Podle odborného časopisu Science se poprvé podařilo prokazatelně ochránit pomocí očkování zvířata blízká člověku před nemocí COVID-19. Tato vakcína byla přitom vyrobená poměrně staromódním způsobem z umrtveného viru, ale u opic zabrala a navíc u nich ani nevyvolala žádné vedlejší účinky. Díky tomuto úspěchu už začali vědci v polovině dubna s testováním tohoto očkování i na lidech.
Staromódní očkování proti koronaviru zabralo proti jeho různým kmenům. Vědci jsou opatrně optimističtí
Vědci ze Sinovac Biotech, soukromé čínské společnosti se sídlem v Pekingu, podali dvě různé dávky své vakcíny COVID-19 celkem osmi opicím druhu makak rhesus. O tři týdny později zavedli do jejich plic virus SARS-CoV-2, virus, který způsobuje COVID-19. U žádné z opic se infekce plně nevyvinula.
Primáti, kterým byla podána nejvyšší dávka vakcíny, měli přitom nejlepší imunitní odpověď. Sedm dní poté, co dostali virus, nebyli vědci schopní detekovat virus v hltanu ani v plicích žádného z nich. Některá zvířata s nižším dávkováním sice virus pocítila, ale zdá se, že infekci bez problému zvládla, uvedl tým Sinovac ve zprávě zveřejněné na serveru předtisku bioRxiv.
Výsledek ještě podtrhuje stav čtyř makaků z kontrolní skupiny, jimž vakcína nebyla podána, ale virus dostali. U všech se objevila vysoká hladina virové RNA v několika částech těla a vznikl u nich těžký zápal plic. „Výsledky nám dávají hodně důvěry, že očkování bude fungovat i u lidí,“ říká Meng Weining ze Sinovacu.
Opatrný optimismus
Pokus z Pekingu sice ještě neprošel recenzním řízením, s opatrným optimismem se k němu ale vyjadřuje také řada předních světových expertů, například německý virolog Christian Drosten – jeden z objevitelů původního viru SARS a současně první autor testu, který je schopný odhalit nový koronavirus.
„Líbí se mi,“ komentoval pro Science toto očkování Florian Krammer, virolog na lékařské fakultě Icahnovy Univerzity v New Yorku, který je spoluautorem zprávy o vývoji mnoha různých vyvíjených vakcín proti nemoci COVID-19. „Je to opravdu staromódní přístup, stará škola, ale mohlo by to fungovat. Nejvíc se mi líbí, že tuto vakcínu by mohlo vyrábět mnoho společností, a to i v chudších zemích,“ uvedl.
Výhrady z Pittsburghu
Naopak skeptický je Douglas Reed z University of Pittsburgh, který sám pracuje na vývoji očkování proti novému koronaviru. Podle něj byl počet zvířat příliš malý na to, aby přinesl statisticky významné výsledky. Má také problém s tím, jakým způsobem v Sinovacu kultivovali virus, kterým pak opice nakazily; je podle něj možné, že pak výsledky nebyly dostatečně reprezentativní.
Dalším problémem podle něj je, že u opic se nevyskytují nejzávažnější příznaky, které způsobuje SARS-CoV-2 u lidí. Vědci ze Sinovacu to přiznávají; i podle nich „je ještě příliš brzy na definování nejlepšího zvířecího modelu pro studium SARS-CoV-2“. Přesto je podle nich vývoj nemoci u makaků velmi podobný tomu, jak se nemoc projevuje u lidí.
Studie se také zabývala široce rozšířenými obavami, zda nemůže být očkování spíše nebezpečné. Dřívější pokusy na zvířatech s vakcínami proti příbuzným koronavirům SARS a MERS totiž ukázaly, že nízké hladiny protilátek mohou vést k horšímu průběhu nemoci, takže poškození plic je pak horší, než by bylo bez očkování. Tým Sinovacu ale nenašel žádný důkaz poškození plic u očkovaných zvířat. Na potvrzení nebo vyvrácení tohoto podezření je ale třeba ještě mnohem rozsáhlejšího výzkumu.
