se mají domluvit na cestě za hranice ČSR. Právě během ní je protikomunistický bojovník definitivně zadržen.
Odbojová skupina Světlana vydržela jen dva roky
„Vrba pochází z rodiny drobného živnostníka, sám je obchodním zástupcem, jeho manželka je dětskou lékařkou, v důsledku čehož je Vrba stoupencem a zastáncem měšťácké a kapitalistické třídy.“
Spolu s Vrbou bylo zatčeno několik dalších desítek členů odbojové skupiny Světlana. Všichni si museli projít peklem vyšetřovacích metod v neblaze proslulé věznici StB v Uherském Hradišti. Soud, který se konal v září 1950, byl už pouhou formalitou, osud bývalého protinacistického partyzána a nynějšího „zrádce lidu“ byl totiž dávno zpečetěn. Rozhodly o něm orgány KSČ. Celkem ze Světlany na popravišti skončilo devět osob, Jaromír Vrba byl jedním z nich. Ostatní odsouzení dostali vysoké tresty těžkého žaláře.
