Krutí generálové z dob Dárfúru válčí o moc a zlato v Súdánu. Rusko dychtí posílit vliv v regionu

O moc a zdroje v Súdánu spolu už měsíc válčí dva znesváření generálové, kteří kdysi společně potírali černošské rebelie v Dárfúru a jsou lidskoprávními organizacemi spojováni s pácháním zvěrstev. Zatímco šéf armády Abdul Fattáh Burhán si snaží udržet svou pozici de facto vládce Súdánu, velitel Jednotek rychlé reakce (RSF) Muhammad Hamdan Dagalo odmítl začlenit své bojovníky do armády. Díky kontrole zlatých dolů je Dagalo jedním z nejbohatších Súdánců se stotisícovou dobře vycvičenou a vyzbrojenou milicí. Podle expertů hrozí vleklý konflikt, který může destabilizovat celý region.

Střety si za necelý měsíc vyžádaly stovky mrtvých a tisíce raněných. Statisíce Súdánců musely opustit své domovy.

„Hlavní příčinou (současného konfliktu) je obyčejná lidská chamtivost a touha po moci, nyní v případě dvou generálů, kteří se do sebe nemilosrdně pustili bez ohledu na utrpení civilního obyvatelstva. Náboženství slouží spíše jako záminka a složité podmínky pro život se týkají běžného obyvatelstva, které si ale většinou přeje mír. Válčí spolu prostřednictvím svých armád či milicí elity, které složitými podmínkami pro život rozhodně netrpí,“ uvedl expert na Súdán Jan Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Generál Dagalo, známý také jako Hemedti, řekl britské BBC, že nehodlá s armádou vyjednávat o míru, dokud boje neskončí. Jeho bojovníci jsou prý „neúnavně“ bombardováni i přes vyhlášená příměří. „Nechceme zničit Súdán,“ zdůraznil šéf milic a obvinil z násilí Burhána. Dagalo na Twitteru označil Burhánovu vládu za „radikální islamisty“. Jednotky RSF podle něj „bojují za súdánský lid a zajištění demokratického pokroku, po němž tak dlouho touží“.

Armáda naopak viní z neustálého porušování příměří milice. Generál Burhán prohlásil, že podporuje myšlenku návratu k civilní vládě, ale že předá moc pouze zvolené vládě. Burhánovi odpůrci generála podezírají z napojení na sesazeného prezidenta Umara Hasana Bašíra a jeho islamistické spojence, což armáda popírá. 

Občanská sdružení obviňují skupiny loajální Bašírovi ze snahy využít konflikt k opětovnému získání moci. „Tato válka, kterou vyvolal svržený režim, povede zemi ke kolapsu,“ varovalo politické uskupení Súdánské síly pro svobodu a změnu (FCC), jež usiluje o přechod země pod civilní vládu.

Představitelé obou táborů jednají od soboty v saúdskoarabské Džiddě o zajištění příměří. Podle zvláštního zmocněnce OSN pro Súdán Volkera Perthese si velitelé uvědomili, že vítězství kterékoliv ze stran by si vyžádalo příliš velkou cenu.

Kolotoč převratů i občanské války

S krveprolitím má totiž Súdán bohaté zkušenosti z minulosti. Převážně muslimský stát leží na severovýchodě Afriky a je třetí největší zemí kontinentu. Zároveň patří mezi politicky nejméně stabilní africké země. V 19. století území dobyl Egypt a následně bylo začleněno do Osmanské říše. Koncem 19. století zde muslimský duchovní zvaný Mahdí přechodně vytvořil nezávislý autokratický stát, který byl však v roce 1898 dobyt a stal se na více než půl století britsko-egyptským kondominiem.

Od vyhlášení nezávislosti na Velké Británii v roce 1956 zažil Súdán asi patnáct převratů a většinu času mu vládla některá z vojenských junt. Prošel navíc dvěma občanskými válkami, které si vyžádaly na dva miliony obětí.

