Když roku 2014 oznámily Spojené arabské emiráty, že v prosinci 2021 vyšlou kosmickou misi k Marsu, neznělo to úplně věrohodně. V té době neměla desetimilionová země ani vlastní vesmírnou agenturu ani žádné specializované vědce. Průměrný věk expertů, kteří se s tímto cílem spojili, byl 27 let. Šest let poté: sonda je hotová, už v únoru úspěšně podstoupila náročné podvodní testy a odstartuje do kosmu během třídenního okna po 14. červenci 2020.
Mise EMM (Emirates Mars Mission) je úplně první výprava jakéhokoliv arabského státu k jiné planetě. Nejde ale jen o ukázku technologie nebo toho, že si něco takového tento bohatý stát může dovolit; tato mise, která dorazí k rudé planetě v únoru 2021, má i důležité vědecké úkoly.
Konkrétně bude sonda Amal (neboli naděje, v anglickém prostředí je známá jako Hope) prvním strojem, který vytvoří globální mapu marsovské atmosféry. Veškerá takto posbíraná data budou poskytnuta mezinárodní vědecké komunitě bez jakýchkoliv embarg.
Podle amerického inženýra Bretta Landina, který vede část tohoto týmu, je pokrok, jehož Arabové dosáhli během pouhých šesti let, neuvěřitelný. „Nikdy jsem něco takového neviděl,“ uvedl pro odborný žurnál Nature.
Co bude po ropě
Pro Spojené arabské emiráty je tato mise sice důležitá vědecky, ale hlavní je jiná její rovina. Země, jejíž ekonomika je zatím založená na produkci ropy, čelí řadě problémů – její vedení by rádo, aby právě tento projekt změnil její ekonomiku z čistě těžařské na vzdělanostní.
Emiráty jsou na ropě až příliš závislé: přinesla jim sice výjimečné bohatství, ale současně tamní ekonomiku vystavila extrémní zranitelnosti – jakákoliv nerovnováha na trhu má na zemi obrovský vliv.
S tlakem na omezování těžby ropy, který sílí v souvislosti s bojem proti klimatickým změnám, si Spojené arabské emiráty uvědomují, že pramen bohatství země může velmi rychle vyschnout. A i kdyby se těžba neomezovala, zásoby ropy nejsou pod zemí nekonečné.
„Hlavní motivací je ekonomika, ne vesmír,“ komentoval cíle mise jejích projektový manažer Omran Šaraf. Podle Sarah Al Amiriové, která celý projekt vede a stala se i ministryní pro vědu, to zatím funguje. Díky cestě k Marsu otevřely místní univerzity nové obory týkající se astronomie, fyziky a dalších přírodních věd.
Mise přinesla také nezvyklou míru zapojení žen – ty tvoří 34 procent týmu a 80 procent všech vědců, kteří na projektu pracují. Ženy přitom tradičně v Emirátech zůstávají spíše v domácnosti; na pracovní síle se podílí jen z 28 procent.
- Spojené arabské emiráty své vědecké projekty spustily teprve nedávno, díky tomu tamní akademické struktury teprve vznikají. A proto se tam ženy prosazují podle odborného žurnálu Nature snadněji než v zemích, kde už tradiční vědecké rámce fungují delší dobu. Ženy ve vědě navíc nacházejí smysl, protože do řady jiných tradičních oborů pronikají méně snadno.
- Ženy tam tvoří 56 procent absolventů vědeckých, technologických, matematických a inženýrských oborů. Řadu z nich ale tvoří cizinky. Pokud se počítají jen obyvatelky Spojených arabských emirátů, je to jen 41 procent absolventů těchto technických oborů. Ve všech vysokoškolských oborech tvoří ženy dokonce 70 procent absolventů.
Díky rozvoji vědy a technologií se nyní chtějí (a mohou) Spojené arabské emiráty zapojit také do budoucích misí na Měsíci.
Samotné Emiráty na tento úkol ale nestačí – mají jen asi stovku vědeckých institucí, které jen zřídka provádějí vlastní originální výzkum. Při plánování mise k rudé planetě se ukázal kritický nedostatek vlastních vědců; při zakládání tamní vesmírné agentury se roku 2014 našlo jen málo vědců, kteří tam mohli pracovat.
Podle údajů OSN až do roku 2010 tato země neměla žádné absolventy doktorského studia, po roce 2017 získalo tento titul méně než 0,8 procenta populace – to je dvakrát méně než činí průměr v ostatních arabských zemích.
Složitá mise s množstvím rizik
Vyslat sondu k Marsu je mnohem složitější než vyslat družici jen na oběžnou dráhu Země – i v současné době přibližně polovina výprav k rudé planetě selže. Problémem je zejména vzdálenost: kvůli ní je signál ze Země opožděný až o 22 minut. Proto musí být jakákoliv mise značně autonomní.
Pro Spojené arabské emiráty byl tento problém vlastními silami neřešitelný, proto šly cestou, která se jim osvědčila už v minulosti. Když roku 2009 vysílaly poprvé na oběžnou dráhu vlastní družici, využily k tomu zkušeností jihokorejské společnosti Satrec Initiative. Ta kromě vývoje satelitu také vycvičila inženýry z Emirátů. I díky tomu byla země schopná už roku 2018 vypustit družici, která kompletně vznikla „doma“.
Tentokrát ale ani korejský um nestačil, proto si investoři z Emirátů najali experty, kteří pracovali pro NASA. Oslovili zejména vědce a techniky z Coloradské univerzity v Boulderu. U řady lidí to vyvolalo pochybnosti – podle kritiků si Spojené arabské emiráty jen zaplatily dopravu k Marsu od Američanů.
Američtí i arabští členové týmu se tomu ale brání – podle nich bylo cílem „postavit, nikoliv koupit“, cílem mise opravdu není dosažení Marsu, ale spíše cesta k němu a poučení, které tím země získá.
Jak najít smysl
Arabská mise hledala svůj smysl dlouho a složitě. Její vedení se snažilo, aby nepůsobila samoúčelně, ale aby její vědecké cíle něco nového opravdu přinesly. A tento výsledek by měl být prospěšný nejen Spojeným arabským emirátům.
Vedení expedice našlo význam v popisu marsovské atmosféry. Sonda Amal se dostane na netypickou oběžnou dráhu kolem rudé planety, bude se pohybovat ve výrazně větší vzdálenosti než předchozí mise. Díky tomu bude moci získat velmi plastický obrázek celodenního vývoje počasí na Marsu – uvidí jeho atmosféru, oblaka u písečné bouře a bude sledovat změny a vývoj všech těchto fenoménů.
Spojené arabské emiráty zatím nezveřejnily cenu mise; chtějí ji oznámit, teprve až bude sonda bezpečně na oběžné dráze Marsu a plnit tam úkoly. Vláda uvedla, že tento projekt je jen prvním krokem k dalšímu průzkumu Marsu. Definitivním cílem by měla být spoluúčast na lidské kolonizaci Marsu – ta se očekává nejdříve kolem roku 2117.
