Komunistická strana Československa

Zpátky k normálu – to byl cíl komunistů po srpnové okupaci v roce 1968. Rozjitřená společnost, která doufala ve změnu, se měla vrátit do doby před obrodným procesem (pražským jarem), takzvaně se normalizovat. Komunisté ale potřebovali vysvětlit a před lidmi obhájit vojenskou invazi z 21. srpna 1968. Posloužit k tomu měl oficiální dokument, který vyšel před 55 lety, byl plný lží a invazi nazýval „bratrskou pomocí“. Vtloukat do hlavy si ho měly i děti ve školách.

Postup hnutí Stačilo! a SPD a stran, které s nimi kandidují, představuje obcházení zákona, uvedl ve verdiktech k jejich registraci do sněmovních voleb jihočeský krajský soud. Stačilo! a SPD podle soudu jakožto faktické koalice neoznačily kandidátní listinu jako koaliční, což ve volbách nastavuje nerovné podmínky. Českobudějovický soud stejně jako další krajské soudy ale návrhy na zrušení kandidátek zamítl, aby se vyhnul razantnímu zásahu do voleb.

V roce 1975 skončil ve funkci československého prezidenta Ludvík Svoboda. Dne 29. května ho nahradil Gustáv Husák, který už v šestnácti letech vstoupil do Svazu komunistické mládeže a významně se podílel na únorovém převratu v roce 1948, aby byl následně komunistickým režimem odsouzen a vězněn. I díky názorovým obratům po událostech v roce 1968 se ale vrátil na politický vrchol a přesně před padesáti lety se stal osmým československým prezidentem.

Přesně před pětatřiceti lety rezignovalo vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem. Vyvrcholil tak týden sílících protirežimních protestů, jejichž účastníci mimo jiné provolávali heslo „Jakeše do koše!“. Jakeše vystřídal málo známý Karel Urbánek a do předsednictva se vrátil pražský stranický šéf Miroslav Štěpán. S výběrem nového vedení ale lidé spokojeni nebyli. Den nato tak na pražské letenské pláni stálo přes osm set tisíc protestujících, kteří požadovali svobodu a demokracii.

Ani 35 let od pádu komunistického režimu není podrobně zmapováno, kolik přesně prošlo Komunistickou stranou Československa členů. Historik a ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek číslo odhaduje na šest milionů lidí za celou dobu trvání strany. Za první republiky přitom masová nebyla, spíše naopak. To, že komunistický režim zažilo několik generací, přineslo závažnější dědictví než období okupace, uvedl Blažek v rámci vědecké konference na téma (Ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí.

Česko si připomene 35 let od pádu komunismu. Senátorka Miroslava Němcová (ODS) označila v Událostech, komentářích období prožité během totality za „ztracené roky“. Nostalgii, kterou část společnosti cítí po předlistopadovém režimu, prý není schopna pochopit. Komunistická strana měla být zakázána, shodli se spisovatel a textař Michal Horáček a poslanec Karel Rais (ANO).

Opomenutý, ale zajímavý dokument objevili badatelé v Archivu bezpečnostních složek (ABS). Popisuje přestřelku mezi příslušníky Státní bezpečnosti (StB). Došlo k ní koncem čtyřicátých let v Praze. Podle historiků je důkazem chaosu, který v tajné policii panoval nedlouho po komunistickém převratu.

Bývalý zástupce náčelníka komunistické Pohraniční stráže Jan Muzikář stanul před soudem. Podle obžaloby spoluzodpovídá za to, že jeho podřízení v osmdesátých letech na hranicích stříleli, případně nechali prchající roztrhat vycvičenými psy. Obžaloba za to navrhuje podmínku a stotisícovou pokutu. Obžalovaný vypovídat odmítl.

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Ladislav Kudrna v pátečních Událostech, komentářích mimo jiné řekl, že se domnívá, že jsme se ani více než 30 let po sametové revoluci nevyrovnali s minulostí z období socialismu. Šéf organizace Post Bellum Mikuláš Kroupa si myslí, že oba kandidáti na prezidenta – tedy Andrej Babiš (ANO) i Petr Pavel, se při mluvení o své minulosti dopouštějí manipulací.

Jak zabránit tunelování majetku komunistické strany (KSČ) a Socialistického svazu mládeže (SSM), řešili před třiceti lety ministři i poslanci. Ti v prosinci 1991 uzákonili zrušení všech smluv o užívání nemovitostí KSČ a SSM. Některé dlouhodobé pronájmy totiž byly podle úřadů podezřele výhodné. Někde naopak došlo k bezproblémovému předání majetku obcím nebo městům.

Necelé dva roky po sametové revoluci se dva poslanci vydali do archivu v budově někdejšího sídla ÚV KSČ. Chtěli se dopátrat, kdo byl za totality zodpovědný za represe nejen během 17. listopadu 1989. Jak jejich hledání dopadlo, ukazuje reportáž. Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Státní zástupce zastavil stíhání bývalých vrcholných představitelů komunistického režimu, které se týkalo používání střelných zbraní na československých hranicích. Někdejší generální tajemník Komunistické strany Československa Miloš Jakeš letos v létě zemřel. Expremiér Lubomír Štrougal a někdejší ministr vnitra Vratislav Vajnar pak podle šéfa Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Jana Lelka trpí duševní chorobou, která jim trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání.

Před sedmdesáti lety, 1. září 1950, zřídil komunistický režim v rámci československé armády trestné pracovní jednotky. Příslušníci Pomocných technických praporů (PTP) se rekrutovali z řad údajných stranických nepřátel – a službou u pracovních útvarů tak prošli sedláci, umělci, kněží nebo příslušníci aristokracie. Kvůli černým výložkám se jim přezdívá Černí baroni.

Velký ohlas vzbudil v dubnu 1990 dopis, ve kterém pražský prokurátor Jan Sokol napsal Komunistické straně Československa, že její činnost může být posuzována jako trestný čin podpory a propagace fašismu a podobných hnutí. Poslechněte si, jak se ke kauze a k postavení KSČ v československé společnosti vyjádřil tehdejší místopředseda federální vlády Ján Čarnogurský.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1990.