Konflikt v Súdánu
Zdroj: Umit Bektas/Reuters

Rozpory panovaly zejména mezi převážně muslimským severem, tedy současným Súdánem, a křesťanským a animistickým jihem – dnešní Jižní Súdán. Během prvního konfliktu mezi lety 1955 až 1972 získal jih Súdánu autonomii. Po jejím zrušení a zavedení muslimského práva šaría v celé zemi v roce 1983 vypukla druhá občanská válka, jež skončila až v roce 2005. Jižní Súdán se stal nezávislým po referendu v roce 2011, sever kvůli tomu zchudl, když přišel o 75 procent produkce ropy a zhruba 95 procent příjmů z vývozu.

V roce 1989 se po jednom z vojenských převratů chopil moci generál Umar Hasan Bašír, který vládl Súdánu tvrdou rukou dalších třicet let. Diktátor Bašír zrušil ústavu, zakázal politické strany a odbory, vyhlásil výjimečný stav a znovu zavedl právo šaría. Pod Bašírovým vedením byl Súdán opakovaně kritizován obhájci lidských práv i mezinárodním společenstvím za mučení, popravy, znásilňování a obchod s dětmi. 

Spojené státy jej zařadily na seznam států podporujících terorismus a ekonomické sankce zrušily až v říjnu 2017. „Bašírova vláda byla velmi dlouho definována příklonem k radikálnímu islamismu. Vedla boje jak v Jižním Súdánu, tak v Dárfúru, tak i na jiných místech. Až v roce 2019 vyvolala (špatná) ekonomická situace masivní protesty, které vedly ke svržení Bašíra,“ uvedl politický geograf Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Mezinárodní trestní tribunál v Haagu (ICC) vydal na Bašíra v roce 2009 zatykač kvůli obviněním z genocidy a zločinů proti lidskosti v západosúdánské provincii Dárfúr. Stal se vůbec první hlavou státu, proti níž ICC takto postupoval.

Region Dárfúr je centrální vládou v Chartúmu dlouhodobě znevýhodňován a marginalizován, což v minulosti vedlo k častým povstáním, a ta byla následně brutálně potlačována právě milicemi Džandžavíd.
Jan Havlíček
analytik AMO a odborník na Súdán

Konflikt v etnicky různorodém Dárfúru se rozhořel v roce 2003, kdy se dárfúrští povstalci vzbouřili proti útlaku proarabské vlády a zaútočili na vládní pozice v Chartúmu.

„Súdán je kupodivu poměrně rasistická společnost, kde historicky arabské kmeny nahlížely hodně svrchu na černošské kmeny. V Dárfúru proti sobě v etnicky motivovaném konfliktu bojovaly majoritně arabské milice Džandžavíd a rebelské milice místních černošských kmenů. K masakrům a genocidě docházelo zejména ze strany milice Džandžavíd, která v regionu působila na objednávku súdánské vlády a tehdejšího diktátora Bašíra,“ poznamenal Havlíček.

Situace se postupně uklidňovala a opět eskalovala, boje si podle OSN vyžádaly statisíce obětí, humanitární krizi a miliony uprchlíků. Uzavřeno bylo hned několik mírových smluv, po spuštění nových bojů mezi armádou a RSF však region hlásí nové oběti a rabování.

„Během série povstání a občanských válek se (súdánský) stát a společnost začaly rozpadat. Konflikty vyhrotily kmenové a etnické napětí v době, kdy političtí lídři volili cestu nejmenšího odporu a politické rozdíly se následně projektovaly do kmenové polarizace, militarizace soupeření o zdroje probouzení historických nenávistí a rivality,“ podotkl v komentáři pro arabskou Al-Džazíru profesor politologie Abdelwahab El-Affendi z Institutu pro postgraduální studium v Dauhá.

Súdánská armáda
Zdroj: Umit Bektas/Reuters

Spory mezi civilní a vojenskou složkou společnosti

V roce 2018 začali Súdánci pociťovat dopady na jedné straně zdražování a na druhé straně úsporných opatření zavedených Bašírovým režimem, a tak zaplnili ulice. Na svržení prezidenta po masových protivládních protestech v dubnu 2019 se ještě podílela jak armáda, tak i milice RSF.

Od pádu diktátora Bašíra probíhá v Súdánu turbulentní přechod k civilní vládě. Ještě během roku 2019 převzala moc přechodná vláda, na kterou dohlížela Svrchovaná rada. V čele tohoto orgánu stanul Burhán a Dagalo se stal jeho zástupcem, tedy něco jako viceprezidentem. V přechodné vládě působili jak civilisté, tak i vojáci. „Vláda dokonce dokázala vyřešit konflikt v Dárfúru, který trval poměrně dlouho,“ upozornil Doboš na pozitivní aspekty.