A co mutace?
Podle dosavadního vývoje viru se zdá, že SARS-CoV-2 sice mutuje rychle, ale ne zásadně. Tedy změn je sice velké množství, ale nijak významně zatím nemění vlastnosti viru. Přesto panují obavy, že by různé varianty viru mohly znamenat pro vývoj očkování zásadní problém.
Výzkumníci ze Sinovacu se proto zaměřili i na tento problém. Protilátky odebrané od opic, myším a potkanům naočkovaným jejich vakcínou nechali in vitro (tedy jen ve zkumavce, ne na živém tvorovi) reagovat s kmeny viru izolovaného od pacientů COVID-19 v Číně, Itálii, Švýcarsku, Španělsku a Velké Británii. Protilátky „silně neutralizovaly“ všechny kmeny, které jsou přitom od sebe v rodokmenu tohoto viru značně vzdálené.
„Je to silný důkaz, že virus nemutuje způsobem, díky kterému by se stal vůči očkování imunním,“ tweetoval imunolog Mark Slifka z Oregon Health & Science University.
Sinovac má s vývojem očkování řadu zkušeností. Uvedl na trh virové vakcíny proti řadě chorob od chřipek až po žloutenku A a B. Přesto jsou kapacity firmy příliš malé na to, aby dokázaly pokrýt byť jen zlomek zájmu o vakcínu, kdyby byla úspěšná. Podle Menga by Sinovac mohl vyrábět maximálně 100 milionů dávek vakcíny – v případě úspěchu testů by se tedy musel spojit s dalšími výrobci.
Společnost už na základě dobrých výsledků u makaků zahájila 16. dubna klinické zkoušky tohoto očkování ve fázi I v provincii Ťiang-su na severu Šanghaje. Jejich cílem je posoudit bezpečnost a sílu imunitní odezvy u 144 lidských dobrovolníků. Stejný počet účastníků obdrží vysoké a nízké dávky očkování – anebo placebo, tedy neúčinnou látku.
Placebo se sice obvykle v tak raných fázích klinických testů nepoužívá, ale čínští vědci tentokrát postupují jinak; právě nasazení placeba totiž může pomoci lépe pochopit, jestli vakcína způsobuje nějaké nebezpečné vedlejší účinky. Společnost doufá, že do poloviny května zahájí studie fáze II, které mají mít stejnou metodologii, ale tentokrát by měla být vakcína otestována už na více než tisícovce osob, přičemž výsledky mají být známé v rekordním čase už do konce června.
Pokud vše půjde dobře, říká Meng, Sinovac se potom bude snažit zahájit studie účinnosti fáze III, které porovnají vakcínu s placebem u tisícovek lidí.
Bouřlivý boj o vakcínu
Podle WHO už se na lidech testuje šest dalších vakcín a dalších 77 se vyvíjí. Drtivá většina těchto vakcín používá moderní nástroje genetického inženýrství – pouze čtyři spoléhají na dnes již v podstatě staromódní technologii „mrtvé vakcíny“, kterou zkouší Sinovac. Říká se jim tak inaktivované vakcíny: obsahují mrtvé viry nebo bakterie. Tyto organismy se pěstují ve vhodných kulturách v laboratoři, pak jsou usmrceny, obvykle teplem nebo chemikáliemi. Mrtvé viry se pak použijí jako vakcína. Pro tělo nejsou tak rizikové, ale zase většinou nebývají tak účinné.
Podle Menga ale v konečném důsledku záleží hlavně na tom, jestli je vakcína bezpečná a účinná, ne to, jak moderně byla vyrobena. „Neporovnáváme se s nikým,“ říká Meng. „V této pandemické situaci je nejdůležitější vyrobit vakcínu, bez ohledu na to, o jaký druh vakcíny půjde.“