Podle řady expertů může být dlouhý covid pro lidstvo větším problémem než samotná pandemie. A varianta omikron, která dokázala v řadě zemí nakazit téměř polovinu populace, tyto obavy výrazně zvyšuje – především proto, jak se stále ještě málo ví o tomto fenoménu.
Omikron je sice méně smrtící, ale zvyšuje obavy ohledně dlouhého covidu
I víc než rok po překonání covidu-19 Rebekah Hoganová stále zažívá těžké „zamlžení“ mysli, bolesti a únavu, kvůli kterým nedokáže vykonávat svou práci ošetřovatelky a nezvládá aktivity v domácnosti.
Matka tří dětí z amerického státu New York je jedním z mnoha lidí postižených takzvaným dlouhým covidem, jehož výskyt by podle některých odborníků kvůli koronavirové variantě omikron mohl výrazně zesílit. Příčiny chronických potíží po nákaze koronavirem stále nejsou objasněné, někteří experti však mají jasno v tom, že páchají obrovské osobní i společenské škody.
„Je to trvalé? Je tohle nový normál?“ ptá se 41letá žena žijící nedaleko newyorského hlavního města Albany. „Chci zpátky svůj život,“ dodala.
Hledání příčiny
Podle některých odhadů se podobné dlouhodobé potíže objevují až u třetiny lidí, kteří překonali covid. Ani víc než rok a půl poté, co se o fenoménu začalo mluvit, ale není jasné proč.
Důvodem by mohla být autoimunitní porucha, což by vysvětlovalo, proč dlouhý covid nepoměrně často zasahuje ženy, které jsou náchylnější k tomuto druhu problému. Dalším možným vysvětlením potíží od zhoršené paměti po nepřirozené zbarvení prstů na nohách jsou drobné krevní sraženiny, jejichž vznik je spojován s nákazami koronavirem. Zároveň vědci zkoumají, jestli mohou mít v tomto směru pozitivní vliv vakcíny.
S prudkým rozmachem omikronu nabralo bádání novou naléhavost, byť zatím nelze říci, zda infekce touto vysoce nakažlivou variantou obnáší i riziko vzniku dlouhodobých symptomů. Záhadný syndrom bývá většinou diagnostikován až mnoho týdnů po prvotní nemoci. Někteří experti ale soudí, že vlna dlouhého covidu je pravděpodobná a že lékaři by se na ni měli připravit.
V rámci snahy objasnit příčiny onemocnění postupně krystalizuje několik hlavních teorií. Jedna spočívá v tom, že infekce koronavirem nebo zbytky viru přetrvávají i po odeznění prvotní nemoci, což vede k zánětům a stavu označovanému jako dlouhý covid. Další teorie mluví o možné reaktivaci virů dřímajících v organismu, jako je virus Epstein–Barrové, který způsobuje mononukleózu. Dále je na stole již zmíněná hypotéza o tom, že po infekci virem SARS-CoV-2 přetrvává aktivita protilátek, které „omylem“ útočí na běžné buňky.
Tým odborníků v nemocnici Cedars-Sinai Medical Center v Los Angeles například zjistil, že někteří lidé po překonání covidu-19 či nákazy koronavirem bez příznaků vykazují zvýšené hladiny „autoprotilátek“ i půl roku po infekci. Profesorka jihoafrické Stellenboschské univerzity Resia Pretoriusová se zase ve svém výzkumu věnuje možnému vlivu mikrosraženin v krvi, přičemž je u pacientů odhalila společně se zvýšenou hladinou bílkovin v krevní plazmě, což zabraňuje jejich normálnímu rozpadu. Domnívá se, že tyto anomálie omezují distribuci kyslíku do různých částí těla a mohou způsobovat většinu, ne-li všechny symptomy spojované s dlouhým covidem.
Zdravotní problém bez definice
Přesná definice syndromu zatím neexistuje. Uváděné příznaky tvoří širokou škálu od celkové únavy přes problémy s pamětí nebo dýcháním až po nespavost, přičemž značně různorodá bývá i délka jejich trvání. Zároveň zaznívají pochybnosti o tom, zda je vždy spouštěčem koronavirus, neboť mnohé ze zmíněných symptomů jsou spojené s jinými chorobami.
Jasné se však zdá být to, že dlouhý covid může potkat prakticky každého nehledě na věk či průběh covidu-19. V rodině zdravotní sestry Hoganové jej ve slabší formě pociťují i děti. Na druhém konci Spojených států v Kalifornii zase bojovala s ochromující únavou 64letá bývalá letuška Jacki Grahamová. Covid-19 prodělala z kraje pandemie, ovšem o několik měsíců později se potýkala s problémy s dýcháním, ztrátou čichu i chuti a zvýšeným krevním tlakem. Na podzim 2020 prý zažívala takovou únavu, že se po ranním cvičení jógy musela vracet do postele.
Dnes Grahamová říká, že její stav je výrazně lepší, na problémy, jaké zažívala, ovšem stále neexistuje žádná ověřená léčba. Změnit se to snaží i tým imunobioložky Akiko Iwasakiové na Yaleově univerzitě, který zkouší vakcinaci dosud neočkovaných lidí s dlouhým covidem jako možnou formu léčby. Smysl této studie Iwasakiová vysvětluje tím, že skupiny zastupující pacienty pozorovaly ústup příznaků u některých lidí v návaznosti na vakcinaci.
Kromě toho se v poslední době objevily dva vědecké články, které naznačují, že očkování může pomoci předejít dlouhému covidu, nebo alespoň snížit jeho intenzitu. Oba články vychází z výzkumu provedeného před vzestupem omikronu a zatím neprošly recenzním řízením odborné publikace, nezávislí experti nicméně označili výsledky za povzbudivé.
Jasných odpovědí je však stále málo, a budoucnost tak pro nemocné není příliš světlá. Někteří vědci se obávají, že dlouhý covid se u některých pacientů může vyvinout v podobu chronického únavového syndromu, což je nepříliš objasněná, dlouhotrvající diagnóza bez léku či schváleného léčebného postupu. Zároveň je podle některých odborníků zjevné, že dlouhý covid bude mít obrovské dopady na jednotlivce, systémy zdravotní péče a ekonomiky po celém světě.
„Tolik lidí přichází o své živobytí, o své domovy. Nemohou pokračovat s prací,“ přiblížila profesorka Pretoriusová. „Dlouhý covid bude mít na naši ekonomiku pravděpodobně větší dopad než akutní covid,“ míní.