Zatím nejlepší stavební hmotou, která by se dala použít pro budování základen na Marsu a Měsíci, je škrob, který se dá získat z brambor. Pokud by se obohatil lidskými slzami nebo dalšími tělními tekutinami a smíchal s tamními horninami, vznikl by materiál, jenž pevností předčí beton.
Na Zemi je stavebním materiálem číslo jedna beton. Je pevný, levný a tvárný. Ale je také těžký a v kosmu pro jeho výrobu chybí zásadní složky. Takže se na něj vesmírní inženýři, kteří plánují stanice na Měsíci a na Marsu, nemohou spolehnout. Teď ale přišli s alternativou: otestovali stavební hmotu vyrobenou z bramborového škrobu, soli a marťanské půdy. Ve zkouškách se ukázalo, že je ještě lepší než doposud doporučovaná hmota tvořená lidskou krví.
Analýza, která vyšla v odborném časopise Open Engineering, ukazuje, že bramborový cement je dvakrát pevnější než beton, který používáme u normálních staveb na Zemi. Mohl by tedy mít potenciál i pro použití mimo naši planetu. A hlavně by se dal na Rudé planetě snadno vyrobit; starší studie totiž už prokázaly, že by se na ní daly opravdu pěstovat brambory, přesně jako předpovídal film (a kniha) Marťan.
Vědci nazvali novou hmotu „Starcrete“ – neboli hvězton. Kromě toho, že je pevný, je také použitelný na více tělesech Sluneční soustavy. Když inženýři zkoušeli přidávat různé simulované vzorky z Marsu a Měsíce (ty opravdové jsou příliš vzácné), ukázalo se, že pokud se přidá měsíční regolit, je hvězton ještě o čtvrtinu pevnější než materiál vyrobený pro Mars.
- Regolit je označení vrstvy různorodého nezpevněného horninového materiálu, který pokrývá celistvé podloží.
Autoři studie odhadují, že z pouhých 25 kilogramů dehydratovaných brambor by šlo vyrobit téměř půl tuny hvěztonu – to je množství, ze kterého by se dalo získat asi dvě stě cihel. Na výstavbu klasického rodinného domku by přitom bylo odhadem zapotřebí asi 7500 takových cihel.
K čemu je to dobré
Při cestách do vesmíru je nejdůležitější, aby byl náklad co nejlehčí – každý kilogram se kvůli vysoké ceně za dopravu na oběžnou dráhu vyvažuje zlatem. Proto vědci hledají, jak na jiných tělesech naší sluneční soustavy stavět tak, aby bylo nutné transportovat tam co nejméně hmoty. V tomto případě by se jednalo vlastně jen o sadbové brambory, z nichž by pak hlavní přísada vyrostla sama – stačilo by z úrody jen získat škrob. Sůl by pak šla získat ze slz nebo potu lidských astronautů.
Autoři této studie hledají ideální materiál už řadu let. V předchozím výzkumu testovali podobný, až na to, že místo škrobu zkoušeli lidskou krev. Prach z Marsu či Měsíce by se míchal s proteinem zvaným albumin, který se nachází v krevní plazmě. Vzniklý materiál měl podobnou pevnost v tlaku jako běžný beton (tedy o něco nižší než škrobový beton), ale trpěl jednou slabinou: posádka by musela pravidelně darovat krev, což by už tak jiným prostředím oslabeným lidem bralo příliš mnoho sil.
