Mravenci

Klíšťata se bojí mravenců, ukázal nový výzkum. Vědce také rovnou napadlo, jak toho využít – otestovali mravenčí feromony jako repelent proti nebezpečným parazitům.

Lvům na savaně v Keni se stále méně daří při lovu zeber. Podle vědců za to může narušení rovnováhy druhů způsobné invazivními mravenci. Ti totiž vytlačili domácí mravenčí druhy, což vedlo mimo jiné k tomu, že lvi přišli o svůj přirozený úkryt v akáciových porostech. A to jim lov komplikuje.

Afričtí mravenci dokáží u svých zraněných bojovníků odhalit bakteriální infekci. A potom na ni aplikují účinná antibiotika, která snižují smrtnost z devadesáti procent na dvacet, popsala nová studie.

Vědci na třech místech na různých kontinentech objevili několik druhů doposud neobjevených mravenců. Vyskytují se v Keni, Papui Nové Guineji a Jižní Americe. Mezinárodní tým, který se projektu věnoval, vedli experti z českobudějovického biologického centra Akademie věd ČR.

Jižní část Evropy zažívá invazi nebezpečných mravenců, varují vědci. Tento druh nemá potíže s překonáváním řek, vytlačuje původní druhy a působí obrovské škody na majetku, a dokonce i lidském zdraví. Jejich šíření je navíc nesmírně složité zastavit, ukazují zkušenosti ze zahraničí.

Co by se stalo, kdyby z lesů zmizeli ptáci? Rozsáhlá experimentální studie českých vědců v pralesích na Papui Nové Guineji sledovala fungování potravních sítí mezi hmyzem, ptáky a netopýry a přinesla znepokojivé odpovědi. Ukázala, že dlouhodobý úbytek ptáků a netopýrů může mít vážné dopady na životní prostředí a fungování lesů. Důležité to je hlavně pro oblasti, kde dochází k masivní těžbě dřeva, a tím i k velkému poklesu populací ptáků.

Nový výzkum využil znalostí skutečných mravenčích válek a zkombinoval je se simulacemi na virtuálních bojištích. Výsledkem je studie, která ukázala, že domorodý hmyz může snadno porážet invazivní druhy.

Australští mravenci jsou dokonalým zdrojem velmi účinného antibiotika, ukázala studie vědců ze Sydneyské univerzity. Ke stejnému účelu je stovky generací využívali i původní obyvatelé tohoto světadílu – Austrálci.

Mravenci jsou mistry obrany proti nakažlivým nemocem. Dokázali dotáhnout do dokonalosti společnou péči jeden o druhého, aby tak zabránili šíření nemocí v kolonii. Jak ale jednotlivý mravenec pozná, koho má ošetřovat? Zaměřil se na to tým rakouských a slovenských vědců, který to zkoumal z pohledu více oborů – biologie, epidemiologie nebo matematiky.

Mravenci jsou skoro všude. Existuje jich víc než 14 tisíc druhů, které jsou rozšířené na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Myrmekologové odhadují, že na Zemi žijí více než čtyři kvadriliony mravenců. Jak se ale dokázali vyvinout tak, aby osídlili celý svět, bylo dosud záhadou.

Mravenci mají schopnost rozpoznat v moči pach rakoviny. Vyplývá to ze studie, o které informoval server Sky News. Tento hmyz by mohl být využíván jako efektivní a levný způsob identifikace nádorových onemocnění u pacientů.

Přírodovědci zjistili, že parazitické houby, které dokáží pomocí infekcí svých spor ovládat chování hmyzu, jsou samy pod útokem jiných parazitických hub. Tento proces podle nového výzkumu může mravencům v boji o přežití dávat výraznou výhodu.

Toto je svět mravenců a lidé jsou zde pouhými návštěvníky, tvrdí část vědců. Podle jejich studie obývá planetu Zemi téměř 20 biliard mravenců. Položeni naráz na váhu by byli těžší než všichni divoce žijící ptáci a savci dohromady. Na jednoho člověka jich připadá 2,5 milionu. Napsal to deník The Washington Post, který cituje z materiálu zveřejněném v pondělí v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences.

Mezi 139 novými druhy, které v uplynulém roce popsali vědci z australské Organizace pro vědecký a průmyslový výzkum Commonwealthu (CSIRO), je slepý nosatec žijící v jeskyních, mravenec, který chrání housenky jednoho z nejvzácnějších australských motýlů nebo první mnohonožka, která má více než tisíc nohou. Mezi další objevy oficiálně pojmenované a popsané ve vědeckých časopisech patří 131 druhů hmyzu a dalších bezobratlých, čtyři ryby, tři rostliny a jedna žába.

Noe přečkal biblickou potopu v arše. Rudí mravenci druhu Solenopsis invicta si pro stejný účel tvoří plovoucí vory, které jsou složené z tisíců až statisíců živých exemplářů toho hmyzu. Tyto vory jsou nesmírně dynamické tvarem i vlastnostmi. Inženýři z Coloradské univerzity v Boulderu teď poprvé popsali jednoduchá fyzikální pravidla, která určují, jak se taková plavidla tvořená živými tělíčky v průběhu času mění: zmenšují se, rozšiřují nebo jim rostou dlouhé výčnělky podobné slonímu chobotu.

Ve věku 92 let zemřel americký biolog Edward O. Wilson, jeden z nejvýznamnějších současných vědců, kterému se přezdívalo Darwin moderní doby. Informovala o tom Wilsonova nadace. Byl jedním ze zakladatelů disciplíny sociobiologie a předním světovým odborníkem na mravence, jichž za svou kariéru popsal asi čtyři sta druhů. Kromě vědy se zabýval rovněž ochranou biodiverzity a prosazoval prohlášení poloviny zemského povrchu za přírodní rezervaci, aby se podařilo zachovat rozmanitost přírodních druhů.

Přírodovědci popsali, že jeden druh mravence si vytváří téměř nezničitelné brnění, které ho dělá v bojích prakticky neporazitelným. Vyrábí ho z biominerálů, což je hmota, o níž se netušilo, že ji hmyz umí využívat.

Ztráta schopnosti létat umožnila, aby se mravenčí dělnice staly fyzicky silnějšími. Naznačila to nová studie, kterou publikoval odborný časopis Frontiers in Zoology. Křídlové svaly podle vědců totiž zabíraly hlavní část hrudi mravenců, což omezovalo potenciál jiných svalů.

Slovenští vědci popsali šváby, kteří vytvářejí složitá společenstva podobná těm včelím nebo mravenčím.

Písečné duny na severu Afriky jsou domovem nejrychlejších mravenců světa. Biologové, kteří měřili jejich pohyb, zjistili, že mravenci jsou schopní sprintovat rychlostí jednoho metru za sekundu.

Vědecký tým pod vedením entomologa Milana Jandy z českobudějovického biologického centra Akademie věd objevil při expedici na ostrově Bougainville, jenž patří Papui-Nové Guineji, několik dosud neznámých druhů mravenců. Papua-Nová Guinea je známá vysokým výskytem endemitů, přesný počet druhů ale určí až několikaměsíční analýza.

Jaro je v plném proudu a s teplem ožívají škůdci – mouchy, moli, ale i štěnice. Zatímco proti škůdcům, kteří se soustředí na potraviny, lze docela účinně bojovat důsledným uzavíráním jídla, boj s některými škůdci je takřka marný. Zvlášť komplikovaný může být boj se štěnicemi. Potřeba je profesionální pomoc, a protože se s nimi pojí různé fámy, mohou domov se štěnicemi poznamenat i psychické problémy.