V zemi ovšem narůstalo napětí od doby, co úřady v září 2019 oznámily, že zmařily pokus o puč, který naplánovali Bašírovi stoupenci. Podle Havlíčka se situace po pádu Bašíra spíše zhoršila.

„Moci se ujal jiný diktátor 0ľ Abdal Fattáh Burhán. Civilisté, dokud ještě součástí přechodné vlády vůbec byli, tahali vždy za kratší konec provazu. Zcela odstaveni pak byli v říjnu 2021, kdy se dle původních dohod měl ujmout vedení přechodné vlády civilista Abdalla Hamdok. Než se tak stalo, Burhán společně s Hemedtim provedli převrat, Hamdoka zadrželi a donutili ho odstoupit. Od té doby v zemi vládnou už jen Burhán s Hemedtim, zcela bez účasti civilního komponentu. Politicky je tak situace pro civilisty tragická a v tomto smyslu nezměněná oproti vládě prezidenta Bašíra,“ míní analytik.

Rivalita mezi Burhánem a Dagalem po převratu před dvěma lety vzrostla. Siddig Tower Kafi, který byl civilním členem Svrchované rady, řekl BBC, že Burhán vracel islamisty a bývalé členy Bašírova režimu na jejich staré pozice. „Začínalo být jasné, že plánem generála Burhána bylo obnovit starý Bašírův režim,“ tvrdí Kafi. Dagalo podle něj tehdy začal mít pochybnosti, protože jemu Bašírovi blízcí spolupracovníci nikdy plně nedůvěřovali.

Muhammad Hamdan Dagalo (vlevo) a Abdal Fattáh Burhán (uprostřed) při podpisu rámcové dohody v prosinci 2022
Zdroj: Anadolu Agency / Abacapress.com/Mahmoud Hjaj

Samotní Súdánci nepřestali demonstrovat za čistě civilní vládu a neuklidnila je ani rámcová dohoda z prosince 2022, podle které měla armáda předat moc do rukou civilistů k letošnímu 1. dubnu, což se ale již nepodařilo. Napětí vyvrcholilo poté, co RSF začaly rozmisťovat své členy po celé zemi včetně metropole Chartúmu bez svolení armády.

„Kromě osobních ambicí byla jádrem sporů mezi generály zejména jedna otázka: zda a jakým způsobem se RSF integruje do regulérní súdánské armády (vedené Burhánem), jelikož bylo zřejmé, že země nemůže mít dlouhodobě dvě armády. Logicky mělo jít o integraci RSF do regulérní armády, nikoliv naopak. To by však znamenalo značné omezení moci generála Dagala. V jeho případě by pak nešlo jen o ztrátu moci vojenské nebo politické, ale také ekonomické,“ podotkl Havlíček.

Dagalo vlastní mnohé súdánské zlaté doly a má široké podnikatelské portfolio, které ovládá prostřednictvím společnosti Al-Juneid vlastněné jeho příbuznými, upozornil Havlíček s tím, že generálům jde v první řadě o osobní zisk a moc.

„Lze předpokládat, že civilní vláda by měla snahu navrátit zlaté doly a další súdánské nerostné bohatství do vlastnictví státu, aby z něj mohl prosperovat i lid. V tomto kontextu se generálové nedokázali dohodnout na délce nového přechodného období, na jehož konci by předali moc civilní vládě. Armáda navrhovala dva roky, Hemedti s RSF deset let. Jde o absurdní návrhy, které měly za cíl pouze delší udržení u moci a vytvoření dostatku času na nalezení takových řešení, která by generálům zajistila vliv, bohatství a imunitu za své dřívější zločiny i po případném předání moci civilistům,“ vysvětluje analytik AMO.

Otázka, kdo by měl být komu podřízen v rámci nové hierarchie a boj o dominantní postavení mezi generály tak nakonec rozpoutala nový konflikt. „Vidíme tu šablonu z jižního Súdánu, který pak získal v roce 2011 nezávislost. Tam měly boje podobnou dynamiku – jednička a dvojka ve státě spolu nesouhlasily, měly svoje ozbrojené složky, vypukl konflikt, teď na severu vidíme to samé,“ poznamenal Doboš.

