Klíšťata se bojí mravenců, ukázal nový výzkum. Vědce také rovnou napadlo, jak toho využít – otestovali mravenčí feromony jako repelent proti nebezpečným parazitům.
Vědci pracují na „matce všech repelentů“. Nasadí feromony
Klíšťata jsou všude, podle nových výzkumů dokonce více v parcích než ve volné přírodě. Přenášejí spoustu nebezpečných nemocí a ochrana před nimi je složitá. Vědci proto neustále pracují na nových typech repelentů, které by člověka i zvířata před roztoči ochránily. Stále více se inspirují v přírodě a jejích mechanismech – ty totiž na rozdíl od lidských laboratoří měly díky evoluci na vývoj vlastních triků desítky milionů let.
Právě z přírody pochází nová potenciálně velmi účinná ochrana proti klíšťatům, kterou zkoumají vědci z Univerzity Simona Frasera (SFU). Jejich výzkum vydaný v odborném časopise Royal Society Open Science naznačuje, že použití feromonů mravenců jako lokálního repelentu nebo jako bariéry v prostředí může pomoci ochránit turisty před kousnutím klíšťat.
„Klíšťata mají ráda spoustu míst a spoustu ročních období, kdy jsme i my rádi venku a užíváme si počasí,“ říká hlavní autorka Claire Goodingová z SFU. „V létě, v sezoně venkovních sportů, je poměrně velké riziko setkání s klíštětem. Lidé se s nimi často setkávají na okrajích stezek.“ Klíšťata přenášejí více nemocí než ostatní roztoči i hmyz a jejich přirozený areál se může v důsledku klimatických změn rozšiřovat, což zvyšuje potřebu strategií řízení i nových repelentů.
Na cestě k lepším repelentům
Klíšťata, stejně jako většina jiných tvorů, mají své predátory, kterým se logicky pokoušejí vyhnout. Vědci z SFU prozkoumali, jakých druhů se klíšťata nejvíc obávají, ale také podle čeho je poznají a jestli mají nějaké adaptace, jak se jim klidit z cesty.
„Rozhodli jsme se podívat na mravence, protože jsou společenským hmyzem a ke vzájemné komunikaci používají obrovskou škálu feromonů,“ vysvětluje Goodingová. „Jsou zkrátka chemicky hluční. A pro tvory, kteří vnímají svět chemicky, je snadné na základě feromonů předvídat, kde se budou nacházet.“ Přesně tak poznávají svět klíšťata – chemické signály jsou pro ně stejně důležité v orientaci, jako pro člověka oči.
Ukázalo se, že klíšťata se vyhýbají povrchům, kde se vyskytovali mravenci, a to docela dlouhou dobu poté, co vědci mravence odstranili. „Poznala, že tam jsou mravenci, a v podstatě si řekla, tam nepůjdu, protože tam mohou být mravenci, nebo se tam mohou brzy vrátit,“ popisuje Claire Goodingová výsledky výzkumu.
Její tým pak identifikoval specifické chemické feromony a také dvě mravenčí žlázy, které je produkují. V předposlední fázi výzkumu vytvořili ve spolupráci s chemiky umělou verzi těchto feromonů. Úplně nakonec zjistili, že klíšťata se vyhýbají i povrchu ošetřenému tímto syntetickým feromonem.
Tým, který spolupracuje s komerčními partnery na dalším rozšiřování objevů do aplikační sféry, už podal na repelentní chemikálie patentovou přihlášku. Doufají, že se je podaří uvést na trh pro reálné použití, a to buď jako lokální repelent ve formě spreje, jímž se dá ošetřit oblečení nebo tělo, anebo dokonce jako takzvaný environmentální repelent, jímž by se daly nasprejovat celé plochy, odkud je třeba klíšťata vyhnat.
