Jižní část Evropy zažívá invazi nebezpečných mravenců, varují vědci. Tento druh nemá potíže s překonáváním řek, vytlačuje původní druhy a působí obrovské škody na majetku, a dokonce i lidském zdraví. Jejich šíření je navíc nesmírně složité zastavit, ukazují zkušenosti ze zahraničí.
Před pěti sty lety zažila Amerika nejhorší invazi ve svých dějinách. Přes oceán tam připlula malá skupina mužů z Evropy. Byla jich sice jen hrstka, ale měli lepší technologie, dokázali účinněji využívat místní zdroje a také disponovali modernější taktikou a strategií než obránci západního světadílu. Amerika rychle padla, zemřely při tom miliony původních obyvatel. Teď, ve čtvrtině jednadvacátého století, se situace opakuje, ale v opačném gardu. Přes Atlantik se do Evropy dostala invazní armáda, které zatím neodolá žádný nepřítel. Je to armáda rudých mravenců.
Sto miliard korun ročně stojí Spojené státy následky boje proti jedinému druhu mravenců – stejnému druhu, který teď podle nové studie dokázal překročit oceán a vylodil se v Itálii. Podle dostupných informací si tam vybudoval úspěšně předmostí, ze kterého rozšiřuje dobyté území.
Jako oheň
České jméno nemá. Latinsky se jmenuje Solenopsis invicta, ale říká se mu nejčastěji RIFA. To je zkratka slov Red Imported Fire Ant, neboli dovezený ohnivý mravenec. Podle českého myrmekologa Petra Klimeše je toto pojmenování velmi výstižné. Slovo ohnivý totiž nejen popisuje, jakou má mravenec barvu, ale hlavně naznačuje, jak bolestivé může být setkání s ním.
- Myrmekologie je název pro odvětví entomologie (nauky o hmyzu), které se specializuje na studium mravenců. Vědec zkoumající mravence se pak označuje jako myrmekolog.
RIFA dokázali ze své původní vlasti v Jižní Americe proniknout na další kontinenty, ale Evropě se dosud vyhýbali. V polovině září ale mezinárodní vědecký tým odhalil, že se v ní již ohniví mravenci usadili. Vědci z Ústavu evoluční biologie ve španělské Barceloně spolu s kolegy ze dvou italských univerzit našli koncem roku 2022 na 4,7 hektarech u řeky na Sicílii poblíž města Syrakusy celkem 88 hnízd, popsali v odborném žurnálu Current Biology.
V každém z nich přitom může žít mezi 100 tisíci až 250 tisíci mravenci – některé studie ale mluví až o 400tisícových koloniích. To znamená, že na Sicílii už žije a loví nejméně několik milionů rudých invazních tvorů. Tento objev není pro evropské entomology velkým překvapením, spíš je to potvrzení něčeho, čeho se už delší dobu obávali: na Sicílii totiž místní hlásí extrémně bolestivá bodnutí neznámými mravenci už asi tři roky.
Tento mravenec totiž nekouše, ale bodá. „Mravenci se vyvinuli z hmyzu příbuzného včelám,“ vysvětluje entomolog Petr Klimeš, který vede laboratoř zaměřující se na výzkum mravenců v Biologickém centru AV ČR v Českých Budějovicích.
„Asi půlka druhů mravenců má dodnes žihadlo. Část ho ztratila a nahradila ho například mravenčí kyselinou, ale RIFA si ponechali svoje žihadla. Většina mravenců je používá poměrně vzácně, ale Solenopsis reagují podobně jako včely nebo vosy – při vyrušení útočí spousta členů kolonie najednou a jejich bodnutí proniká bez problémů lidskou kůží.“
Reakce Solenopsis invicta na vyrušení mraveniště:
Samotné bodnutí takový problém není, ale žihadlo je nosičem hlavní zbraně RIFA: speciálního jedu. Mravenci ho mají asi na třicet bodnutí, ale jsou schopní si ho v dobrých podmínkách velmi rychle obnovovat.
Když americký entomolog Justin O. Schmidt vytvořil svůj slavný index bolesti (a otestoval ho tak, že se nechal pobodat a pokousat stovkami druhů hmyzu), zařadil mravence RIFA do kategorie 1 a popsal jejich bodnutí jako „ostré, náhlé, mírně znepokojivé“.
Doktora Klimeše sice nikdy nebodl přímo tento druh mravence, má ale osobní zkušenost s tím, jak bolí žihadlo od jeho blízkého příbuzného tropického žahavého mravence „Je to pocit jako když vás někdo žahá kopřivou, ale jsou i bolestivější bodnutí od mravenců. Například v jižní Americe existují takzvaní bullet ants, kterým se tak říká podle toho, že jejich bodnutí bolí jako výstřel kulky. Některé domorodé kmeny toho využívají při různých rituálech,“ říká vědec.