Video ČT24 z 18. 4. 2023:

Politický geograf Bohumil Doboš o situaci v Súdánu po pokusu o vojenský puč (zdroj: ČT24)

Brutální milice, které propagoval sám Bašír

Původ Dagalových jednotek RSF sahá dvě dekády zpět, a to právě k nechvalně proslulé milici Džandžavíd, která čelí obvinění z páchání etnických čistek kvůli použití brutálních metod při bojích s rebely v Dárfúru. Podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW) je Dagalo spojen se závažnými zločiny proti civilistům včetně masového znásilňování nebo vypalování celých vesnic.

„Dagalo, známý spíše pod přezdívkou ,Hemedti‘ (ta zjemněním jména Muhammad odkazuje na jeho dětsky vypadající obličej), byl údajně takřka negramotný, stejně jako většina příslušníků Džandžavídu (RSF). Přesto se svými velitelskými schopnostmi vypracoval až na generála a velitele skupiny,“ upozorňuje Havlíček.

Poté, co se milice osvědčily v bojích proti černošským rebelům, Bašír formálně přeměnil RSF v polovojenské síly zvané Pohraniční zpravodajské jednotky a následně v roce 2007 sloučil se súdánskou rozvědkou. Po oficiálním vzniku RSF v roce 2013 se milice o několika tisících členech z řad dárfúrských Arabů zodpovídaly samotnému Bašírovi, který dal dokonce Dagalovi přezdívku „Můj ochránce“.

Dagalo v posledních letech vybudoval mocné milice, které za Bašíra krotily rebely v Jižním Dárfúru nebo Jižním Kordofánu a zasáhly i do bojů v Libyi či v Jemenu. RSF mají v současnosti podle odhadů 70 až 100 tisíc členů, vlastních deset tisíc ozbrojených vozidel a mají lepší výcvik než armáda.

Dagalo totiž financuje své bojovníky a jejich vojenské vybavení ze zisků z prodeje zlata. Už v roce 2017 se jeho milice zmocnily nejvýnosnějších zlatých dolů, které byly objeveny o několik let dříve v oblasti Džebel Amir v Severním Dárfúru.

Bojovníci súdánské milice Jednotky rychlé podpory (RSF)
Zdroj: Reuters/Umit Bektas

Regionální obchodní i vojenské vazby

RSF udržují obchodní vztahy se Spojenými arabskými emiráty, kam proudí většina súdánského zlata. Dagalo ale s Dubají navázal i vojenské kontakty. V roce 2015 súdánská vláda souhlasila s vysláním praporu pravidelných sil, který měl pomoci saúdsko-emirátským koaličním silám v boji proti šíitským povstalcům v Jemenu.

O několik měsíců později Emiráty uzavřely paralelní dohodu s Dagalem o vyslání mnohem více bojovníků RSF do jižního Jemenu a podél roviny Tahama – která zahrnuje přístavní město Hudajdá, kde se v roce 2018 odehrály krvavé boje. Dagalo navíc vypomáhal při střežení saúdské hranice s Jemenem.

V té době se počet členů RSF takřka zdesetinásobil. „RSF jsou nyní skutečnou vládnoucí silou v Súdánu. Jsou novým druhem režimu: hybridem etnické milice a obchodního podniku, nadnárodní žoldáckou silou, která dobyla stát,“ píše pro BBC expert na Súdán Alex de Waal z Tuftské univerzity, výkonný ředitel World Peace Foundation.

V době Bašírova pádu v roce 2019 byl už Dagalo jedním z nejbohatších Súdánců. „Pravděpodobně s větší hotovostí než kterýkoli jiný politik – stál v centru sítě sponzorství, tajných bezpečnostních dohod a politických odměn,“ upozornil de Wall s tím, že není žádné překvapení, že se Dagalo od té doby snaží zaujmout Bašírovu pozici, kterou ovšem obsadil Burhán.

