V mravenčích válkách cizí královna donutí pachovou lstí dělnice zabít vlastní vládkyni

Vědci popsali další případ mravenčích válek, v nichž jedna strana používá proti druhé rafinované zbraně. V tomto případě jde o kombinace útoku chemického, biologického a špionážního.

Lidské a mravenčí války jsou si v mnoha pohledech až neuvěřitelně podobné: mohou trvat celé roky, vedou se na širokých frontách a mnohdy do úplné likvidace protivníka. Obě mají miliony mrtvých, obě se vedou nejčastěji o zdroje a u obou platí, že strana s vyspělejší technologií má zásadní výhodu. Teď jeden případ ukazuje, jak právě „bio-technologická“ nadvláda umožňuje některým mravencům vyhrát válku, aniž by v ní „padl jediný výstřel“.

Japonští myrmekologové (neboli experti na mravence) popsali zatím neznámou formu útoku, při které parazitická mravenčí královna „podvede“ dělnice nepřátelské kolonie, aby samy zabily svou královnu. Udělá to tak, že jim podsune chemickou dezinformaci.

„Nejdřív jsem chtěl, aby název této studie připomínal bajku, ve které někdo navede dceru, aby zabila vlastní matku. Ale zjistil jsem, že žádná taková povídka neexistuje,“ říká hlavní autor Keizo Takasuka z Kyushu University. „Tohle je krásný příklad, jak příroda překračuje hranice toho, co jsme zatím viděli v příbězích.“

Matricida, neboli chování, při kterém potomci zabijí nebo sežerou svou matku, je v přírodě velmi vzácným jevem. Na první pohled vypadá jako zcela nesmyslná evoluční strategie, podle vědců ale jisté výhody přesto má. Především dokáže zajistit mláďatům dostatek zdrojů a současně matce poskytuje evoluční výhodu tím, že její potomci přežijí.

„Dosud byly zaznamenány pouze dva typy matkovražd, z nichž měla prospěch buď matka, nebo potomstvo. V tomto novém případě matkovraždy, o kterém jsme informovali, neměla prospěch ani jedna ze stran, pouze parazitická třetí strana,“ říká Takasuka.

Mravenci Lasius orientalis (český název nemá, ale jméno by se dalo přeložit jako mravenec orientální) a Lasius umbratus (mravenec stínomilný) se v japonštině označují jako „páchnoucí mravenci“. Oba druhy jsou takzvaní „sociální paraziti“, kteří provádějí tajnou operaci, aby infiltrovali a nakonec převzali kolonii svých nic netušících hostitelských mravenčích královen, Lasius flavus (mravenec žlutý) a Lasius japonicus (mravenec japonský). Parazitická královna využívá skutečnosti, že mravenci se při identifikaci přátel a nepřátel spoléhají na čich, a oklamává nic netušící dělnice, aby uvěřily, že je součástí rodiny.

„Mravenci žijí ve světě pachů,“ říká Takasuka. „Před infiltrací hnízda si parazitická královna tajně osvojí pach kolonie z dělnic, které se pohybují venku, aby se nedala rozpoznat jako nepřítel.“

Mravenčí druhy, které přebírají kolonie jiných druhů pomocí pachu jako krytí, nejsou pro vědu nic nového. Existuje spousta příkladů sociálního parazitismu mravenců, kdy po vstupu do kolonie parazitická královna přímo zabije královnu kolonie a přesvědčí dělníky, aby místo původní vládkyně sloužili té nové. Existují dokonce i výzkumy o tom, že dělníci zabíjejí svou královnu v reakci na přítomnost sociálního parazita, ale teprve nyní byly pozorovány akce, které způsobují toto matkovražedné chování.

Od vražedkyně k nové královně

Jakmile kolonie tyto chemicky maskované „páchnoucí“ mravence přijme za vlastní, ti začnou hledat její vládkyni – samici, která je matkou všech ostatních mravenců v hnízdě. Nepřátelský agent ji postříká páchnoucí chemikálií, kterou vědci považují za nějakou formu kyseliny mravenčí – chemikálií, která je typická pro některé mravence a je uložena ve specializovaném orgánu.

„Parazitičtí mravenci podle nás zneužívají schopnosti hostitelských mravenců velmi citlivě rozpoznávat pachy. Rozstřikují tam svou kyselinu mravenčí, aby překryli původní vůni tamní královny odpudivým pachem. To způsobí, že dcery, které normálně svou královnu chrání, ji přestanou poznávat a napadnou ji jako nepřítele,“ vysvětluje Takasuka.

Parazitická královna se pak okamžitě (ale jen dočasně) stáhne. „Ví, že zápach kyseliny mravenčí je velmi nebezpečný, protože pokud by dělnice hostitelské kolonie tento zápach ucítily, okamžitě by ji také napadly,“ popisují autoři studie. Pravidelně se pak ale vrací a kontroluje situaci. Pokud nestačil první útok, opakuje ho znovu a znovu, dokud nedojde ke královnovraždě.

