Kamil Nedvědický

České justici se nedaří trestat představitele komunistického režimu za usmrcení lidí, kteří se snažili překročit hranice. Pokračují ale soudy s bývalými příslušníky StB. Podmínku nyní dostal Ivan Kubla za to, že za totality šikanoval studenta – nechal ho vyloučit z univerzity a internovat v psychiatrické léčebně.

Dosavadní trestní zákoník postrádal explicitní postih komunistického totalitního hnutí, proto byla potřeba novela, řekl v Událostech, komentářích moderovaných Danielem Takáčem náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Kamil Nedvědický. Podle ústavního právníka Aleše Gerlocha dosavadní úprava stačila. Ta schválená hovoří o založení, propagaci a podpoře nového hnutí, které směřuje k potlačení práv člověka, podotkl s tím, že neřeší historii.

Ani 35 let od pádu komunistického režimu není podrobně zmapováno, kolik přesně prošlo Komunistickou stranou Československa členů. Historik a ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek číslo odhaduje na šest milionů lidí za celou dobu trvání strany. Za první republiky přitom masová nebyla, spíše naopak. To, že komunistický režim zažilo několik generací, přineslo závažnější dědictví než období okupace, uvedl Blažek v rámci vědecké konference na téma (Ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí.

Dva navržené zákony, které předkládají ministerstva vnitra a spravedlnosti, slibují lidem perzekvovaným komunistickým režimem odškodnění ve výši sto tisíc korun. Peníze mají dostat dvě skupiny disidentů. První jsou ti s ochranným dohledem, kteří museli například hlásit pobyt mimo bydliště nebo trpět domovní prohlídky. Druhou skupinu tvoří lidé, které Státní bezpečnost (StB) nutila k emigraci.

Den před výročím justiční vraždy národněsocialistické političky Milady Horákové připomněla pieta na Ďáblickém hřbitově v Praze ji i další oběti komunistického režimu v Československu. Na Miladu Horákovou odpoledne vzpomněli také účastníci další piety v bazilice svatého Petra a Pavla na Vyšehradě.

U pomníku Ryszarda Siwiece, polského občana, který se v roce 1968 upálil na protest proti polské účasti na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, vznikla nástěnná malba. Připomíná okolnosti činu devětapadesátiletého úředníka a učitele, který je označován za první ze živých pochodní ve východním bloku protestujících vůči bezpráví sovětské okupace. Siwiec se upálil záhy po okupaci – 8. září 1968 během oslav dožínek na varšavském stadionu, zemřel čtyři dny poté.