Atmosféra Země je větší, než se doposud vědci domnívali. Její tenké pramínky sahají do hlubokého vesmíru až za oběžnou dráhu Měsíce. Napsal to web Space.com s odvoláním na novou vědeckou zprávu zveřejněnou v časopise Journal of Geophysical Research: Space Physics.
Geokoróna, tenké mračno atomů vodíku, je částí plynného obalu naší planety ve výšce nad tisíc kilometrů. Podle zjištění vědců se táhne do vesmíru až do vzdálenosti 630 tisíc kilometrů. Pro srovnání: průměrná vzdálenost oběžné dráhy Měsíce od Země je 384 600 kilometrů.
„Měsíc prolétá zemskou atmosférou,“ uvedl v prohlášení vedoucí autor zmíněné vědecké zprávy Igor Baljukin z moskevského Institutu kosmického výzkumu. „Nebyli jsme si toho vědomi, dokud jsme neoprášili pozorování učiněná před dvěma desetiletími sondou SOHO,“ dodal ruský expert.
Sluneční a heliosférická observatoř SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) je sonda vypuštěná v prosinci 1995 ke studiu Slunce. Jde o společný projekt Evropské kosmické agentury ESA a americké NASA.
Přelom přinesla nová analýza starých dat
Baljukinův tým analyzoval již archivovaná data SOHO, konkrétně výsledky měření určitého ultrafialového záření. Sluneční záření reaguje s atomy vodíku v geokoróně, což lze pozorovat z vesmíru, nikoli ze Země.
Vědci o existenci geokoróny vědí už dlouho. Astronauti účastnící se mise NASA Apollo 16 ji vyfotografovali z povrchu Měsíce v roce 1972. Tehdy se ještě předpokládalo, že její dosah je menší. „V té době astronauti na povrchu Měsíce netušili, že jsou vlastně obklopeni krajem geokoróny,“ poznamenal k tomu ve společném prohlášení spoluautor vědecké zprávy Jean-Loup Bertaux.
Nové zjištění o dosahu zemské atmosféry může mít význam při zkoumání exoplanet, planet mimo naši sluneční soustavu. Planety s vodíkem ve vnějších částech svého plynného obalu často mívají blíže k povrchu vodní páru. „To je zvláště zajímavé, když hledáme planety s potenciálními zásobami vody mimo sluneční soustavu,“ poznamenal v této souvislosti Bertraux.