Šéf milic RSF Muhammad Hamdan Dagalo
Zdroj: ČTK/AP

Šéf RSF sice často hovoří o klíčovém přechodu k civilní vládě, ovšem i jeho jednotky byly obviněny z porušování lidských práv včetně masakru více než 120 demonstrantů v červnu 2019. Členové RSF tehdy zahájili palbu na neozbrojené pro-demokratické demonstranty a mnoho z nich zabili.

„Vojáci shromažďovali a mlátili demonstranty, vystavovali je různému druhu zneužívání a ponižování, pálili stany, drancovali a ničili majetek. Také znásilňovali demonstranty a páchali další činy sexuálního násilí,“ uvádí HRW ve své zprávě z roku 2019. Až po tomto incidentu se Dagalo od svého patrona Bašíra nakonec odklonil.

Burhán pomáhal Bašírovi krotit černochy i demonstranty

Ani šéf súdánské armády Burhán není zdaleka bez úhony a stejně jako Dagalo i on čelí kritice ze strany nejen lidskoprávních organizací. Za poslední dva roky, kdy je u moci, dohlížel na zásahy proti prodemokratickým aktivistům. V důsledku toho zemřely v zemi desítky lidí a tisíce dalších utrpěly zranění.

„Protestující, včetně žen a dětí, byli nezákonně zadržováni a bylo s nimi špatně zacházeno; někteří zmizeli. Svoboda projevu byla přísně omezena a před masovými protesty byl vypnut internet. Protestující ženy čelily sexuálním útokům a obtěžování,“ hodnotí vývoj v Súdánu v minulém roce zpráva organizace Amnesty International.

Šéf súdánské armády Abdal Fattáh Burhán
Zdroj: El Tayeb Siddig/Reuters

Burhánova vojenská kariéra probíhala takřka paralelně s Dagalovou, všímá si americká stanice CNN. Burhán se rovněž nechvalně proslavil krutými praktikami během konfliktu v Dárfúru, kde se oba velitelé poprvé setkali a následně i spolupracovali. Burhán byl kariérní voják, který se nakonec vypracoval na velitele súdánské armády v Dárfúru. „Burhán, na rozdíl od mnohých dalších súdánských politiků včetně prezidenta Bašíra, nebyl nakonec za zločiny v Dárfúru obviněn Mezinárodním trestním tribunálem,“ podotkl Havlíček.

Stejně jako Dagalo i Burhán posílil svou moc mimo jiné díky přízni velmoci v Perském zálivu. Burhán rovněž velel praporu, který Súdán vyslal do Jemenu na pomoc saúdské koalici proti povstalcům. V době Bašírova svržení byl Burhán generálním náčelníkem štábu armády.  

Hospodářské problémy a hlad

Výzev, kterým Súdán aktuálně čelí, je podle OSN celá řada. Kromě zajištění bezpečnosti, spravedlnosti, dodržování lidských práv, nastolení míru a urychlení přechodu k demokracii jsou tu rovněž hospodářské a ekonomické potíže, které přispívají k další nestabilitě.

Súdán patří mezi nejchudší země na světě a je pátou nejzranitelnější zemí vůči dopadům změny klimatu, uvádí žebříček Global Adaptation Index z roku 2020, který sestavila Univerzita Notre Dame ve Spojených státech.

„Složité podmínky pro život jsou faktorem, který nepochybně také hraje svou roli, a to zejména v bojích o úrodnou půdu mezi například pastevci a zemědělci, kteří si tak snaží zajistit obživu. K bojům by nedocházelo, kdyby existoval prosperující stát s profesionálními bezpečnostními složkami a vymahatelností práva. To Súdán samozřejmě není,“ konstatoval Havlíček.

Satelitní snímek Súdánu
Zdroj: Wikimedia Commons

Čtyřicet osm milionů Súdánců, z nichž dvě pětiny živí zemědělství, musí vyjít s průměrným ročním příjmem v přepočtu necelých 16 tisíc korun na obyvatele. Situaci loni ještě zhoršil ruský vpád na Ukrajinu, který stejně jako jinde ve světě vedl k vyšším cenám potravin a energií.

