Nový koronavirus je s lidstvem od začátku roku 2020, ale podle většiny vědců už s ním zůstane navždy. Odborný časopis Nature přišel s rozsáhlou předpovědí, jak se může pandemie vyvíjet v dalších letech.
Co bude s koronavirem do roku 2024? Prognózy jsou postavené na nejistotě
Červen 2021. Svět už žije v pandemii rok a půl, virus se šíří pomaleji. Novou normou se staly omezené „lockdowny“, tedy omezující opatření, první očkování dávají lidem imunitu přibližně na šest měsíců, ale jejich distribuce moc nefunguje. Koronavirus už zasáhl 250 milionů lidí a 1,75 milionu připravil o život.
Takový scénář, jaký přinesl časopis Nature, je jeden z mnoha, které nyní epidemiologové vytvářejí pro bližší i vzdálenější budoucnost. Jejich autoři si nejsou jistí přesností, ale shodují se na dvou faktech: covid-19 už s námi zůstane a budoucnost záleží na mnoha neznámých, mezi než patří nejen třeba délka imunity po přetrpěné infekci, ale také sezonnost viru i chování vlád a celých populací a jednotlivců.
„Spousta míst opatření uvolňuje, jiná ale zase ne. Ve skutečnosti opravdu nevíme, co se stane,“ uvedla pro Nature Rosalid Eggová, která modeluje chování infekčních nemocí na britské London School of Hygiene & Tropical Medicine.
„Budoucnost závisí na tom, jak moc bude pokračovat společenský život a jaké druhy opatření učiníme,“ myslí si zase Joseph Wu, expert z Hongkongské univerzity. Takové změny chování mohou podle modelů šíření viru významně omezit – záleží ale na tom, jak velká část populace je dodržuje.
Ve třetině srpna počet potvrzených případů po celém světě překonal 20 milionů a počet osob, které s koronavirem zemřely, dosáhl 746 tisíc. V řadě zemí se už přitom opatření proti šíření viru uvolnila nebo se uvolnění plánuje – podle harvardského epidemiologa Yonatana Grada to vede řadu lidí k závěru, že pandemie skončila. „To ale není pravda, tohle je běh na dlouhou trať,“ uvádí expert.
Veškeré scénáře jsou tedy značně nejisté: pokud například imunita nevydrží déle než rok (což je běžné u ostatních lidských koronavirů), budou se podle modelů objevovat vlny infekcí do roku 2025 i dále.
Blízká budoucnost: vývoj bude nerovnoměrný
Pandemie se vyvíjí v různých zemích velmi odlišně. Země jako Čína, Nový Zéland nebo Rwanda mají jen malé množství případů – a nyní omezují většinu společenských opatření proti šíření viru. Naopak zejména Amerika zažívá neustálý růst nakažených, řada tamních zemí hlásí desítky tisíc potvrzených případů denně. Evropa je někde mezi těmito extrémy.
Autorům modelů dělá nejvíce starostí právě skupina států, kde počty nakažených rostou nejrychleji. Typickým příkladem země, která do této skupiny patří, ale mluví se o ní méně než o USA nebo o Brazílii, je Jihoafrická republika. Ta se pohybuje v počtu nakažených covidem-19 kolem pátého místa. Expertní scénáře předpovídají, že tam epidemie vyvrcholí v srpnu nebo září, přičemž v té době může JAR mít až milion aktivních případů. V listopadu pak dosáhne celkového množství 13 milionů.
Podle Juliet Pulliamové, šéfky jihoafrických expertů na modelování pandemie, jsou už nyní kapacity nemocnic na hraně a v některých oblastech jsou i překročené. „Myslím, že ani ten nejlepší scénář není pro nás optimistický,“ uvedla pro Nature.
Uplynulý půlrok ale podle epidemiologů, kteří se na těchto modelech podílejí, přinesl i řadu pozitivních informací. Ukazuje se totiž, že některá na ekonomiku nenáročná opatření, jež se začala zavádět v době karantén, vydržela i po nich – a mají pozitivní dopad na zpomalení šíření nemoci. Jedná se především o nošení roušek a také lepší dodržování hygieny, jako je časté a detailní mytí rukou.
Například červnová zpráva z Královské univerzity v Londýně ukázala, že v 53 zemích, které již uvolnily karanténní opatření, nedošlo k rychlému návratu silné vlny infekcí – přitom právě to se na základě starších dat předpokládalo. „Podceňuje se, jak moc se změnilo chování lidí, co se týká nošení roušek, umývání rukou i společenské izolace,“ věří spoluautor této zprávy Samir Bhatt.
