V tropickém pralese na Sumatře je nejvzácnější primát na světě, orangutan tapanulijský, ohrožen plánovanou stavbou vodní elektrárny. Projekt financuje Čína a ochránci životního prostředí kvůli dopadům stavby teď bijí na poplach. Stavba této indonéské elektrárny je součástí ambiciózního programu nových hedvábných stezek, který prosazuje právě Čína a který má přispět k rozvoji infrastruktury zhruba 70 zemí od Asie po Evropu.
Indonésie, kde pravidelně dochází k výpadkům elektrického proudu, nutně potřebuje posílit svou kapacitu výroby elektrické energie, uvedla agentura AFP.
Vědci ale soudí, že by chystaný projekt mohl znamenat konec tohoto druhu orangutana, který byl nedávno objeven a který žije jen v asi 800 exemplářích v tropickém pralese Batang Toru na severu ostrova Sumatra.
Právě v tomto pralese, kde žijí i další opice, například giboni, a také sumaterští tygři, staví indonéská společnost PT North Sumatra Hydro Energy projekt za 1,6 miliardy dolarů (36 miliard Kč). Zprovozněn má být v roce 2022.
Čínské peníze mění indonéský prales
Projekt finančně zaštiťuje čínská státní společnost Sinosure a Bank of China. Další čínský gigant Sinohydro, který stavěl přehradní nádrž Tři soutěsky, byl pověřen koncepcí.
Někteří ochránci životního prostředí nový projekt kritizují a tvrdí, že nebere ohled na přírodu.
„Tato otázka je naléhavá v souvislosti s novými hedvábnými stezkami, které zahrnují více než 7000 projektů,“ zdůrazňuje profesor Bill Laurance, ředitel Centra pro tropické prostředí a trvalý rozvoj při australské Univerzitě Jamese Cooka.
Až donedávna si vědci mysleli, že jsou jen dva druhy orangutana, a to na Borneu a na Sumatře. V roce 1997 ale biolog Erik Meijaard pozoroval populaci těchto primátů v Batang Toru. Průzkum jejich DNA, lebek a zubů ukázal, že jde o specifický druh orangutanů, o orangutana tapanulijského (Pongo tapanuliensis).
Bude-li tento projekt vodní elektrárny o 510 megawattech pokračovat, část přirozeného prostředí těchto orangutanů se ocitne pod vodou a budou jím procházet silnice a vedení elektrického proudu. Podle Meijaarda to bude znamenat konec tohoto nepočetného druhu. „Silnice sem přivedou lovce a obyvatele. Neslibuje to nic dobrého,“ říká nizozemský vědec.
Ve studii o dopadech na životní prostředí, kterou dala vypracovat společnost PT North Sumatra Hydro Energy, se o těchto hrozbách podle vědců téměř nemluví.
Kontroverzní projekt
V srpnu podalo Indonéské fórum pro životní prostředí stížnost proti povolení, které dala projektu místní vláda. Vliv na živočichy a názor místních komunit, které žijí v oblasti zamýšlené přehrady, nebyly podle vědců dostatečně zohledněny.
Společnost PT North Sumatra Hydro Energy ani indonéské ministerstvo životního prostředí na dotaz agentury AFP odmítly reagovat. Mezinárodní finanční korporace (IFC), která je ze Skupiny Světové banky a která byla původně požádána o financování, se raději do této iniciativy nezapojila. Ovšem čínští partneři, jako je zmíněná čínská banka, potvrdili svou podporu.
Ambiciózní program výstavby infrastruktur mezi Asií a Evropou oznámil v roce 2013 čínský prezident Si Ťin-pching. Nové hedvábné stezky zahrnují desítky dalších projektů v Indonésii, jako je první železniční spojení pro vysokorychlostní vlaky mezi metropolí Jakartou a Bandungem, hlavním městem provincie Západní Jáva.
Lepší se stav orangutanů?
Indonéská vláda nedávno zveřejnila studii, ve které popsala, že se mezi roky 2015 a 2017 zvýšilo množství orangutanů o deset procent. V časopise Current Biology ale 5. listopadu vyšel článek, který tyto údaje vyvrací – podle jeho autorů je vládní práce nepravdivá.
Vědci tvrdí, že autoři vládní zprávy si vybrali pouhých pět procent rozlohy Indonésie, kde se daří orangutanům nejlépe; z nich pak odvodili, že se podobně vyvíjí počty orangutanů také v dalších oblastech země. To z dat, která mají k dispozici nezávislí experti, ale nevyplývá.
