V mravenčích válkách cizí královna donutí pachovou lstí dělnice zabít vlastní vládkyni

Vědci popsali další případ mravenčích válek, v nichž jedna strana používá proti druhé rafinované zbraně. V tomto případě jde o kombinace útoku chemického, biologického a špionážního.

Lidské a mravenčí války jsou si v mnoha pohledech až neuvěřitelně podobné: mohou trvat celé roky, vedou se na širokých frontách a mnohdy do úplné likvidace protivníka. Obě mají miliony mrtvých, obě se vedou nejčastěji o zdroje a u obou platí, že strana s vyspělejší technologií má zásadní výhodu. Teď jeden případ ukazuje, jak právě „bio-technologická“ nadvláda umožňuje některým mravencům vyhrát válku, aniž by v ní „padl jediný výstřel“.

Japonští myrmekologové (neboli experti na mravence) popsali zatím neznámou formu útoku, při které parazitická mravenčí královna „podvede“ dělnice nepřátelské kolonie, aby samy zabily svou královnu. Udělá to tak, že jim podsune chemickou dezinformaci.

„Nejdřív jsem chtěl, aby název této studie připomínal bajku, ve které někdo navede dceru, aby zabila vlastní matku. Ale zjistil jsem, že žádná taková povídka neexistuje,“ říká hlavní autor Keizo Takasuka z Kyushu University. „Tohle je krásný příklad, jak příroda překračuje hranice toho, co jsme zatím viděli v příbězích.“

Matricida, neboli chování, při kterém potomci zabijí nebo sežerou svou matku, je v přírodě velmi vzácným jevem. Na první pohled vypadá jako zcela nesmyslná evoluční strategie, podle vědců ale jisté výhody přesto má. Především dokáže zajistit mláďatům dostatek zdrojů a současně matce poskytuje evoluční výhodu tím, že její potomci přežijí.

„Dosud byly zaznamenány pouze dva typy matkovražd, z nichž měla prospěch buď matka, nebo potomstvo. V tomto novém případě matkovraždy, o kterém jsme informovali, neměla prospěch ani jedna ze stran, pouze parazitická třetí strana,“ říká Takasuka.

Mravenci Lasius orientalis (český název nemá, ale jméno by se dalo přeložit jako mravenec orientální) a Lasius umbratus (mravenec stínomilný) se v japonštině označují jako „páchnoucí mravenci“. Oba druhy jsou takzvaní „sociální paraziti“, kteří provádějí tajnou operaci, aby infiltrovali a nakonec převzali kolonii svých nic netušících hostitelských mravenčích královen, Lasius flavus (mravenec žlutý) a Lasius japonicus (mravenec japonský). Parazitická královna využívá skutečnosti, že mravenci se při identifikaci přátel a nepřátel spoléhají na čich, a oklamává nic netušící dělnice, aby uvěřily, že je součástí rodiny.

„Mravenci žijí ve světě pachů,“ říká Takasuka. „Před infiltrací hnízda si parazitická královna tajně osvojí pach kolonie z dělnic, které se pohybují venku, aby se nedala rozpoznat jako nepřítel.“

Mravenčí druhy, které přebírají kolonie jiných druhů pomocí pachu jako krytí, nejsou pro vědu nic nového. Existuje spousta příkladů sociálního parazitismu mravenců, kdy po vstupu do kolonie parazitická královna přímo zabije královnu kolonie a přesvědčí dělníky, aby místo původní vládkyně sloužili té nové. Existují dokonce i výzkumy o tom, že dělníci zabíjejí svou královnu v reakci na přítomnost sociálního parazita, ale teprve nyní byly pozorovány akce, které způsobují toto matkovražedné chování.

Od vražedkyně k nové královně

Jakmile kolonie tyto chemicky maskované „páchnoucí“ mravence přijme za vlastní, ti začnou hledat její vládkyni – samici, která je matkou všech ostatních mravenců v hnízdě. Nepřátelský agent ji postříká páchnoucí chemikálií, kterou vědci považují za nějakou formu kyseliny mravenčí – chemikálií, která je typická pro některé mravence a je uložena ve specializovaném orgánu.

„Parazitičtí mravenci podle nás zneužívají schopnosti hostitelských mravenců velmi citlivě rozpoznávat pachy. Rozstřikují tam svou kyselinu mravenčí, aby překryli původní vůni tamní královny odpudivým pachem. To způsobí, že dcery, které normálně svou královnu chrání, ji přestanou poznávat a napadnou ji jako nepřítele,“ vysvětluje Takasuka.

Parazitická královna se pak okamžitě (ale jen dočasně) stáhne. „Ví, že zápach kyseliny mravenčí je velmi nebezpečný, protože pokud by dělnice hostitelské kolonie tento zápach ucítily, okamžitě by ji také napadly,“ popisují autoři studie. Pravidelně se pak ale vrací a kontroluje situaci. Pokud nestačil první útok, opakuje ho znovu a znovu, dokud nedojde ke královnovraždě.