Jeden z nejrozsáhlejších modelů, jenž společenská opaření na zpomalení pandemie popsal, vznikl v Brazílii, na Univerzitě Anhembi Morumbi v São Paulu. Tam vědci otestovali více než čtvrt milionu matematických modelů různých strategií. Vyšlo jim, že pokud se 50 až 65 procent lidí chová na veřejnosti obezřetně, pak to může i při snižování sociálních opatření zabránit vzniku dalších vrcholů infekce po dobu dvou let.
„Musíme změnit kulturu toho, jak vstupujeme do kontaktu s ostatními lidmi,“ komentovali výsledky autoři. Jsou přitom optimističtí, protože ukazují, že se dá kornavirus dostatečně zpomalovat i bez masivního, a tedy drahého očkování.
Důležitost toho, aby lidé některá základní opatření dodržovali, zdůrazňují i další výzkumy. Například mexická studie zjistila, že pokud by asi 70 procent obyvatel této země nosilo roušky a mylo si ruce, tak by se nemoc přestala v květnu nebo červnu šířit – jenže vláda uvolnila většinu opatření dříve a počet mrtvých s koronavirem tak přestal klesat a udržuje se na stabilně vysoké úrovni. Podle modelů k tomu nejvíc přispěly dva svátky, kdy se nemoc masivně rozšířila.
Trasování a testování
V oblastech, kde je covid momentálně na ústupu, je podle modelů rychlé a účinné testování a trasování klíčové. Je to cesta, jak udržet nemoc na snesitelné hranici a zabránit jí, aby pronikla mezi zranitelné osoby. Právě detailní sledování všech nových případů dělá například Hongkong a doufá, že analýzy těchto dat pomohou i v budoucnosti. Zatím údaje naznačují, že je město relativně v bezpečí, pokud se dovnitř pomocí letecké dopravy nedostane více takzvaných superšiřitelů najednou.
Tato zjištění mají oporu i v dalším modelu z London School of Hygiene & Tropical Medicine. Vychází z něj, že aby se podařilo lokální infekce dostatečně rychle podchytit, musí fungovat systém, jenž dokáže zachytit nejméně 80 procent nakažených. Vědci nyní na základě těchto dat hledají ideální cesty, jak dlouho je třeba podezřelé kontakty izolovat, jak efektivitu trasování vylepšit pomocí digitálních technologií i kde je hranice mezi opatřeními, která jsou ještě pro veřejnost snesitelná, a která už ne. Sebelepší záměr, jenž je ale lidmi odmítnut, je totiž k ničemu.
Reálná čísla o pandemii nikdo nezná
Trasovat 80 procent kontaktů lze jen v místech jako Hongkong, kde je nemocných minimum. Země, které se potýkají s nárůstem v řádech tisíců nových případů denně, se na toto řešení nemohou spolehnout. Vědci přitom varují, že skutečných případů je ve vážně zasažených zemích ještě mnohem více, než říkají oficiální údaje o provedených testech. Například červnová práce z Massachusettského technologického institutu zjistila, že nakažených je dvanáctkrát více, a úmrtí dokonce o 50 procent více, než říkají oficiální údaje.
A to znamená, že úmrtnost na covid je nižší, než by naznačoval prostý pohled na statistiky, ale současně je mnohem vyšší riziko nákazy, než si lidé připouštějí. Výše uvedený model říká, že v červenci 2020 už mělo nový koronavirus asi 108 milionů lidí a zemřelo na něj 699 tisíc osob.
A až na severní polokouli, která se s covidem potýká nejvíc, dorazí zima, bude riziko ještě vyšší. Model uvádí, že v březnu 2021 bude počet lidí, kteří měli covid-19, asi 294 milionů, počet mrtvých překročí dva miliony.
Větší genetické proměny viru ještě nastat nemohly, ale virus SARS-CoV-2 přesto své chování změnil, podobně, jako to dělá celá řada respiračních onemocnění během roku. Vysoké letní teploty sice na jeho šíření nemají znatelnější dopad, vliv však může mít spíše odlišné lidské chování v letních měsících: více času mimo uzavřené prostory, více aktivit s omezeným množstvím lidí, například v rodině. „Očekávám, že infekčnost viru SARS-CoV-2, a tedy i následky onemocnění budou v zimě horší,“ tvrdí imunobioložka Akiko Iwasakiová z Yaleovy univerzity.
Nejen změna chování, ale i některé rysy zimních měsíců totiž mohou viru jeho „práci“ ulehčit. Důkazy totiž naznačují, že suché zimy zlepšují stabilitu virů, a tedy i jejich schopnost udržet se v uzavřeném prostředí – a tím se také snadněji šíří. Lékaři zase vědí, že suchý vzduch obecně zhoršuje průběh respiračních chorob. Že bude v zimních měsících mnohem náročnější udržet šíření viru pod kontrolou, předpovídají i například modely univerzity ve švýcarské Basileji.
