Země může být pouhých 140 let od doby, kdy dožene klimatické rekordy staré 56 milionů let

Celkové emise oxidu uhličitého se během pouhých pěti generací můžou dostat na úroveň posledního velkého oteplení z doby před 56 miliony lety. Popsali to vědci v nové rozsáhlé studii. Během tohoto oteplení se teplota planety v průběhu pouhých 10 tisíc let zvýšila přibližně o pět až osm stupňů Celsia, což odpovídá těm nejhorším scénářům globálního oteplování.

Nová vědecká studie popsala, že lidstvo vypouští do vzduchu oxid uhličitý až desetkrát rychleji, než se do atmosféry uvolňoval během období takzvaného paleocén-eocenního termálního maxima (PETM). Tato klimatická událost proběhla před přibližně 56 miliony lety a trvala asi 170 tisíc let. 

Teploty se tehdy zvýšily přibližně o pět stupňů Celsia – což odpovídá těm nejpesimističtějším scénářům globální změny klimatu. Nová práce ukazuje, že tento stav se může odehrát během pouhých 140 let, tedy mnohem dříve, než se doposud očekávalo.

Vědci popsali, že pokud budou uhlíkové emise narůstat podobným tempem jako v současnosti, pak se jejich množství vyrovná úrovni během PETM už roku 2159. „Já ani vy už tady v té době nebudeme, ale je to vlastně jen čtyři generace daleko,“ uvedl hlavní autor práce Philip Gingerich. Výsledky publikoval v odborném časopise Paleoceanography and Paleoclimatology. „Když se ale zamyslíte nad tím, jak bude vypadat život vašich dětí a jejich dětí a vnoučat, už se té době blížíte,“ dodal.

Právě období PETM vědci často používají jako srovnání s moderní změnou klimatu způsobenou člověkem. „Úroveň množství uhlíku, který se uvolňuje do vzduchu, je opravdu bezprecedentní – dokonce i v kontextu geologických událostí, jako byla PETM,“ vyjádřil se Gabriel Bowen, geofyzik z Utažské univerzity, který se na této studii nijak nepodílel. „Nemáme vlastně žádná geologická srovnání, podle nichž bychom se mohli řídit, abychom popsali, jak bude svět reagovat na takovou změnu,“ říká vědec.

Přesnější environmentální důsledky množství uvolněného uhlíku, jako bylo v době PETM, jsou nejasné, ale podle autorů práce zřejmě tak náhlé zvýšení teplot povede k vymření mnoha druhů. „Ty šťastnější se dokážou přizpůsobit, nebo budou migrovat do míst, kde budou mít šanci přežít,“ předpovídá paleontoložka Larisa DeSantiová, která se věnuje adaptaci života v podobných klimaticky extrémních obdobích.

Aby se teplota zase snížila na dobu před průmyslovou revolucí, pak bude trvat tisíce let, říká vědkyně. „Tohle se netýká jen doby za sto let – bude trvat dlouhou dobu, než se oxid uhličitý dostane zase zpět do země. Nebude to krátkodobá perioda. Opravdu se vrháme do tisíců let teplejšího světa, pokud nezačneme okamžitě jednat.“

Varování z minulosti

Vědci si zatím nejsou úplně jistí, jak vlastně mohlo k PETM před 56 miliony lety dojít. Jsou si ale jistí tím, že díky masivnímu množství uhlíku, který se v té době dostal do atmosféry, stouply teploty o 5–8 stupňů Celsia, což znamenalo, že globální průměrné teploty se tehdy pohybovaly kolem 23 stupňů Celsia, tedy asi o sedm stupňů výše, než jsou v současnosti.

Vědci se domnívají, že v době PETM zcela roztál led na pólech a v Arktidě rostly palmy a žili krokodýli. Nejde sice o vůbec nejteplejší období v dějinách planety, ale od doby vymření dinosaurů to nejteplejší období bylo.

Video 90’ ČT24 - Krach klimatické konference v Katovicích
video

Devadesátka s Bedřichem Moldanem: Postoj řady států ke změně klimatu optimismus nepřináší

Přesné množství uvolněného uhlíku v té době vědci jen odhadují, neví ani přesně, jak rychle se do ovzduší dostal. Předpokládají, že šlo asi o 3000–7000 gigatun uhlíku, který se v atmosféře shromažďoval asi 3000 – 20 000 let. Vycházejí přitom z usazenin na mořském dně, z nichž se dají tyto informace získat.

Také se ví, že následkem náhlého vzestupu teplot došlo k masivnímu vymírání života na Zemi – nejvíce se to týkalo organismů na dně oceánu; tvorové na pevnině se zase zmenšili a pokoušeli se migrovat více na sever, kde panovalo příznivější, tedy chladnější klima. Také se krátce po tomto období na naší planetě objevily některé skupiny moderních savců, včetně primátů, z nichž se vyvinul člověk. Experti ale nejsou schopní zatím říci, zda šlo o nějaký důsledek této celoplanetární změny.

„Je těžké srovnávat dopady na život tehdy a teď – protože planeta byla v době PETM úplně jiná,“ komentuje výsledky DeSantisová. „My dnes žijeme ve zcela jiném světě, s jinými skupinami zvířat, dominantním druhem je člověk. Ale víme teď, že s dramatickým oteplováním je spojené množství negativních dopadů na řadu druhů – včetně toho našeho.“