Až poté, co se situace uklidní, se parazitická královna vrátí a začne v ukradeném mraveništi klidně klást vlastní vajíčka. Protože kolonie nemá vlastní vládkyni, nemá s tou, která se sama korunovala, kdo soupeřit, takže dělnice jí začnou pokorně sloužit a pečují pak i o její potomstvo.

Vědci dokázali toto pozoruhodné chování nafilmovat. Protože jsou mravenci příbuzní vos (některé druhy mají dokonce stále žihadla), zajímá teď japonské biology, jestli podobné chování neexistuje i u nich. Mechanismus by ale musel být odlišný, protože kyselinou mravenčí, která v tomto případě slouží jako zbraň, disponují v říši zvířat jen mravenci.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Ukrajinská armáda popsala robotické útoky na ruské okupanty

Válka na Ukrajině překresluje staré mapy, na nichž byly vyznačené vojenské operace. Stále častěji se na nich místo lidských jmen objevují názvy pozemních robotů a létajících dronů, které vojáky nahrazují. Zástupci ukrajinské armády teď popsali, jak tyto operace probíhají a jak časté jsou.
před 8 hhodinami

Gruzie zahájila obnovu lužních lesů u hranic s Arménií a Ázerbájdžánem

Na ploše 65 hektarů v lesním komplexu Gardabani–Marneuli v kraji Kvemo Kartli na jihovýchodě Gruzie, nedaleko hranic s Arménií a Ázerbájdžánem, začala obnova lesů. Lokalita leží v povodí řeky Mtkvari (Kury) a je součástí poškozeného lužního ekosystému. Rozloha 65 hektarů odpovídá zhruba devadesáti fotbalovým hřištím.
před 10 hhodinami

Vědci rozplétají komplikovaný kočičí apetit

Rozmazlenost koček ohledně výběru potravy je dobře známá, zejména když se srovná se psy. Skupina japonských vědců ji teď detailně prostudovala a pokusila se najít pravidla této kočičí vlastnosti. Věří, že i přes své limity by výzkum mohl mít dopady na to, jak kočky správně krmit, což by mohlo chovatelům ušetřit nemalé finance a zvířatům udržovat zdraví.
před 11 hhodinami

Manželé vyléčili vrozenou slepotu. Dostali za to „vědeckého Oscara“

Proč se dítě někdy narodí slepé? Velmi často za to může genetická porucha, která se jmenuje Leberova kongenitální amauróza, známá i pod zkratkou LCA. Až donedávna to byla diagnóza, která nedávala takovým dětem žádnou naději. Změnili to dva lidé, kterým to zabralo čtvrt století. Teď za to molekulární bioložka Jean Bennettová a oftalmolog Albert Maguire dostali prestižní ocenění Breakthrough Prize a odměnu ve výši tří milionů dolarů, v přepočtu šedesát milionů korun.
před 13 hhodinami

Satelity ukázaly památky UNESCO z vesmíru

V rámci Mezinárodního dne památek a sídel se Evropská vesmírná agentura spojila s organizací UNESCO, aby společně přiblížily krásu i křehkost míst, která uchovávají společnou paměť lidstva. Zároveň zdůrazňují, že ať už jde o kulturní památky, nebo přírodní divy, tato místa vyprávějí příběh o tom, kým jsme. Jejich zachování není jen naší povinností, ale také závazkem vůči budoucím generacím.
před 13 hhodinami

Houby jsou podle afrických vědců základem života na Zemi

Houby patří podle vědců k základním pilířům života na Zemi. Afričtí mykologové podle deníku The Guardian upozorňují, že bez systematického výzkumu a ochrany hub nelze účinně chránit ani lesy, půdu či klima.
před 15 hhodinami

Černobyl dnes: o život jde na místech, kde to voní jarem

O Černobylu a jeho dopadech na lidské zdraví vyprávěl pro Českou televizi jeden z lidí, kteří ho znají nejlépe. Alexandr Kupnyj podnikl do nitra zničené elektrárny několik expedic a dobře ji prozkoumal.
před 16 hhodinami

Nový lék může dětem s Duchennovou svalovou dystrofií oddálit ztrátu chůze

Dětem s Duchennovou svalovou dystrofií (DMD) by mohl pomoci nový přípravek, který zpomaluje postup nemoci a oddaluje ztrátu schopnosti chůze. V Česku ho pojišťovna zatím schválila prvnímu pacientovi. Onemocnění, při němž postupně odumírají svaly, zatím nelze zcela vyléčit. Nemocí trpí v zemi přes 350 lidí.
před 17 hhodinami
Načítání...