Jak zabránit tunelování majetku komunistické strany (KSČ) a Socialistického svazu mládeže (SSM), řešili před třiceti lety ministři i poslanci. Ti v prosinci 1991 uzákonili zrušení všech smluv o užívání nemovitostí KSČ a SSM. Některé dlouhodobé pronájmy totiž byly podle úřadů podezřele výhodné. Někde naopak došlo k bezproblémovému předání majetku obcím nebo městům.
Majetek komunistické strany byl po pádu režimu odhadován v miliardách korun. Přesná evidence se ale nikdy nepodařila, i když ji dostal za úkol Výbor lidové kontroly.
„Ještě před samotnou inventarizací bylo nutné zabránit odvozu některých cenných předmětů, jako jsou třeba barevné televizory,“ hlásaly Aktuality v dubnu roku 1990. Tehdy stávkovali zaměstnanci tisíců podniků s požadavkem, aby KSČ odevzdala majetek státu. „Máme všichni zájem na tom, abychom se s komunistickou stranou vypořádali. To vypořádání musí být jak morální, tak i finanční,“ zněl hlas v tehdejších Televizních novinách.
Bezúplatné pronájmy
Půl roku po 17. listopadu 1989 parlament zakázal manipulaci s majetkem bývalé Národní fronty. Do té doby se ale běžně měnili vlastníci i nájemci. Den před výročím zásahu na Národní třídě pak poslanci schválili ústavní zákony o navrácení majetku KSČ a SSM lidu. Jenže mnoho nemovitostí stihli bývalí funkcionáři na dlouho dopředu pronajmout.
„Jde totiž o často bezúplatné pronájmy i na dvacet až padesát let s pětiletou výpovědní lhůtou osobám blízkým komunistickému a svazáckému funkcionářskému aktivu,“ uvedl v roce 1991 Deník ČST.
Federální parlament proto všechny nájemní smlouvy zrušil. Pozdě ale bylo třeba v případě svazáckého zařízení Zenitcentrum, které v komunistickém Československu rozšiřovalo moderní techniku. Z podniku po pádu režimu zmizel nejcennější majetek, stát ho převzal zadlužený a vyhlásil likvidaci.