Až poté, co se situace uklidní, se parazitická královna vrátí a začne v ukradeném mraveništi klidně klást vlastní vajíčka. Protože kolonie nemá vlastní vládkyni, nemá s tou, která se sama korunovala, kdo soupeřit, takže dělnice jí začnou pokorně sloužit a pečují pak i o její potomstvo.

Vědci dokázali toto pozoruhodné chování nafilmovat. Protože jsou mravenci příbuzní vos (některé druhy mají dokonce stále žihadla), zajímá teď japonské biology, jestli podobné chování neexistuje i u nich. Mechanismus by ale musel být odlišný, protože kyselinou mravenčí, která v tomto případě slouží jako zbraň, disponují v říši zvířat jen mravenci.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Vědci obelstili buňky, aby účinněji hojily jizvy

Vědci ze Stanfordu zjistili, že dokážou upravit desítky milionů let starý proces hojení ran. Díky němu mohou – zatím na zvířatech – dosáhnout hojení ran po úrazu nebo operaci tak, že nevznikají jizvy. Pokud výsledky studie provedené na myších dokážou přenést na člověka, bude možné zabránit tvorbě jizev kdekoli na těle nebo v těle, nebo dokonce odstranit ty staré. Vědci využili trik, který je zodpovědný za přirozeně důkladnější hojení jizev v obličeji.
před 2 hhodinami

Šéf přední AI firmy varuje před enormními riziky AI

Apokalyptických úvah o riziku umělé inteligence (AI) je dvanáct do tuctu, ale jen málokdy s nimi přicházejí šéfové vlivných firem, které jsou za explozivně rychlý rozvoj této přelomové technologie zodpovědné. Teď Dario Amodei, zakladatel společnosti Anthropic, jež stojí za chatbotem Claudem, v rozsáhlé eseji upozornil na obrovský potenciál hrozeb, které AI přináší do současného světa.
před 16 hhodinami

Běžný let se změnil v peklo. Před 40 lety vybuchl Challenger

Od nehody raketoplánu Challenger uplynulo čtyřicet let. Měl to být rutinní let zavedeného programu NASA, po necelých 74 sekundách ale nastalo ohnivé peklo. Zahynulo všech sedm astronautů na palubě. „Předpokládá se, že někteří přežili prvotní explozi a zemřeli až při pádu kabiny do Atlantského oceánu, protože později se našly použité kyslíkové přístroje,“ uvedl Martin Lulák z vědecké redakce ČT24. Katastrofa znamenala téměř tříletou přestávku ve startech amerických raketoplánů. Jako náhrada za Challenger byl postaven raketoplán Endeavour.
před 19 hhodinami

Alzheimer se do Zeměplochy zřejmě propsal dekádu před Pratchettovou diagnózou

Vědci prozkoumali rozsáhlé literární dílo britského spisovatele Terryho Pratchetta, aby v něm odhalili první stopy po Alzheimerově chorobě, které nakonec roku 2015 podlehl. Podle nové studie je našli už v knize Poslední kontinent z roku 1998 – tedy o devět let dříve, než mu byla tato nemoc diagnostikována. Pratchett se stal po oznámení diagnózy velkým propagátorem informací o této nemoci.
před 21 hhodinami

Střední Evropa se musí připravit na častější lesní požáry, upozorňují odborníci

Lesní požáry, které byly ve střední Evropě po desetiletí spíše výjimečné a málo intenzivní, se mohou v budoucnu stávat častějšími a silnějšími. Podle německého odborníka Matthiase Forkela z Technické univerzity v Drážďanech se region musí připravit na podmínky, jaké dnes panují spíše v jižní Evropě.
před 23 hhodinami

Mobil děti dostávají na prvním stupni a on-line jsou hodiny denně

Český statistický úřad (ČSÚ) představil výsledky Minisčítání. V tomto projektu děti pomocí sociologických metod zkoumají své vrstevníky. Zaznělo 26 otázek na děti ve věku devíti až patnácti let. Výsledkem je jedinečný, byť ne dokonalý pohled nejmladší generace na ni samotnou.
před 23 hhodinami

Vědce zajímá, co s tělem dělá opera

Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zkoumají, co se s lidským tělem i emocemi děje během živého operního představení. Sledují srdeční tep, dech i mozkovou aktivitu a propojují data s tím, co diváci sami popisují.
27. 1. 2026

Počet lidí žijících v extrémním horku se do roku 2050 může zásadně zvýšit, varuje studie

Nová studie Oxfordské univerzity zjistila, že lidí, kteří budou čelit extrémním teplotám, bude do roku 2050 už 41 procent, pokud globální oteplení dosáhne dvou stupňů. A to je scénář, který klimatologové považují za stále pravděpodobnější.
27. 1. 2026
Načítání...