V brazilském deštném pralese byl poprvé objeven smrtící virus, který je schopný zničit celé populace žab. Podle biologů vyvolává nález obavy z katastrofálního poškození populací tamních obojživelníků.
„Tento objev je pro nás zdrojem velkých obav, protože v této oblasti byl ranavirus pozorován poprvé. Sice jsme už zaznamenali dvě epidemie v letech 2006 a 2009, ale k těm došlo na žabích farmách, nikoliv ve volné přírodě,“ uvedl biolog Joice Ruggeri.
Dodal, že tento virus byl už dříve objeven na mnoha místech světa a vždy vyvolal masivní úbytek obojživelníků. Právě oni jsou přitom v současné době tou nejohroženější a nejzranitelnější skupinou obratlovců.
Ranavirus byl objevený v roce 1966, jeho negativní dopad se ale ukazuje až v posledních letech. Způsobuje podráždění pokožky, ekzémy a nakonec vnitřní krvácení. Nepostihuje ale člověka, takže se jeho výskytu dlouho nevěnovala pozornost. Rozšířil se už na všechny kontinenty vyjma Antarktidy a nyní se objevil i v oblasti klíčové pro biodiverzitu Jižní Ameriky, tedy v brazilském deštném pralese.
Vědci jeho stopy našli ve vzorcích, které odebrali v okolí města Pass Fundo na konci roku 2017. Mezi vzorky byla jak místní, tak invazivní zvířata. Všechna ale umírala nebo už byla mrtvá, právě kvůli působení ranaviru. Přírodovědci o tom nyní informovali v odborném časopise Journal of Wildlife Disease.
„Našli jsme v tamních jezírcích spoustu mrtvých pulců a ryb. Byl to obraz zkázy. Teď analyzujeme všechna data, která jsme posbírali, abychom mohli poskytnout odpovědi na otázky ohledně ohrožení populace obojživelníků v oblasti jihoamerického deštného pralesa,“ uvedl Ruggeri.
Situaci zkomplikovaly žabí farmy
Pozorování, která vědci podnikli v terénu, zatím ukazují, že ranavirus je pro brazilské žáby a další tvory stejně smrtící jako všude jinde, kam již pronikl. Například v jednom z rybníčků nenašli jediného původního obojživelníka, ale více než dvacet mrtvých pulců skokanů volských – což je invazní druh žáby původem ze Severní Ameriky. Je schopný virus přenášet, aniž by se jím sám nakazil. Příčinou smrti skokanů tedy virus zřejmě nebyl.
Právě skokani volští a jejich schopnost přenášet nemoc jsou zřejmě hlavním vektorem infekce. Tyto velké žáby jsou nesmírně oblíbené gurmány. Mají dlouhé nohy se silnými stehny, takže se z nich dá získat větší množství masa. Díky tomu se skokani začali chovat na farmách na čtyřech světadílech ve více než čtyřiceti zemích. Právě Brazílie je v současné době druhým největším producentem skokaního masa na světě – vědci se tedy domnívají, že se virus dostal do volné přírody právě z těchto farem.
„Chov žab jako podnikání se vyvíjí velmi proměnlivě. Od 90. let dvacátého století zanikla řada farem a mnoho zvířat v důsledku toho uniklo do volné přírody,“ popisuje další z autorů studie Luis Felipe de Toledo. Současně ale připouští, že ve hře je stále ještě také možnost – že by virus mohl pocházet z Brazílie a mohlo by se tedy jednat o zcela odlišný kmen.
Kromě viru ohrožuje žáby i plíseň
Situaci podle biologů ještě více komplikuje fakt, že u dvou nalezených skokanů našli plísňovou infekci Batrachochytrium dendrobatidis – neboli chytridiomykózu. Ta pochází podle genetiků z Korejského poloostrova. Na začátku 20. století se ale začala rychle šířit, podle ekologů především kvůli mezinárodnímu obchodu.
Situaci pak v druhé polovině dvacátého století ještě zhoršil obchod s oblíbenými africkými žábami drápatkami, které se využívaly jak pro vědecký výzkum, tak i pro přípravu těhotenských testů. I s nimi se šířila dál.
Pro žáby je houba nebezpečná tím, že je požírá zaživa. Kůže obojživelníků totiž obsahuje protein keratin, který se nachází také v lidských vlasech a nehtech. A houba, která se šíří kontaktem i infikovanou vodou, se tímto proteinem živí. Jak se šíří kůží zvířete, brání transportu elektrolytů, což je klíčové pro regulaci tělesných funkcí. Postižená žába nebo mlok pak umírají na srdeční kolaps.
Jak plíseň, tak i virus jsou vysoce nakažlivé. Jejich kombinace může podle biologů mít na jihoamerické obojživelníky zcela ničivý dopad.
