ANALÝZA: Vakcíny s čínskými rysy. Masivní kampaň útočí i na západní očkovací látky

Čína vyhlásila, že do oslav čínského nového roku, připadajících letos na 12. února, naočkuje 50 milionů lidí. Podle Státní zdravotní komise dosud (údaj z 20. ledna) vakcínu dostalo 15 milionů obyvatel Číny. Výsledky posledních klinických testů čínské vakcíny Sinovac však ukazují, že látka není tak spolehlivá, jak se původně předpokládalo. Zprávy brazilského partnera čínského výrobce informují, že účinnost vakcíny je pouze něco přes 50 procent. Vláda ČLR v reakci na tuto informaci začala masivní propagační kampaň, která útočí i na západní výrobce a jejich produkty. Autorem textu je projekt Sinopsis.

Kontroverze okolo čínské vakcíny Sinovac nesouvisí jen s účinky, ale také s množstvím odlišných až protichůdných informací z různých zemí. Zpráva z Indonésie tvrdí, že podle místních testů je účinnost vakcíny 65 procent, Turecko dokonce oznámilo, že je to 91,25 procenta. V obou zmiňovaných zemích se však testů účastnil příliš malý vzorek osob, aby jejich výsledky měly skutečnou vypovídací hodnotu. Peking přesto závěry tureckých a indonéských úřadů v médiích prezentuje bez dalšího vysvětlení.

V Brazílii, kde bylo testovaných 13 000 lidí, což je nejvyšší počet, pak byly publikovány různé závěry. Místní partner Butantan Institute minulý týden uvedl, že vakcína v 78 procent případů ochrání proti mírným případům onemocnění covid-19 a ve 100 procentech případů proti vážným a středně vážným infekcím. Později však tvrzení upravili. Celkový poměr účinnosti je podle nich 58,38 procenta, pokud se zahrnou i mírné případy nákazy, které nevyžadují lékařskou péči. I přes tyto nejasnosti země jako Turecko a Indonésie čínskou vakcínu pro použití schválily. Jinde, například v Hongkongu, vůči očkování panuje nedůvěra.

Pochybnosti u lidí vyvolává především netransparentnost čínské firmy. Na rozdíl od vakcín Pfizer a Moderna, u nichž jsou všechny informace o testech přístupné on-line a jejichž poradní panely odpovídají na položené dotazy, Sinovac žádné informace veřejně nesdílí. Má za sebou ale masivní státní podporu.

Usilovná práce propagandy

Když se po zveřejnění brazilských klinických testů ukázalo, že čínská vakcína výrazně zaostává za západními produkty, pustila se čínská strana všemi prostředky do propagandistické práce. Začala útočit na oponenty, zveřejňovat konspirační teorie a prezentovat je čínskými odborníky či mluvčími státních úřadů.

Oficiální média a úřady se zaměřily v první řadě na kritiku ostatních vakcín. Nacionalistické noviny Global Times, které působí pod záštitou stranického Lidového deníku (Žen-min ž'-pao), osočily západní média, že zatajují úmrtí spojená s vakcínou Pfizer. Jinde čínští experti doporučili ostatním zemím, jako jsou Norsko a Austrálie, aby přestaly západní vakcíny používat.

George Gao, který stojí v čele Centra pro kontrolu a prevenci nemocí ČLR, prohlásil, že není jisté, zda jsou vakcíny Pfizer a Moderna bezpečné, protože očkování tohoto typu bylo aplikováno pouze pacientům s rakovinou, ne zdravým lidem. Čung Nan-šan, čínský lékař, který se proslavil během epidemie SARS, když odmítal oficiální zlehčování situace, v listopadu prohlásil, že klinické testy západních vakcín jsou nedostatečné.

ČLR se také pustila do zpochybňování způsobu testování. Výsledky účinnosti vakcíny závisí podle ní na výběru dobrovolníků, počtu infikovaných a na tom, jakým způsobem se definují symptomy. V Brazílii se prý testování účastnili především zdravotníci, kteří citlivěji rozpoznají příznaky onemocnění a popíší je lépe, než dobrovolníci z běžné populace. Mimo to se také častěji pohybují v rizikovém prostředí.