Jen ve Spojených státech přitom ročně RIFA pobodají asi 14 milionů lidí, přičemž náklady na ošetření těchto ran pojišťovny vyčíslují na téměř osm milionů dolarů – v přepočtu přes 180 milionů korun. Co je ale horší, když nastane anafylaktický šok, mohou být následky velmi vážné: vědci už popsali asi osm desítek úmrtí po žihadle tohoto mravence.
V nejhůř postižených zemích jsou už dostupné speciální léky založené na imunoterapii, v Evropě je ale samozřejmě ještě nemáme. „Je to jeden z mála mravenců, o kterém se ví, že jeho žihadlo způsobuje anafylaktický šok. To je jinak u mravenců poměrně vzácné,“ doplňuje Klimeš.
Od vylodění k ovládnutí
Tito mravenci mají obrovský potenciál se rychle šířit. Pokud se ze Sicílie rozšíří do Španělska, může být tato země jednou z nejhůře postižených, varuje v odborném časopise Science Gema Trigos-Peralová z Polské akademie věd. „Panuje tam ideální klima,“ vysvětluje.
V současné době má podle ní tento druh potenciál osídlit asi sedm procent evropského kontinentu – jeho šíření brání chlad a měl by tedy zatím problém překročit Alpy a přežít tam pak zimu. Slovo „zatím“ je ale klíčové, protože planeta se vlivem globálního oteplování rychle mění. Entomologové spočítali, že pokud se nic zásadního nezmění, pak se Evropa do roku 2050 ohřeje natolik, že by se potenciální oblast, kterou může RIFA ovládnout, mohla zvětšit až na čtvrtinu kontinentu.
Doktor Klimeš tyto obavy potvrzuje, mravenci podle něj obecně patří mezi velmi úspěšné invazní druhy. „V současné době existuje tabulka se stovkou nejinvaznějších druhů světa. Je v ní 15 druhů hmyzu a pět z nich jsou mravenci. Vzhledem k tomu, jak malou část tvorů na planetě tvoří, to ukazuje, že mají schopnosti, které jsou pro to vhodné. U mravenců je invazní chování běžné, šíří se opravdu hodně a patří v tom k těm nejškodlivějším.“ A Solenopsis invicta v tom patří k těm nejúspěšnějším.
„Oproti našim mravencům je to subtropický druh. U mravenců je časté, že ani u těch nejvíc invazních druhů se vlastně neví, odkud pocházejí – vědci se nedokážou shodnout, protože si nejsou jistí jejich historií. Ale u tohoto druhu se ví, že se první populace dostaly z Jižní Ameriky lodní dopravou do USA v 30. letech 20. století. Takže víme, že tenhle druh pochází z Paraguaye a Argentiny, kde je ale vlastně z lidského hlediska hodný. To znamená, že tam nic strašného nedělá, nepřemnožuje se a neškodí. Jenže odtamtud pronikl nejen do Severní Ameriky, ale později i do Číny, do Austrálie, na Nový Zéland a teď i na Sicílii. A tam opravdu dělají neplechu, protože jim tam chybí přirození nepřátelé a jsou tam jiné druhy mravenců než v jejich původním domově,“ popisuje doktor Klimeš.
To je velmi důležité. Mravenci si totiž vzájemně hodně konkurují – v Jižní Americe jich žije obrovské množství druhů a protože spolu soupeří o stejné nebo podobné zdroje, dochází mezi nimi často i k rozsáhlým válkám. Tyto boje pomáhají kontrolovat jejich populace ve vyváženém počtu.
Jenže, když se dostanou někteří mravenci do cizích krajin, slovy Petra Klimeše „se zblázní“, což je i případ RIFA. Když přijdou do nového území, nemají tam své přirozené nepřátele, jako jsou různé nemoci nebo paraziti. Ale nenajdou tam ani soupeřící druhy mravenců.
„Jsou různé teorie, proč se takhle zblázní jen některé druhy – dá se říct, že je spojuje několik znaků. Hlavně mají divnou genetiku, to znamená, že mají více královen na jedno hnízdo. Také se jejich kolonie množí takzvaným pučením. To znamená, že kousek jedné kolonie odpučí někam dál, klidně i s více královnami, dělnicemi a larvami. Ty kolonie spolu nějakým způsobem komunikují, mohou k sobě být přátelské, i na velké vzdálenosti,“ říká Klimeš.
