Ani 35 let od pádu komunistického režimu není podrobně zmapováno, kolik přesně prošlo Komunistickou stranou Československa členů. Historik a ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek číslo odhaduje na šest milionů lidí za celou dobu trvání strany. Za první republiky přitom masová nebyla, spíše naopak. To, že komunistický režim zažilo několik generací, přineslo závažnější dědictví než období okupace, uvedl Blažek v rámci vědecké konference na téma (Ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí.
Pozůstatky komunismu Česko brzdí i v současné době, domnívá se první náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Kamil Nedvědický. Podle něj se to projevuje například v přístupu k dodržování zákonů a pravidel. „Pohrdání právními normami a nerespektování je dědictví, se kterým se musíme vypořádat,“ dodal.
Nedvědický se domnívá, že „pokud se demokratický právní režim nedokáže vypořádat s dědictvím zločinného totalitního režimu, může na některé skupiny působit jako slabý a může být inspirací dalším totalitářům, aby se znovu pokoušeli zvrhnout právní demokratický stát“.
S minulostí se podle soudce Ústavního soudu Jiřího Přibáně země vypořádává neustále. „V procesu vyrovnávání se s minulostí má právo své místo, ale nemůžeme na něj spoléhat ve všem, především v té transformaci hodnotové a morální orientace občanské společnosti,“ uvedl.
Pojmy jako právní stát, demokracie a lidská práva nejsou podle Přibáně tedy jen otázkami právní formy, ale především obsahu a hodnot, které za nimi stojí. „Je to skutečně součást něčeho, co se týká nás všech jako občanů této země,“ upřesnil.
Nepotrestání komunistických zločinů
Nedvědický také zmínil, že po sametové revoluci nedošlo ke spravedlivému potrestání komunistických zločinů. „Po roce 1989 došlo k převzetí komunistického práva a komunistické zločiny tak musí být posuzovány podle práva platného v době jejich spáchání. Komunistické právo bylo tvořeno právě proto, aby daný režim udrželo a prohloubilo a aby ty zločiny v jeho jménu mohly být páchány,“ řekl Nedvědický.
Nepotrestání pachatelů zločinů a především nejvýše postavených funkcionářů minulého režimu podle Nedvědického do budoucna vyvolává velké nebezpečí návratu totalitního režimu v jakékoliv podobě. „Minulost velmi ovlivňuje jak přítomnost, tak i naši budoucnost,“ dodal. Přibáň však podotkl, že mladá generace se vždy bude dívat spíše do budoucnosti, než do minulosti.
V současné době je podle Nedvědického důležité popisovat a nebagatelizovat komunistické zločiny a dát tvář jejich pachatelům. Je podle něj důležité také připomínat oběti komunistického režimu a hrdiny protikomunistického odboje a „dát jim jméno“.
Demonstrace vedly ke svržení režimu
Ke svržení komunistického režimu vedlo povolené pietní shromáždění 17. listopadu 1989, kterého se zúčastnilo asi patnáct tisíc převážně mladých lidí, k uctění památky Jana Opletala, zavražděného nacisty v roce 1939. Shromáždění přerostlo v demonstraci požadující politické reformy, kterou policie tvrdě potlačila. O den později oznámili herci pražských divadel a studenti pražských vysokých škol vstup do protestní stávky.
V pražském Činoherním klubu vzniklo hnutí Občanské fórum (OF), které založili představitelé disentu, církve, oficiální kultury a studentů. Jeho neformální hlavou se stal disident Václav Havel. 20. listopadu se stávka rozšířila i mimo Prahu. Na Václavském náměstí se konala první z řady velkých demonstrací, účastnilo se jí podle odhadů asi 150 tisíc lidí. Rozsáhlá akce byla doprovázena stávkou pražských vysokých škol, kterou postupně podpořily další školy z celého Československa.
Přesvědčivý obraz o tom, že občané chtějí zásadní politické změny a stojí za OF, ukázaly především mohutné manifestace na pražské Letenské pláni 25. a 26. listopadu. Zúčastnilo se jich na osm set tisíc, respektive pět set tisíc lidí a poprvé je v přímém přenosu vysílala televize a rozhlas.
Pod tlakem těchto demonstrací a následně i generální stávky 27. listopadu, která se stala jakýmsi všenárodním neformálním referendem o „vládě jedné strany“, se vedení komunistické strany tlaku podvolilo.