Jiné vakcíny, jako jsou Pfizer, Moderna a AstraZeneca, byly podle čínských úřadů testovány na běžné populaci a v jednodušších podmínkách. Šao I-ming, jeden z vývojářů čínské vakcíny, k tomu uvedl: „Riziko infekce v prostředí, kde byl testován Sinovac, bylo třikrát vyšší než u vakcíny společnosti Pfizer, a dokonce šestkrát vyšší než u vakcíny společnosti Moderna“. A dodal: „[Účinnost vakcíny] je v zásadě v souladu s našimi očekáváními, takže to nezpomalí proces národní imunizace v Číně.“

V neposlední řadě pak byla oprášena konspirační teorie, že virus pochází z amerických vojenských laboratoří: „Pokud Spojené státy mají skutečně v úctě fakta, měly by otevřít biologické laboratoře ve Fort Detricku, být sdílnější v záležitostech svých více než 200 biologických laboratoří v zámoří a pozvat odborníky z WHO, aby mohli provést šetření ohledně původu viru ve Spojených státech a reagovat tak na obavy mezinárodní komunity“.
Nejisté výsledky testů tedy nemají narušit narativ čínské vlády, že má pandemii plně pod kontrolou.

Farmaceutický průmysl s čínskými rysy

Prudký rozvoj v oblasti biotechnologií zajistil Číně jednu z předních pozic v závodě o vývoj vakcíny proti covidu-19. Krátká historie tohoto odvětví v čínských podmínkách je ale zatížená celou řadou skandálů s nekvalitními vakcínami a všudypřítomnou korupcí.

Krátce předtím, než první státy včetně Velké Británie a USA schválily použití vakcíny proti SARS-CoV-2, vyvinuté americkou společností Pfizer ve spolupráci s německou BioNTech, zveřejnila velká západní média rozsáhlé reportáže odkrývající košaté korupční podhoubí rychle se rozvíjejícího čínského farmaceutického průmyslu. Ať už se jedná o detailní rozkrytí pozadí systematického testování v počátcích epidemie ve Wu-chanu v lednu 2020, nebo o šokující kauzy osob stojících v čele čínského úsilí o vývoj vlastní vakcíny. Společnými jmenovateli jsou v obou případech netransparentnost, manipulace s informacemi a korupce.

Sinovac Biotech – čínské globální ambice v oblasti očkování

Washington Post v reportáži Evy Dou (ze 4. prosince 2020) odhaluje například pochybnou minulost firmy Sinovac Biotech, výrobce zmiňované vakcíny. Tato společnost upevnila své přední postavení na čínském trhu, když během epidemie SARS v roce 2003 jako první zahájila klinické testování vakcíny proti této nemoci. V roce 2009 pak získala další prvenství, když v ČLR uvedla na trh první sérum proti prasečí chřipce, u níž tehdy hrozilo vypuknutí pandemie. Obě vakcíny doprovázely korupční skandály, jež se dostaly až k soudu.

Na čínském trhu jsou nyní distribuovány i vakcíny státní firmy Sinopharm a také vakcíny vyvinuté společností CanSino ve spolupráci s jedním z armádních výzkumných center. Třetí – CoronaVac od Sinovacu – je pak uváděn na zahraniční trhy (Turecko, Indonésie, Spojené arabské emiráty či Brazílie). A to i přes pochopitelné obavy odborníků ze zemí, kde je kladen důraz na lékařskou etiku, nezávislé posuzování vědeckých výzkumů i následné testování léčiv.

Washington Post například cituje ředitele oddělení lékařské etiky medicínského centra Langone při New York University Arthura Caplana: „Skutečnost, že daná společnost má v historii korupční skandály, vrhá dlouhý stín pochybností na její nepublikovaná data týkající se (účinnosti a bezpečnosti) vakcíny, která navíc ani neprošla řádným peer-review procesem. I v době pandemie by tvrzení společnosti s morálně pochybnou historií měla být přijímána s velkou obezřetností“.

