Dva navržené zákony, které předkládají ministerstva vnitra a spravedlnosti, slibují lidem perzekvovaným komunistickým režimem odškodnění ve výši sto tisíc korun. Peníze mají dostat dvě skupiny disidentů. První jsou ti s ochranným dohledem, kteří museli například hlásit pobyt mimo bydliště nebo trpět domovní prohlídky. Druhou skupinu tvoří lidé, které Státní bezpečnost (StB) nutila k emigraci.
Milan Zapadlo před nuceným odjezdem podepsal Chartu 77. Do rodného Liberce tehdy z hlavního města pomáhal převážet nejen zmíněné prohlášení, ale i jiné zakázané materiály. Při jednom z výslechů mu dala StB na výběr – buď emigrace, nebo soudní proces a vězení.
Z pražského hlavního nádraží proto v květnu roku 1979 odjel do Rakouska a následně do Austrálie. „Najednou otevřete oči a začnete si všímat všeho možného. Člověk si to prostě musí uložit dovnitř, protože je přesvědčený, že se do svého rodného města už nevrátí,“ vzpomínal Zapadlo v rozhovoru pro ČT.
Po návratu do Česka měl nízký důchod. Donedávna si přivydělával stavěním pecí, což je řemeslo, které se naučil právě v Austrálii, kde pracoval i jako instruktor windsurfingu.
Adresná pomoc stovkám disidentů
Někteří za hranicemi zůstali. Ústav pro studium totalitních režimů proto chce, aby se odškodnění netýkalo pouze občanů Česka. „Je několik států, které neuznávají dvojí občanství, takže by mohla vzniknout nová křivda,“ vysvětlil náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Kamil Nedvědický.
Ministerstvo vnitra momentálně připomínky vypořádává. Částku by mohli ale získat i ti, kteří nakonec zemi neopustili. „Rozhodné není to, zda opravdu podlehli nátlaku a opustili republiku, nebo tomu nátlaku nepodlehli,“ upozornil mluvčí ministerstva vnitra Ondřej Krátoška. „Šlo do značné míry o určitou šikanu. Z toho důvodu máme za to, že je potřeba to napravit,“ doplnil náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák (STAN).
Podle odhadů Ústavu pro studium totalitních režimů by oba zákony mohly pomoct stovkám disidentů.