Typickým příkladem je v tom jiný invazní druh mravence, mravenec argentinský. Ten v Evropě tvoří jednu obrovskou kolonii od jižního Španělska až po Itálii – celkem má tahle kolonie, jeden superorganismus přes šest tisíc kilometrů.
U mravenců RIFA to zřejmě takhle rozsáhlé není, ale předpokládám, že regionálně, třeba v rámci jednoho hektaru, to takhle funguje určitě. To jim dává značnou výhodu, protože se chovají jako jakási améba, která pučí a šíří se v krajině. Alarmující je, že na některých územích Spojených států RIFA již vytlačil i obávaného argentického mravence.
Mravenec, kterého se bojí pojišťovny
Škody, které invazní mravenci způsobují, jsou obrovské a projevují se mnoha způsoby. V zemědělství je ohnivý mravenec predátorem různých částí rostlin, od kořenů, plodů a květů až po stonky. U brambor se můžou snížit jejich výnosy až o třicet procent, v případě brukvovité zeleniny, jako je zelí, hořčice nebo kapusta, dokonce až o padesát procent. „Na světě jsou ještě invaznější příbuzní mravenci – invaznější ve smyslu toho, že se dokázali rozšířit ještě víc než RIFA. Ti jsou ale daleko méně škodliví,“ potvrzuje Klimeš.
Zajímavé je, že podle řady svědectví si tento hmyz oblíbil z nějakého důvodu elektroniku. Podle Klimeše to nemusí být vysloveně tím, že by byli RIFA přitahováni elektrickým proudem, spíše hledají v elektronice úkryt před vnějšími podmínkami – například v ní může být mírně tepleji a více stínu, což může být vhodné mikroklima pro nastěhování kolonie. Dělá to více druhů mravenců. Sám to potvrzuje anekdotickou historkou ze svého života, kdy se mu v panelovém bytě nastěhovali invazní mravenci faraoni do žehličky, protože je přitahovala voda v její nádržce.
Každopádně RIFA právě na elektronice působí značné škody, zejména na klimatizacích. V USA, kam do jižních států pronikli (hranicí jejich šíření je zatím Tennessee), má klimatizační jednotku většina domů, takže mají na co útočit – a v některých místech, kde je jejich výskyt největší, už se kvůli nim dokonce zvyšují pojistky.
A problém je také pro spoustu původních druhů zvířat. Díky tomu, v jakém množství armády RIFA útočí, dokážou si poradit i s mnohem větší kořistí. Například ve Spojených státech patří mezi oblíbené cíle těchto mravenců mláďata aligátorů.
Tohle je válka
Autoři výše zmíněné studie považují invazního mravence za takovou hrozbu, že už plánují intenzivní kampaň, která by mohla jejich vpád v ideálním případě zcela zastavit, v tom horším alespoň zpomalit. S pomocí sicilských úřadů chtějí zničit známá hnízda a současně pátrat po dalších. Jejich nejlepší zbraní je samotný mravenec. Proto, jak obrovské škody působí, se stal centrem zájmu spousty vědců. Díky tomu je dnes vůbec nejlépe popsaným druhem hmyzu – vzniklo o něm zřejmě dokonce víc vědeckých studií než o včele medonosné.
A tak myrmekologové vědí, jaká místa RIFA pro svá mraveniště preferují, jak vypadá jejich typické šíření, k jakým zdrojům potravy míří a jaké překážky jim činí největší problém překonat. Už od roku 2011 mají také vědci popsaný genom tohoto tvora. Po dobu několika let tedy budou všemi možnými způsoby možná rizika monitorovat, aby se ujistili, že žádný mravenec neunikne.
Věří, že je možné tuto invazi odrazit. Tentokrát totiž mohou pomoci nejen zapálení vědci, ale také úředníci. Vloni prošly aktualizací evropské předpisy, které vyžadují likvidaci čtyř invazních druhů mravenců včetně RIFA do tří měsíců od jejich objevení. Lehké to ale nebude, jak ukazují zkušenosti z jiných zemí.
Plně odrazit invazi se zatím podařilo jen na Novém Zélandu. Druh zde byl kompletně vyhuben, když si zde vytvořil předsunutá postavení. Austrálie od roku 2001 zastavila už šest invazí v přístavech, včetně jedné s nejméně 370 koloniemi na ploše 8300 hektarů. Nadále ale s invazí, která se mezitím rozšířila na 600 tisíc hektarů, bojuje. Tato snaha sice stála už miliony dolarů, ale stojí za to. Experti varují, že řešit následky úspěšného ovládnutí země mravenci by bylo mnohem dražší.
