Dlouhý covid doprovázejí neurologické problémy. Nejčastější je „mozková mlha“

Tým výzkumníků z Feinbergovy lékařské fakulty Severozápadní univerzity našel více důkazů o neurologických problémech u mnoha lidí, kteří se léčili doma s dlouhým covidem. Přestože tito lidé nemuseli do nemocnic, projevují se u nich i po měsících výrazné potíže spojené s vnímáním.

Když se před více než rokem covid-19 poprvé objevil, panovaly největší obavy z toho, jak moc tato nemoc zabíjí. Jenže postupně přibývalo důkazů, že stejně velkým problémem je dlouhý covid –⁠ neboli dlouhodobé zdravotní potíže po překonání nemoci.

Nová studie vydaná v odborném časopise Annals of Clinical and Translational Neurology popsala tyto problémy u pacientů s dlouhodobým covidem-19 ve 21 zemích –⁠ všechny spojovalo to, že nebyli přijatí s touto nemocí do nemocnice, ale léčili se doma.

Vědci zjistili, že přibližně 85 % pacientů, které zkoumali, mělo nejméně čtyři neurologické problémy –⁠ nejčastěji to byly výpadky paměti nebo zamlžená paměť, bolesti hlavy, zmatenost a třas. Mezi další časté příznaky patřila ztráta chuti a čichu, rozmazané vidění, závratě a zvonění nebo hučení v uších. Autoři studie poznamenali, že velké množství pacientů takové příznaky popisuje jako přicházející a znovu odcházející a většina uvádí, že jejich příznaky trvají několik měsíců. U některých zkoumaných osob se tyto problémy objevují dokonce až devět měsíců po nákaze.

Zdaleka nejčastějším problémem je „zamlžení“ mysli –⁠ to údajně zažívá 81 procent ze zmapované skupiny. Zprávy o takovýchto potížích lidí, kteří prodělali covid-19 bez nutnosti hospitalizace, se objevují už řadu měsíců, stále však jde o poměrně neprobádaný fenomén s řadou otazníků. Objasněná není ani spojitost mezi neurologickými symptomy a koronavirovou infekcí, někteří experti se však domnívají, že mohou vycházet z reakce imunitního systému, která vyvolává v těle záněty. Ty údajně mohou zasáhnout i mozek, přičemž v závislosti na místu zánětu následuje narušení té či oné funkce.

Výzkumníci ve studii také popsali, že mnoho pacientů uvedlo, že se už před infekcí cítili depresivně nebo úzkostně. To by mohlo naznačovat zvýšené riziko těchto dlouhodobých zdravotních problémů u lidí s podobným onemocněním. Autoři uvádějí, že jejich studie byla příliš malá na to, aby se z jejích výsledků daly dělat globální závěry –⁠ její výsledky chápou jako výzvu, že by se lidem po covidu měla věnovat dlouhodobě pozornost, je totiž pravděpodobné, že budou potřebovat více péče, než se dosud uvádělo.

Není pozornost přehnaná? 

S rostoucím zájmem o „dlouhý covid“ přichází i varování, aby se k tématu přistupovalo o něco obezřetněji. „Tyto zprávy jsou znepokojivé, zároveň ale mám obavu, že narativ kolem nového chronického onemocnění způsobeného mírnou infekcí virem SARS-CoV-2… začíná předbíhat důkazy,“ napsal tento týden na zdravotnickém webu statnews.com plicní lékař a výzkumník působící na Harvardově univerzitě Adam Gaffney.

Ve svém článku upozorňuje na to, že ve studiích na dané téma bývají zahrnuti i lidé, u nichž nákaza koronavirem nebyla laboratorně potvrzena. Také podotýká, že příznaky jako únava, bolesti hlavy, zhoršení mentálních schopností nebo problémy se spánkem jsou „překvapivě běžné“ v celé populaci, přičemž spadají do podmínek diagnózy deprese. „Fyzické utrpení je bohužel v naší společnosti rozšířené,“ píše Gaffney s tím, že v této době „neuvěřitelných traumat, smutku a útrap“ lze očekávat obecnější rozmach fyzických i mentálních těžkostí.