„V době, kdy se ekonomika země potýkala s problémy, sílily střety a zvyšoval se počet případů ozbrojeného násilí, za což platí vysokou cenu civilisté. Mnoho životů bylo zmařeno a mnoho domů zničeno v regionu Dárfúr a ve státech Jižní Kordofán a Modrý Nil. Pokračující politická krize umocnila marginalizaci a politické křivdy, stejně jako nevyřešené konflikty ohledně vlastnictví půdy,“ popisuje OSN situaci posledních měsíců, které předcházely rozpoutání nového konfliktu.

Podle zprávy OSN z konce letošního dubna potřebuje 15,8 milionu Súdánců humanitární pomoc, nejméně čtyři miliony dětí a kojících matek v zemi hladoví a 3,7 milionu Súdánců zůstává vnitřně vysídlených, zejména v provincii Dárfúr. Země navíc hostí více než milion uprchlíků a žadatelů o azyl z Jižního Súdánu, Eritreje, Sýrie, Etiopie, Středoafrické republiky, Čadu a Jemenu.

„Ekonomická situace se po svržení Bašíra konstantně zhoršovala. V zemi raketově stoupla inflace a ceny základních komodit. Vázlo zásobování pohonnými hmotami – u benzinových pump se tvořily i několikadenní fronty. Ekonomická situace se zhoršovala i přesto, že po svržení Bašíra došlo k uvolnění některých západních sankcí. Súdán byl navíc v posledních letech devastován nejen špatnou politickou situací, ale také masivními povodněmi či lokálními nepokoji, ať už v Dárfúru, Port Súdánu, nebo u etiopských hranic,“ připomíná Havlíček.

Hustota osídlení Súdánu (2020)
Zdroj: reliefweb.int/MapAction

Ruská linka

Podle Doboše je problematickým aspektem i to, že naleziště nerostných surovin nejsou úplně využívána ve prospěch obyvatelstva. „Jsou tam velké spory o naleziště ropy mezi Severním a Jižním Súdánem. Do obchodu se zlatem je velmi zapojena (ruská žoldnéřská) Wagnerova skupina, která ale neplatí daně súdánskému státu, tudíž Súdán na tom tratí,“ konstatoval Doboš.

Vyšetřovací zpráva americké stanice CNN z července 2022 uvádí, že súdánští vojenští lídři garantovali Rusku přístup ke zlatým dolům na východě země výměnou za vojenskou a politickou pomoc. Právě súdánské zlato pomáhá Rusům financovat válku na Ukrajině.

Ministerstvo financí USA obvinilo šéfa wagnerovců Jevgenije Prigožina z „vykořisťování súdánských přírodních zdrojů pro osobní zisk a šíření škodlivého vlivu“ on-line prostřednictvím jeho „trollí farmy“.

„Wagnerovci historicky udržovali dobré vztahy s oběma generály – Burhánem i Hemedtim. K bližší spolupráci však nejspíš docházelo mezi nimi a Hemedtim, který například odletěl na návštěvu Ruska ještě den po začátku obnovené ruské invaze na Ukrajinu v minulém roce. Finanční zájmy jsou v Súdánu pro Wagnerovce prioritou. Zlaté doly nejprve střežili jako najatá ochranka, později se přes různé obchody a nastrčené společnosti (např. Meroe nebo M Invest) dostali k jejich vlastnictví. Výměnou poskytovali zbraně, poradenství a výcvik súdánským bezpečnostním složkám,“ popisuje Havlíček.

Súdán podle něj porušil své vlastní zákony, když wagnerovcům odpustil odvádění jakýchkoliv daní z těžby, která činí pro zahraniční společnosti třicet procent z hodnoty vytěženého zlata.

„V celkových obratech jde o miliardy dolarů. Když se súdánské ministerstvo chystalo tuto daň uplatnit, vojenská junta nařídila udělit výjimku. Vlastnictví súdánských zlatých dolů je tak dnes rozděleno do značné míry mezi Hemedtiho a Prigožina, který doly vlastní prostřednictvím výše zmíněných nastrčených firem,“ doplňuje analytik AMO.

Rusko má o Súdán zájem i kvůli jeho přístupu k Rudému moři, píše BBC. Kreml se dlouhodobě snaží zřídit vojenskou základnu v Port Súdánu, která by ruským válečným lodím umožnila přístup k jedné z nejrušnějších námořních cest na světě a rozšířit ruský vliv v této oblasti. O dohodě jedná s nynějším vojenským vedením státu.