Genetická analýza sicilských mravenců naznačuje, že pravděpodobně pocházejí buď z Číny, nebo ze Spojených států. Hmyz se mezinárodně šíří přepravou, hlavně, když se převážejí rostliny nebo půda. Tímto způsobem se jednotlivé exempláře dostaly už i mnohem severněji; byly nalezené ve Španělsku, Finsku a Nizozemsku, ale zatím ne jako volně žijící kolonie. Podle Klimeše jsou nejzranitelnějšími místy při mravenčích invazích libovolného druhu právě velké přístavy, kam se může zejména v kontejnerech dostat i velká kolonie, která se pak může snadno šířit.
Tento druh dává přednost zemědělským podnikům a městům a mohl by pravděpodobně zamořit polovinu evropských městských oblastí, zjistili vědci.
Jakmile se mravenci dostanou na nová území, mohou létat a lokálně se šířit pomocí větru, proto vědci analyzovali i větrné poměry. Protože je Sicílie významným vývozcem pomerančů, citronů, okrasných olivovníků a dalších středomořských rostlin, mohou se pak odsud RIFA snadno dostat dál – to výrazně zvyšuje riziko dalšího šíření do celé středomořské oblasti.
Stavitelé vorů
Tito mravenci ale mají ještě jednu schopnost, která jim při invazi pomáhá. A souvisí s místem jejich původu. Evropští mravenci mají obvykle problém překonávat větší vodní plochy – na starém kontinentu jich zkrátka není tolik, aby se jim vyplatilo evolučně investovat do takové schopnosti.
Jižní Amerika, odkud RIFA pocházejí a kde se desítky milionů let adaptovali na tamní podmínky, je ale něco úplně jiného. Subtropické delty a pampy jsou pravidelně zaplavovány a ekosystém je tam nejen mnohem bohatší, ale také těmito „příkopy“ mnohem více rozdělený. A tak si ohniví mravenci našli způsob, jak to vyřešit.
Jak vypadá vor mravenců:
Umí si ze svých těl vytvořit jakési vory, na nichž mohou překonávat nečekaně dlouhé vzdálenosti. Jsou tvoření až z tisíců a statisíců živých exemplářů; tvoří se nejčastěji po bouřích. Právě tímto způsobem dokáží přežít často rozvodněné řeky, které jsou typické pro jihovýchod Spojených států, kam se už rozšířili.
Pozorování ukázalo, že mravenčí vor se skládá ze dvou vrstev. Na dně se nacházejí „strukturní“ mravenci, kteří se k sobě pevně přimykají a tvoří základnu. Nad nimi se nachází druhá vrstva mravenců, kteří se volně pohybují po těch dole. Během několika hodin mohou mravenci ze spodní vrstvy vylézt nahoru, zatímco volně se pohybující mravenci klesnou v těle voru níž a stanou se součástí strukturální vrstvy. Kromě vorů umí stavět i podobné věže – to využili například tvůrci filmů o superhrdinovi Ant-manovi.
Tyto vory mohou být podle Klimeše jedním z triků, které jim pomáhají se šířit. „Když pučí, dokážou posílat kolonii i po vodě. Můj kamarád, americký myrmekolog Benjamin Adams, popsal, jak tyhle vory fungují. Dokáží do nich zabalit i larvy a jak mravenci, tak i larvy mají hydrofobní chloupky, podobně jako třeba hmyz, který pomocí nich běhá po hladině. Díky nim se dokáží udržet na vodě a protože na nich mají bublinky vzduchu, tak i když se třeba potopí, dokáží zase vyplavat. Dokáží tak plavat i řekami a díky nim se šířit. Tuhle schopnost určitě mají větší než jiní mravenci,“ doplňuje Klimeš.
V Evropě zatím entomologové toto chování u RIFA nepozorovali.
A co Česko?
Česká republika podle Klimeše v současné době nepředstavuje pro mravence RIFA lákavý cíl. I kdyby sem pronikli například leteckou dopravou nebo s kamiony, nemají šanci přežít zimu.
Mravenci se většinou ukládají k obdobě zimního spánku savců, ale v našich podmínkách je na ně příliš chladno. I zavlečení mravenci faraoni tak zatím zůstavají uvnitř zateplených budov.
Klimeš věří, že by ale pro RIFA nemusel být problém uchytit se v některých evropských přístavech, zejména těch, které leží v zemích, kde se nejrychleji mění klimatické podmínky. Řada evropských států už v počasí, zejména zimních teplotách, vykazuje značné změny, takže se tím zvyšuje i naděje invictů na to, aby zejména v městské krajině našli dost teplý úkryt, kde zimu přežijí.