Dlouhý stín korupce v Shenzhen Kangtai

China Digital Times přinesly přehled největších skandálů pod titulkem „Uvedení čínské vakcíny zastiňuje dlouhá historie korupce ve farmaceutickém průmyslu“. Rozsáhlá reportáž, zveřejněná 7. prosince v New York Times, shrnuje korupční pozadí výhradního čínského výrobce vakcíny Shenzhen Kangtai Biological Products (康泰生物).

Ten je partnerem švédsko-britského konglomerátu AstraZeneca, chystajícího se uvést na světový trh vlastní vakcínu. Šéf Shenzhen Kangtai Tu Wej-min (杜伟民), jemuž se doma přezdívá „očkovací král“, je podle žebříčku Forbes momentálně 112. nejbohatším mužem v Číně. Podařilo se mu včas naskočit na vlnu rozvoje biotechnologií v době, kdy Čína v zájmu „státní bezpečnosti“ usilovala o vývoj vlastních vakcín s cílem zbavit se do budoucna závislosti na západních firmách.

Po roce 2000 Tu Wej-min pomáhal s vývojem čínské vakcíny proti vzteklině ve spolupráci s francouzskou společností Sanofi Pasteur. Poté v roce 2008 přešel do Shenzhen Kangtai, která vznikla v 90. letech s účastí amerického farmaceutického gigantu Merck. V této době mnohé západní firmy z oblasti celé škály technologií využívaly partnerství s čínskými subjekty k tomu, aby získaly přístup na kontrolovaný a nepřístupný čínský trh. Domácí (tedy čínské) společnosti si díky tomu zajišťovaly „cenné znalosti výrobních postupů a technologií“. Nejinak tomu bylo i v oblasti farmaceutického průmyslu.

Společnost Shenzhen Kangtai se záhy nechvalně „proslavila“ skandály kolem vakcíny proti žloutence typu B. Pobouření vyvolalo například úmrtí 17 kojenců v roce 2013, která byla spojována s tímto očkováním. V posledních deseti letech provázely podle NYT kariérní růst Tu Wej-mina také úplatky a podvody. Například utajená kauza z roku 2010, kdy se na trh dostaly vadné série vakcín proti vzteklině. Případ média odhalila až poté, co ředitel Tu prodal většinový podíl ve firmě, jež je vyráběla. V roce 2016 se zase podle New York Times dostal k soudu případ, kdy Tu osobně uplácel úředníky, kteří mu pomáhali uvést na trh séra, jež neprošly řádným schvalovacím procesem.

Bývalý novinář Tu Tchao-sin, který byl v roce 2016 uznán soudem vinným z „poškození Tu Wej-minovy pověsti“ a o rok později skončil s prací investigativního žurnalisty, se pro New York Times vyjádřil: „Vakcíny se zdají být nedotknutelným tématem. Ať jsem se snažil sebevíc, pravda mi stále unikala. Měl jsem všechny důkazy, ale věděl jsem, že tento případ nikdy nevyhraji“.

Letitá nedůvěra na domácí scéně

Jak ovšem píší autoři reportáže Sui-Lee Wee a Javier C. Hernández z New York Times: „Úspěch pana Tua rámovaný skandály není v Číně (ve farmaceutickém průmyslu) žádnou výjimkou“. Vůči domácím vakcínám panuje mezi čínskými občany dlouhodobá nedůvěra a vláda dělá vše pro to, aby tento stav změnila.

Skandály podobné výše zmíněným zpravidla končí ututláním, v lepším případě zaplacením pokuty nebo odsouzením místního nižšího úředníka za braní úplatků. I když v minulosti došlo i na extrémní tresty, jako tomu bylo v případě bývalého šéfa čínské Státní správy potravin a léčiv Čeng Siao-jüho a jemu podřízeného ředitele odboru schvalování léčiv Cchao Wen-čuanga, kteří byli v roce 2007 popraveni.

