Michal Hába

Před třemi lety veřejností zahýbal dokument Hranice práce o nízkopříjmových zaměstnáních. V přehlížených profesích nazapřenou pracovala novinářka Saša Uhlová, která se vedle dokumentárního filmu Apoleny Rychlíkové podělila o své zkušenosti také v reportážích. Knižně vyšly pod názvem Hrdinové kapitalistické práce a stejně se jmenuje i nová inscenace pražského Divadla Komedie, která z těchto textů vychází. I ona upozorňuje na neviditelné, přestože potřebné členy společnosti.

Zámek na Loiře, hra českého dramatika Romana Sikory, měla loni světovou premiéru v Norimberku. Na tuzemská jeviště ji na přelomu roku 2019 a 2020 uvádí pražský soubor Lachende Bestien. Ostrou satiru na současnou společnost nastudoval už dříve také v podobě scénického čtení.

Jedno století se vyhýbalo české divadlo hře Sláva a pád krále Otakara od rakouského dramatika Franze Grillparzera. Dílo z roku 1985 totiž sloužilo jako habsburská propaganda a českého krále Přemysla Otakara II. líčí v nepříznivém světle. Nyní kontroverzní hru uvedlo pražské Divadlo Komedie v režii a úpravě Michala Háby.

Harpagonova touha po penězích je pro naši dobu ještě příznačnější než pro Francii za vlády Ludvíka XIV., vysvětlují tvůrci z Klicperova divadla, proč sáhli po tři sta padesát let staré komedii slavného francouzského dramatika Molièra. Jeho Lakomce inscenují jako grotesku o společnosti, v níž touží po majetku všichni.

Nová inscenace v repertoáru Městských divadel pražských vykládá hru Henrika Ibsena Nepřítel lidu současnou levicově-intelektuální, „anarchoekoteroristickou“ optikou. Nakolik ovšem fakticky směřuje „nad rámec Ibsena“, to je dost sporné.