„Vědí, že není naděje na jejich záchranu.“ Přečtěte si projev, který měl Nixon přednést při tragickém konci měsíční mise

Prezident Nixon byl připravený i na situaci, kdyby první přistání na Měsíci neuspělo a posádka by před ním, během něj nebo po něm zahynula. Měl pro tento scénář dokonce napsaný speciální projev, který naštěstí nemusel nikdy pronést.

Zdroj: Consolidated News Pictures/Getty Images Autor: Gene Forte

Do té doby se nikdy neodehrál mediálně sledovanější telefonický hovor, než tomu bylo v případě Apolla 11. Tehdejší americký prezident Richard Nixon byl v oválné pracovně a spojil se s astronauty na Měsíci. Původně měl připravenou delší řeč, kterou chtěl přečíst, zástupce NASA a astronaut Frank Borman ale Nixona přesvědčil, aby projev zkrátil: 

Nixon byl v tomto projevu navenek velmi optimistický, telefonát zakončil slovy „uvidíme se ve čtvrtek“. Ve skutečnosti ale tak zcela úspěšnosti mise nevěřil. Návrat Armstronga a Aldrina z povrchu Měsíce na velitelskou loď kroužící na oběžné dráze Měsíce byl jednou z nejobtížnějších fází mise – a ta byla stále před nimi. NASA počítala s tím, že s pravděpodobností setiny procenta zůstává možnost, že se jim lunární modul nepodaří nastartovat nebo že je z Měsíce nepustí jiné technické potíže.

Michael Collins by jim nemohl nijak pomoci a záchranná mise ze Země tehdy nepřicházela v úvahu. Proto byla připravena i krizová varianta, jak komunikovat případný neúspěch po přistání na Měsíci. Tu měla připravenou jak americká kosmická agentura NASA, tak i úřad prezidenta.

Pokyny pro nejhorší variantu zněly jasně: NASA by s oběma astronauty, kteří uvázli na Měsíci, udržovala kontakt do doby, než by jim došel kyslík. Prezident Richard Nixon by pak zatelefonoval vdovám – Janet Armstrongové a Marion Aldrinové. Potom by dvojici úředně prohlásili za mrtvou a kněz ve vesmírném středisku by odsloužil obřad.

Utajený projev k národu 

Nakonec by následoval Nixonův projev k národu. Štáb Bílého domu, konkrétně tvůrce projevů William Safire, měl pro tu příležitost už dopředu pro prezidenta připravený smuteční projev. Z oválné pracovny by prezident řekl národu tato slova:

„Osud tomu chtěl, že muži, kteří vstoupili na Měsíc a v míru jej zkoumali, zůstanou na něm odpočívat v pokoji. Tito dva hrdinní muži, Neil Armstrong a Edwin Aldrin, vědí, že není žádná naděje na jejich záchranu. Ale také vědí, že jejich objev je nadějí pro lidstvo.

Oba položili životy za nejsvětější úkol lidstva – za hledání pravdy a porozumění. Budou oplakáváni svými rodinami a přáteli, budou oplakáváni svým národem, budou oplakáváni lidmi celého světa, budou oplakáváni Matkou Zemí, která vyslala dva své syny do neznáma. Svou výpravou spojili lidi celé země, svou obětí ještě více upevní lidské bratrství.

Když v dávných časech pohlíželi lidé na hvězdy, viděli v souhvězdích své hrdiny. V dnešní době činíme totéž, ale naši hrdinové jsou lidé z masa a kostí. Další budou následovat a jistě se vrátí zpět. Hledání člověka se nezastaví. Tito muži byli první a zůstanou první i v našich srdcích. Každý, kdo v noci pohlédne na Měsíc, bude vědět, že tam je koutek jiného světa, který zůstane navždy lidský.“

Naštěstí se nic takového nestalo a projev zůstal schovaný. O jeho existenci se veřejnost dozvěděla až o mnoho let později.