Soubor nástrojů objevených v Tanzanii a vyrobených před 1,5 milionu let z kostí slonů a hrochů označují vědci za technologický průlom pro lidskou evoluční linii. Jde podle nich o důkaz systematické výroby z jiného materiálu než kamene u předchůdce lidí, konkrétně člověka vzpřímeného (Homo erectus), napsala agentura Reuters.
Sedmadvacet nástrojů objevených na archeologickém nalezišti v rokli Olduvai pravděpodobně podle výzkumníků vytvořili zástupci tohoto raného předchůdce lidí s podobnou tělesnou stavbou, jako má náš druh Homo sapiens.
Nástroje dlouhé až 37,5 centimetru měly různé podoby, některé byly ostré či odolné. Podle výzkumníků je mohli předci lidí používat k různým účelům včetně porcování zvířat ke konzumaci.
Využívání nástrojů předznamenávalo úsvit techniky. Nejstarší kamenné nástroje jsou nejméně 3,3 milionu let staré. Doklady používání kostěných nástrojů datovaných do doby před dvěma miliony let jsou sporadické, ale nálezy v rokli Olduvai představují nejranější příklad systematické výroby takových „pomůcek“.
Zručný člověk vzpřímený
U nástrojů z kostí archeologové zároveň našli několik kusů kamenného náčiní z přibližně stejné doby. Podle výzkumníků bylo rozšíření sady nástrojů o náčiní z kostí důležitým momentem. Odráželo kognitivní vývoj a rostoucí technické dovednosti předků moderních lidí stejně jako poznání, že zvířata mohou být nejen zdrojem masa, ale i surovin.
„Přesné anatomické znalosti a pochopení morfologie a struktury kostí naznačuje upřednostňování tlustých kostí z končetin,“ přiblížil archeolog Ignacio de la Torre ze Španělské národní vědecké rady (CSIC), hlavní autor studie publikované v odborném časopise Nature.
Rokle Olduvai protíná jihovýchodní planinu Serengeti na severu Tanzanie. V době vytvoření těchto nástrojů naši předci vedli nejistý život lovců a sběračů v krajině plné divoké zvěře. Nástroje různých druhů, například na sekání a tlučení, měly pro předchůdce člověka nazývané hominidé stále větší význam.
Hominidé, kteří vyrobili náčiní z Olduvai, použili techniku podobnou té využívané při výrobě kamenných nástrojů. Metoda odlamování malých šupinek s cílem vytvořit ostré hrany se nazývá štípání.
„Studie ukazuje, že naši předci využívali k výrobě nástrojů z různých materiálů lehce odlišné metody. To naznačuje úroveň kognitivních dovedností, o nichž jsme dříve v tomto období neměli důkazy,“ řekla Renata Petersová, spoluautorka studie a archeologická konzervátorka na britské University College London.
„Například když zpracovávali nástroje, které zkoumáme, kosti nejspíš stále obsahovaly vodu a kolagen, který jim dodává pružnost, a díky tomu se štěpí a opracovávají jednodušeji než kámen. Nicméně kosti se také mohou zlomit, pokud jsou zasaženy moc silně,“ doplnila Petersová. Vnější vrstvy kostí jsou zároveň silné, zatímco ty vnitřní z houbovitých materiálů zase měkčí.
„Kvůli těmto charakteristikám opracovávání kostí vyžaduje jiné dovednosti než práce například s kamenem či dřevem,“ doplnila expertka. Dřevo je méně odolné než kámen i kosti. Jakékoli dřevěné nástroje z této doby by se už dávno rozložily.
Rokle jako dílna
Množství kamenného a kostěného nářadí nalezeného v rokli naznačuje, že ji hominidé navštěvovali často. Nálezy se datují do přechodného období mezi jednoduchými nástroji oldovanské kultury a pokročilejšími z acheuléenu s výrobky podobnými sekerám.
Všechny kromě jednoho ze sedmadvaceti nástrojů byly vyrobeny z kostí hrochů či slonů. Zatímco hroši byli v oblasti běžní, sloni ne, což znamená, že hominidé museli kosti do rokle podle odborníků přinést odjinud.
Archeologové ovšem na nalezišti neobjevili žádné lidské kosterní pozůstatky. Přestože je člověk vzpřímený vedoucím „kandidátem“ na tvůrce odhalených kostěných nástrojů, další, ještě archaičtější druh hominidů – australopiték východoafrický (Paranthropus boisei) – oblast také podle zjištění vědců obýval. „Nemáme přímé důkazy o tom, kdo tyto nástroje vyrobil,“ dodal de la Torre.