Ke skutečnému vyšetřování kvality výroby zpravidla nedojde. Veškeré články na tato témata postupně z veřejného prostoru mizí a aktivisté, například z řad rodičů postižených či zemřelých dětí, a jejich právní zástupci jsou systematicky perzekvováni. Toto vše se pak v jakémsi začarovaném kruhu znovu podepisuje na převládající nedůvěře k domácí čínské produkci v oblasti očkování.

Není proto divu, že atmosféra je značně napjatá. Pro čínskou vládu a komunistickou stranu jde nejen o prestiž, ale i důvěru, jak píší autoři článku pro New York Times: „Čínská vláda má své důvody, proč (farmaceutický) průmysl chránit před kritikou. V zemi s 1,4 miliardy obyvatel se pomluvy a fámy šíří rychle a podkopávají čínské úsilí zajistit ochranu zdraví vlastního obyvatelstva. Avšak nedostatek informací a nemožnost právních postihů dále živí onu hlubokou nedůvěru“.

Začalo to testováním

V Číně však lze transparentnost na základě dosavadních zkušeností očekávat jen stěží. To ostatně naznačuje i dění kolem testování na nový koronavirus těsně po jeho objevení ve Wu-chanu koncem roku 2019. O něm přinesl rovněž začátkem prosince obsáhlou reportáž server AP News.

Novinář Dake Kang v ní připisuje počáteční zmatky a výpadky v testování, které nastaly v době před lockdownem Wu-chanu 23. ledna 2020, zcela nelogickým rozhodnutím úřadů. Ty efektivně bránily nejen otevřenému informování o novém typu koronaviru šířícím se mezi lidmi, ale také blokovaly úsilí čínských lékařů a vědců o odhalení přítomnosti viru a masivní testování.

Podle zjištění spolupracovníků společnosti Associated Press přímo v Číně zpočátku dostaly licenci na testování pouze tři dosud neznámé firmy z Šanghaje (GeneoDx Biotech, Huirui Biotechnology a BioGerm Medical Technology) s velmi krátkou historií působení. Za tímto rozhodnutím údajně stály opět konexe a korupce.

Počáteční rozhodnutí konkrétních čínských úředníků byla na jedné straně motivována strachem z nadřízených autorit a neochotou řešit problémy a na druhé straně všudypřítomnou korupcí. Následkem toho došlo k situaci, kdy „dostat se k testu na covid (během ledna) bylo pro obyvatele Wu-chanu těžší než vyhrát v loterii“. To, společně s cíleným tutláním informací a postihy pro „whistleblowery“, vedlo k fatálnímu rozšíření nového koronaviru po celém Wu-chanu a – vzhledem k jednomu z vrcholů turistické sezóny mezi „západním“ a „čínským“ novým rokem – dále do celého světa.

Kang pro AP News píše: „Dohody (o distribuci testů) byly uzavírány v souladu s kulturou využívání 'zadních vrátek' a konexí, která v tichosti vzkvétala v rámci podfinancovaného systému veřejného zdravotnictví“. Podle jeho zdrojů „šanghajské firmy GeneoDx Biotech, Huirui Biotechnology a BioGerm Medical Technology platily čínskému Centru pro kontrolu a prevenci onemocnění za informace a distribuční práva (na jejich testy)“.

Kauzy zdokumentované na základě soudních záznamů a přímých rozhovorů se svědky ilustrují dlouhodobou netransparentnost a zkorumpovanost prostředí čínského farmaceutického průmyslu. To vyvolává řadu pochybností ohledně spolehlivosti informací a dat, která se v této atmosféře dostávají na veřejnost. I přesto jsou však některé země čínským testům a vakcínám nakloněny a dávají jim na svém trhu zelenou, ať už z důvodu dostupnosti, ceny nebo jako výraz náklonnosti k „přátelské spolupráci“.

O čínských vakcínách a tamním farmaceutickém průmyslu více v článku Sinopsis.