Jak se měnila četnost a intenzita povodní v Evropě za posledních pět set let, zkoumal mezinárodní tým vědců, včetně českých. Analyzovali období zvýšené povodňové aktivity, kterých popsali celkem devět. Poslední takové se odehrálo v uplynulých třech desetiletích a bylo na povodně vůbec nejbohatší. Záplavy se navíc v těchto letech vyskytovaly častěji v letním období. Podle vědců je to třeba vzít v úvahu při přípravě strategií a řízení povodňových rizik. Rozsáhlý historický přehled o záplavách v Evropě zveřejnil časopis Nature.
Mezi na povodně nejbohatší období patřila léta 1560 až 1580 v západní a střední Evropě, roky 1760 až 1800 na většině kontinentu, v západní a jižní Evropě pak léta 1840 až 1870 a v letech 1990 až 2016 sužovaly záplavy nejvíce západní a střední Evropu.
Vědci výrazná období odhalili při analyzování více než stovky dlouhých povodňových řad, které podávají přehled mimořádných událostí na hlavních evropských tocích. Zrekonstruovali je na základě údajů v různých historických pramenech, jako jsou například kroniky, noviny, deníky či obrazová dokumentace, ale i s využitím systematických hydrologických pozorování.
Studium minulosti nás připravuje na budoucnost
Zkoumání historie povodní pomáhá odborníkům zjistit, do jaké míry se v nich promítají kolísání a změny klimatu. Studovali proto výskyt těchto jevů v průběhu jednotlivých let a sledovali také jejich charakter, intenzitu a dopady.
„Studie ukázala, že léta 1990 až 2016 patřila mezi povodňově nejbohatší v Evropě v kontextu posledních 500 let. Od předcházejících období zvýšené povodňové aktivity se ale lišila rozsahem, sezonalitou a teplotami vzduchu,“ uvedl jeden z autorů studie Rudolf Brázdil z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
„Přes 50 procent povodní na přelomu tohoto tisíciletí se vyskytovalo v létě, bylo to výrazně častěji než v předchozích obdobích vyšší povodňové aktivity,“ upozornil dále Brázdil.
Na studii se kromě Brázdila podílela také Monika Bělínová z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR a Libor Elleder z Českého hydrometeorologického ústavu. Čeští autoři přispěli do článku informacemi o povodních na Vltavě, Labi, Ohři, Odře, Moravě, Dyji a Otavě. Kromě toho vyžila studie také další práci akademiků z MU.
Data pro kvalitní predikci
„Během let jsme vytvořili databázi údajů o počasí a hydrometeorologických extrémech z dokumentárních údajů pro rekonstrukci klimatu a jiné historicko-klimatologické analýzy. Cílem rekonstrukce je sestavení souvislých srážkových a teplotních řad a mimo jiné i chronologie povodní,“ představuje práci historické klimatologie a hydrologie Bělínová.
„Co nejpřesnější a nejpodrobnější data poskytují dobrou oporu pro předpověď,“ dodává vědkyně.
„Při vyhodnocení vztahu období zvýšené povodňové aktivity k teplotě vzduchu byla použita 500letá řada teplot ze střední Evropy, která byla rekonstruována na základě dokumentárních pramenů a s využitím datových souborů a know-how výzkumné skupiny historické klimatologie a hydrologie, která působí na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity,“ doplnil Brázdil.
Sám se podílel na etablování oboru historické hydrologie v Evropě a jeho snaha vyústila ve spolupráci s profesorem Günterem Blöschlem z Technické univerzity ve Vídni, hlavním autorem zmíněné publikace.