Dagala nyní podle regionálních zdrojů CNN podporuje vojensky právě Wagnerova skupina, která údajně dodala RSF rakety země-vzduch, jež výrazně pomohly milicím v boji s armádou. Zdroje se odkazují na satelitní snímky ze sousední Libye, kde Wagnerova skupina podporuje polního maršála Chalífu Haftara, který kontroluje značné části této severoafrické země. Podle satelitních záběrů výrazně stoupla aktivita na libyjských základnách, kde působí ruští žoldnéři.

RSF tvrzení odmítly, Dagalo ale v minulosti vyslal do Libye brigádu na pomoc Haftarovým jednotkám. Haftar ani vedení wagnerovců zprávu nekomentovali. Zjištění však podle CNN naznačují, že Haftar a Rusko podporu RSF připravovali ještě před vypuknutím nynějších násilností. Podle súdánských zdrojů CNN zřejmě Moskva podporovala i Burhána, než byl pod mezinárodním tlakem donucen veřejně se distancovat od přítomnosti wagnerovců v zemi.

„Kromě Ruska a libyjského generála Haftara se Hemedti těší podpory i Spojených arabských emirátů. Burhán se naopak spoléhá na podporu Egypta. Klíčový hráč v regionu – Saúdská Arábie – zatím zůstává neutrální a snaží se zprostředkovat mírové rozhovory,“ popisuje rozložení sil Havlíček.

Šéf milic RSF Muhammad Hamdan Dagalo se svými stoupenci
Zdroj: Umit Bektas/Reuters

Stabilita regionu v ohrožení

Spojené království, Evropská unie a Spojené státy vyzývají znesvářené strany k příměří a rozhovorům, které by vedly k vyřešení krize. Ta podle nich může vést nejen k další fragmentaci Súdánu a rozšířit se i do sousedních států a následně destabilizovat celý region. Súdán sousední hned se sedmi státy, z nichž každý má své vlastní bezpečnostní problémy.

Čad, který sousedí se Súdánem na západě, uzavřel svou hranici se Súdánem hned poté, co se rozhořely boje. Problémy v západosúdánském Dárfúru se vždy přelévají právě do Čadu a naopak. Zbraně a bojovníci z Čadu a z válkou zničené Středoafrické republiky často volně proudí přes propustné hranice regionu. Podobně to funguje i na severozápadě v případě vysoce nestabilní Libye, vysvětluje v komentáři zpravodaj BBC v Africe Andrew Harding.

Na východě sousedící Etiopie se stále vzpamatovává z krvavé války v oblasti Tigraje a některé části hranice se Súdánem považuje za sporné. Nejasné jsou dopady na izolovanou a vysoce militarizovanou Eritreu. Situace by se mohla zhoršit rovněž v Jižním Súdánu, který od získání nezávislosti sužují etnické boje, napsal v příspěvku pro The Conversation odborník na Súdán z Washingtonské univerzity Christopher Tounsel.

Bývalý súdánský premiér Abdalla Hamdok varoval, že současný konflikt v Súdánu by mohl být horší než občanská válka v Sýrii a Libyi. Zmíněné konflikty si vyžádaly statisíce mrtvých a miliony lidí opustily zemi, což způsobilo nestabilitu v celém regionu.

„Je to obrovská země, velmi různorodá… Myslím, že to bude pro svět noční můra. Toto není válka mezi armádou a malou skupinou povstalců. Je to téměř jako konflikt mezi dvěma armádami – dobře vycvičenými a dobře vyzbrojenými,“ cituje BBC Hamdoka, který byl mezi lety 2019 až 2022 dvakrát ministerským předsedou Súdánu.

Budoucnost Súdánu tak zůstává nejistá. Podle BBC lze očekávat jeden ze tří scénářů, a to buď jasné vítězství jednoho z generálů, zprostředkovanou mírovou dohodu, případně vleklý konflikt. Poslední vyústění by znamenalo jen další utrpení běžných Súdánců – a možnou destabilizaci celého regionu. Africké a blízkovýchodní státy se proto usilovně snaží dostat znesvářené velitele k jednacímu stolu.