Vědci se věnovali výběru místa pro ohniště v jeskyni. Srovnali návrhy vyspělého počítačového modelu s tím, kam ho umisťovali pravěcí lidé. Zjistili, že lidé vybrali místa vhodnější.
Pravěcí lidé by bez úkrytu v jeskyních nebyli schopní přežít; využívali je desítky tisíc let a trávili v nich obrovské množství času. Právě tam zřejmě vznikaly základy lidského myšlení, tam se u ohňů vyprávěly první příběhy a zpívaly první písně, stěny jeskyní byly plátnem, na které se promítaly první obrazy. A také se tak formovaly základy náboženského uvažování.
Nová studie ukazuje, jak důvtipně, promyšleně a zkušeně naši prapředkové jeskyně využívali. Výzkum se týkal ohně. Právě ohniště totiž byla centrem společenského života, kde se lidé shromažďovali.
Dřívější studie ukazovaly něco divného: pravěcí lidé podle nich ohniště umísťovali nevýhodně. Hlavní autor nového výzkumu Yafit Kedar popisuje: „V mnoha jeskyních se našla vícevrstvá ohniště, což naznačuje, že ohně byly zapalovány na stejném místě po mnoho let. V předchozích studiích jsme pomocí softwarového modelu cirkulace vzduchu v jeskyních spolu se simulátorem rozptylu kouře v uzavřeném prostoru zjistili, že optimální místo pro minimální vystavení kouři v zimě je v zadní části jeskyně. Nejméně výhodným místem byl vchod do jeskyně.“
Jenže reálně ohniště na žádném z těchto míst nebyla – nacházela se totiž nejčastěji uprostřed jeskyně. Proč by pravěcí lidé volili méně výhodnou variantu? Analýza se proto zaměřila na jednu z nejlépe prozkoumaných jeskyní světa – Lazaret v jihovýchodní Francii, kterou obývali lidé už přibližně před 170 až 150 tisíci lety.
Kedar říká: „Podle našeho modelu, založeného na předchozích studiích, by umístění ohniště v zadní části jeskyně snížilo hustotu kouře na minimum, což by umožnilo cirkulaci kouře ven z jeskyně těsně u stropu. Jenže ve vrstvách, které jsme prozkoumali, se ohniště nacházelo uprostřed jeskyně. Snažili jsme se pochopit, proč si lidé tehdy vybrali právě toto místo a jestli byl rozptyl kouře vůbec důležitý při rozdělení jeskyně.“
Aby jeho tým našel odpověděli na tyto otázky, provedl řadu simulací rozptylu kouře pro 16 hypotetických míst ohniště uvnitř jeskyně o rozloze 290 metrů čtverečních. Pro každé analyzovali hustotu kouře v celé jeskyni pomocí tisíců simulovaných čidel umístěných 50 centimetrů od podlahy do výšky 1,5 metru.
Pak výsledky porovnali s doporučeními Světové zdravotnické organizace, která říkají, jak nezdravé a nepříjemné je vystavení kouři. Když data spojili, vznikl z nich model, který rozdělil jeskyni na čtyři zóny:
- červená zóna, která je kvůli vysoké hustotě kouře v podstatě nepřístupná,
- žlutá zóna vhodná pro krátkodobé několikaminutové pobývání, ale pak už je to kvůli kouři nepříjemné,
- zelená zóna vhodná pro dlouhodobé pobývání v délce několika hodin až dnů,
- modrá zóna, která je v podstatě bez kouře.
„Průměrná hustota kouře je nejmenší, když je ohniště umístěné v zadní části jeskyně – přesně tak, jak náš model předpovídal. Zjistili jsme ale také, že pokud se ohniště umístí v zadní části jeskyně, bude oblast s nízkou hustotou kouře, která je nejvhodnější pro dlouhodobou aktivitu, poměrně vzdálená od samotného ohniště,“ uvedli vědci.
Lidé žijící v jeskyních podle autorů potřebovali rovnováhu, tedy ohniště, v jehož blízkosti mohli pracovat, vařit, jíst, spát, scházet se, ohřívat se, ale zároveň aby tam byli vystaveni co nejmenšímu množství kouře. „Když se vezmou v úvahu všechny jejich potřeby, tak ve skutečnosti umístili obyvatelé jeskyň svá ohniště na optimální místo v jeskyni,“ uvedli archeologové.
Díky této analýze vytvořili model, který popsal asi pětadvacetimetrovou oblast, která by měla být pro umístění ohniště ideální. Kombinovala by totiž nejlépe všechny možné faktory. Když model porovnali s reálnými nálezy, hypotéza se potvrdila – v řadě odkrytých vrstev lidé skutečně umístili svá ohniště právě do této oblasti.
„Naše studie ukazuje, že už pravěcí lidé byli schopni bez senzorů nebo počítačových simulací vybrat ideální místo pro své ohniště a využívat skvěle prostor jeskyně již před 170 tisíci lety – tedy dlouho před příchodem moderních lidí do Evropy. Tato schopnost odráží jejich vynalézavost, zkušenost a plánovitost; navíc dokládá, že museli mít povědomí o zdravotních škodách způsobených kouřem,“ uzavírají autoři a dodávají: „Námi vyvinutý simulační model může pomoci archeologům provádějícím vykopávky na nových lokalitách a umožnit jim hledat ohniště a místa aktivit na jejich optimálních místech.“
V dalších studiích hodlají vědci pomocí svého modelu zkoumat vliv různých paliv na šíření kouře, využívání jeskyně s aktivním ohništěm v různých ročních obdobích, využívání několika ohnišť současně a další problémy, které s tím souvisejí.
