Vědci na třech místech na různých kontinentech objevili několik druhů doposud neobjevených mravenců. Vyskytují se v Keni, Papui Nové Guineji a Jižní Americe. Mezinárodní tým, který se projektu věnoval, vedli experti z českobudějovického biologického centra Akademie věd ČR.
Český výzkum objevil přes sto nových druhů mravenců. Myrmekologové popsali, co jim chutná
Příroda se v současné době rychle transformuje, vlivem lidské činnosti, globálních změn klimatu a dalších faktorů. Má to vliv i na hmyz – ale stále se pořádně neví, jaký přesně. Věda například stále nemá údaje o tom, jaké živiny hmyzu v přírodě chybí.
Mezinárodní tým vědců z šesti zemí, vedený výzkumníky z Biologického centra Akademie věd České republiky, provedl unikátní terénní pokus na třech tropických velehorách v jedněch z posledních panenských pralesů světa. Vědci v pokusu nabízeli mravencům různou potravu, aby zjistili, jaké živiny tomuto důležitému hmyzu nejvíce v přírodě chybí. Kromě zajímavých výsledků o živinách vědci také nově určili více než stovku zatím neznámých druhů mravenců, popsali ve studii v odborném časopise Global Ecology and Biogeography.
Tropičtí mravenci
- Myrmekologie je název pro odvětví entomologie (nauky o hmyzu), které se specializuje na studium mravenců. Vědec zkoumající mravence se pak označuje jako myrmekolog.
Mravencům se pro jejich dopad na jejich okolí někdy říká „ekosystémoví inženýři“. Hlavně v tropických lesích mají jednak nejvyšší početnost, ale současně i rozmanitost. „Dosud ale chybělo mezikontinentální srovnání rozmanitosti mravenců různých tropických velehor. A velmi málo se tušilo o tom, jaké živiny mravencům v prostředí chybí,“ uvádí Petr Klimeš z Entomologického ústavu BC AV ČR, který mezinárodní studii vedl.
„Každá hospodyňka dobře ví, že nechtěným mravenčím návštěvníkům v domácnosti nejvíc chutná cukr, my jsme chtěli zjistit, jestli to platí i v přírodě tropů. Různé druhy mravenců totiž hrají rozmanitou ekologickou úlohu v potravních sítích. Některé druhy loví jiný hmyz, jiné se živí převážně nektarem a medovicí, a další jsou všežraví a plní úlohu přírodních hrobníků,“ vysvětluje Klimeš.
Aby na tyto otázky našli odpovědi, provedli vědci unikátní experiment v tropických velehorách s původními pralesy: Mt. Wilhelm na Papui Nové Guineji v Oceánii, Kilimandžáro v Africe a jihoamerické Andy.
Od úpatí až po vrcholky hor rozmístili více než 2300 lahviček, z nichž každá obsahovala roztok s jednou ze šesti živin: cukr, sůl, olivový olej, glutamin, medovici a vodu. Každou lahvičku vědci ponechali otevřenou, aby byla volně přístupná mravenčím dělnicím pídícím se v pralese po potravě.
„S takovým množstvím návnad jsme šplhali náročným terénem až do nadmořské výšky téměř čtyř tisíc metrů. Výstup neprostupným pralesem s taškou plnou jídla pro mravence nám dal opravdu zabrat,“ vzpomíná papuánský domorodec Jimmy Moses, první autor studie a bývalý doktorand na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.
Mravenčí „hrobníci“
V horách žijí draví mravenci, v nížinách milovníci sladkého
Experiment s návnadami ukázal, jak se mění potravní preference mravenčích druhů s narůstající nadmořskou výškou. Potvrdilo se, že mravenců výrazně ubývá směrem do vyšších chladnějších poloh, kde jejich potravní aktivita klesla přibližně o 25 procent každých 500 výškových metrů. A také platilo, že na všech kontinentech bylo směrem k vrcholkům hor pozorováno více druhů dravých mravenců, zatímco druhy živící se sladkou medovicí byly hojnější v nížinách.
- Medovice je hustá lepkavá substance bohatá na cukry vylučovaná stejnokřídlým hmyzem na povrch listů a jehličí, kde se usazuje. Hmyz vytváří medovici ze sladkých šťáv proudících v rostlinách a vylučuje ji řitním otvorem v podobě kapek nebo ji v pravidelných intervalech vystřikuje.
Dále výzkum prokázal, že mravencům nejvíce chutná cukr a olej, a to na všech zkoumaných horách. Překvapením ale bylo, že chutě mravenců se měnily s přírodními podmínkami na každé hoře jinak, a to v závislosti na tom, zda prší, je sucho nebo zda šlo o nížinné či horské druhy.
„Pozorovali jsme významný nárůst aktivity mravenců v Jižní Americe v období sucha, kdy zvýšili zájem o olej a sůl v potravě, zatímco na Papui tomu bylo přesně naopak,“ říká spoluautor studie Yvonne Tiede z univerzity v Marburgu, která vedla expedici v Andách.
„Důvodem může být, že v suchém období je v lesích Jižní Ameriky méně potravy s obsahem těchto živin, zatímco na papuánském ostrově je mimo období dešťů zdrojů naopak více,“ dodává Petr Klimeš. Oproti ekologické teorii, že predátorům by měly více chybět v potravě cukry, zatímco druhy živící se nektarem by měly postrádat aminokyseliny a soli, nebyly takové vztahy pozorovány.
Objev neznámých světů
Vědci v tomto experimentu pozorovali v součtu 183 druhů mravenců, přičemž většina z nich byla pro vědu dosud neznámá. Dalším zajímavým zjištěním této studie byla samotná druhová rozmanitost mravenců.
Pozorovaných 183 druhů mravenců je téměř dvakrát vyšší počet, než jaký se vyskytuje na území České republiky. Většině z nich se expertům nepodařilo přiřadit latinské druhové jméno, a jde tak pravděpodobně o dosud neobjevené druhy hmyzu.
Jedna z pokusných návnad s roztokem, navštívená hladovými mravenci
Každý z druhů byl zaznamenán navíc jen na jedné ze tří zkoumaných hor. To ukazuje, jak málo toho dosud věda ví o bezobratlých živočiších tropických velehor, kde přitom pralesy rychle ubývají kvůli narůstající činnosti člověka.
„S tím, jak se mění klima a bujné porosty mizí, neumíme ještě spolehlivě předpovědět, jaká bude reakce hmyzu na změny prostředí. Proto potřebujeme více výzkumu i z narušených lesů a plantáží,“ dodává spoluautor studie Marcell Peters z Univerzity ve Würzburgu.
„Dosud jsme se na narušené lesy a otázku potravních preferencí podívali jen na Kilimandžáru, a rozmanitost mravenců i živin, které využívají, tam poklesla. To je alarmující zjištění. Dalším krokem je zodpovědět, zda podobné vztahy platí i na jiných tropických horách,“ uzavírá Marcell Peters.