Autoři článku v Nature se proto domnívají, že vlny nákaz nového koronaviru budou přicházet v blízké budoucnosti s každou zimou. Podobně jako u chřipky by měla u dospělých každá další nákaza znamenat vždy nižší riziko – ale jak moc, to už bude záležet na tom, jak rychle imunita proti této chorobě zmizí.
Klíčová otázka imunity
Na tuto otázku zatím neexistuje odpověď – vědci informují doposud jen o několika velmi sporných případech, kdy měl covid-19 někoho nakazit podruhé.
Například 12. srpna úřady v čínském městě Ťing-čou informovaly o případu místní ženy, která před šesti měsíci prodělala covid-19 a o víkendu měla znovu pozitivní test na koronavirus. Podobné případy už byly zdokumentovány i ve Spojených státech. Lékař z Washingtonu Clay Ackerly nedávno na webu Vox popsal zkušenost jednoho ze svých pacientů, který měl na začátku července druhý pozitivní nález na koronavirus. „Aktuální zprávy a rozhovory s kolegy z oboru naznačují, že můj pacient není sám,“ uvedl Ackerly.
Podobné zprávy přiživují obavy, že imunita vybudovaná organismem v boji proti infekci může za poměrně krátkou dobu odeznít. Takto například funguje běžné nachlazení, které mohou rovněž způsobovat koronaviry.
Obavy ohledně stálosti imunity vyvolala i studie vědců z londýnské King's College, kteří u pacientů s covidem-19 monitorovali hladinu protilátek v krvi a zjistili, že jejich koncentrace byla už tři měsíce po dosažení vrcholu výrazně nižší. „Co se týče protilátek, je reakce lidí na virus slušná, za krátký časový úsek však slábne,“ hodnotila výzkum jedna z jeho autorek Katie Dooresová. Dodala, že jakákoli vakcína „bude potenciálně dělat to samé“.
Několik odborníků nicméně v rozhovorech s americkým magazínem The Atlantic naznačovalo, že z výsledků studie nelze vyvozovat dalekosáhlé závěry. Poukazovali mimo jiné na to, že londýnský tým se zabýval jen jedním apektem lidského imunitního systému, či na možnost, že organismus se bude schopen viru SARS-CoV-2 ubránit i s nízkou hladinou protilátek.
„Rozhodně jsem byl dost znepokojený, když jsem viděl ty titulky. Ale pak jsem se podíval na data. A při pohledu na ně jsem z toho neměl zas tak špatný pocit,“ shrnul virolog Shane Crotty z kalifornského výzkumného ústavu La Jolla Institute for Immunology.
Některé studie také naznačují, že by imunitu proti novému koronaviru mohlo zvyšovat prodělání jiného koronaviru způsobujícího běžná nachlazení. Podle předběžných a velmi opatrných závěrů britských vědců by tento scénář mohl stát až za padesáti procenty imunity.
2021 a dál
Všechny tyto proměnné a neznámé vedou autory modelů k maximální opatrnosti v tom, jak dalece budou jejich předpovědi realistické a jak moc jim budou moci vlády věřit a řídit se jimi.
Zcela klíčovou roli bude hrát dostupnost vakcíny – to tvrdí například jeden z nejslavnějších světových epidemiologů Marc Lipsitch, který s kolegy už v květnu zkoumal budoucí scénáře vývoje pandemie.
Zatím se očekává, že by se covid-19 mohl chovat podobně jako jeho blízký příbuzný, SARS. A to znamená, že by vysoká úroveň protilátek vydržela přibližně pět měsíců, na nižší úrovni by se udržely další dva až tři roky. Kromě toho je ale organismus chráněn ještě buněčnou imunitou, jenže její role se zatím nedá tak dobře popsat – pandemie totiž trvá příliš krátkou dobu. Americký epidemiolog Michael Osterholm to shrnuje stoicky: „Musíme si prostě počkat…“
Tým harvardských epidemiologů proto věří, že existují v podstatě hlavní tři scénáře pro blízkou budoucnost, které jsou založené právě na imunitě.
- Pokud virus způsobuje jen krátkodobou, asi čtyřicetitýdenní imunitu jako koronaviry OC43 and HKU1, které také člověka napadají, pak bude docházet k novým vlnám každoročně, a to nejpravděpodobněji v zimních měsících.
- Je-li imunita permanentní, pak by se mohl svět po této vlně pandemie pomalu vracet do normálu, a to i bez vakcíny.
- Jestliže by imunita vydržela asi 18 až 24 měsíců, pak by se sice nemoc několik let znatelně oslabovala, ale kolem roku 2024 by udeřila znovu a možná ještě silněji než na začátku roku 2020.
Profesor Osterholm, který tyto scénáře posuzoval, však dodává, že lidstvo je ve zcela nové situaci a modelování založené na znalosti jiných virů nemusí dávat dost přesné předpovědi: „Jsme uprostřed pandemie, pro kterou není precedens,“ připouští Osterholm.