Bojovníci čečenského vůdce Ramzana Kadyrova, takzvaní kadyrovci, jsou součástí ruských invazivních sil od začátku války na Ukrajině. Jsou brutální a účastnili se například i masakrů v Buče, svoje schopnosti ale často nadsazují, aby se tak lépe prodali na sociálních sítích, na nichž často inscenované záběry z válečných zón slouží putinovské propagandě.
Podstatný je příspěvek na sociální sítě. Bojovníci čečenského vůdce do války zasahují méně, než se zdá
Většina ruských vojáků na obrněných transportérech na cestě do Buče v prvních dnech války byli etničtí Čečenci, kteří se podle ukrajinských úřadů i očitých svědků podíleli na masakrech civilních obyvatel.
V začátcích ruské ofenzivy na sociálních sítích kolovala videa natočená na jednom z náměstí v čečenské metropoli Groznyj, na němž stály řady vojáků prohlašujících, že jsou připraveni jít kdykoli bojovat na Ukrajinu.
Kadyrovových vojáků podle ukrajinských představitelů bylo původně nasazeno kolem dvanácti set a další stovky se připojily později. Sám Kadyrov podle pozorovatelů chtěl, aby se jeho lidé zmocnili Kyjeva, podle Ukrajinců ale byly velké konvoje Čečenců záhy po začátku invaze zneškodněny.
Web Al Jazeera navíc připomíná, že Kadyrov musel se začátkem války „hasit“ PR požár v souvislosti s únosem matky soudce, který ho kritizoval. Internetovou petici za odvolání Kadyrova podepsaly stovky tisíc lidí.
Videa míří směrem domů
Spojení PR se ale v souvislosti s kadyrovci objevuje nadále. Důležitější, než skutečně bojovat, je totiž u čečenských jednotek budit dojem – dojem, že bojujují, aktivně participují v ruské invazi. A také že vždy stojí na straně ruského prezidenta Vladimira Putina a kremelské propagandy.
Statní, vousatí muži v dokonale padnoucích uniformách se rádi natáčejí na sociální sítě, někdo je dokonce označuje jako „armádu na TikToku“. Videa jsou zaměřená na domácí publikum a mají Kadyrova a jeho muže prezentovat jako vojáky, jichž se je třeba obávat; jejich reálný úspěch je ale podle pozorovatelů zveličený.
Ilustrovat to může případ videa, které publikoval sám Kadyrov a podle něhož se měl při ruské ofenzivě nacházet v Hostomelu nedaleko Kyjeva. Web Ukrayinska Pravda ale uvedl, že podle IP adresy byl v hlavním městě Čečenska Grozném.
Problematický je i reálný podíl Ččenců na bojích. K vojenskému potenciálu invazivních sil totiž přidávají jen velmi málo a nadšený z nich podle některých zpráv není ani Kreml, protože se čečenské jednotky pohybují chaoticky a prakticky s nikým svůj pohyb nekoordinují.
Spíš než aby útočily, tak čečenské jednotky spíše pustoší okupovaná území. Zlikvidovat zřejmě chtěli i prezidenta Volodymyra Zelenského, protože šéf ukrajinské bezpečnostní rady Oleksij Danilov informoval, že bezpečnostní složky napadené země odstranily čečenské bojovníky, kteří plánovali prezidentovu vraždu.
Kadyrovovi muži dostali také rozkaz evakuovat zraněné ruské vojáky, podle ukrajinské rozvědky ale udělali minimálně v jednom případě opak – a dvanáctku etnických Rusů zastřelili.
Kým doplnit vojáky?
Navzdory neefektivitě, podivnostem a chybám ale ruské vedení čečenské bojovníky potřebuje. Web The Kyiv Post uvádí, že množství Rusů, kteří chtějí jít do války klesá, proto se Ruská federace snaží aktivněji rekrutovat i cizí občany. Zprávy tak hovoří o „propagandistických aktivitách“ v Uzbekistánu, Tádžikistánu či Kyrgyzstánu. Nabízí se jak finance, tak ruské občanství.
Přímo v Čečensku má podle webu pokračovat formování čtyř praporů, které mají zamířit na Ukrajinu. Má prý jít o „dobrovolníky“, ve skutečnosti se ale pravděpodobně jedná o mladé muže odvlečené z vesnic, kteří musí podepsat souhlas s účastí ve válce, jinak jim hrozí vykonstruovaná obvinění a mučení. To však v muslimské společnosti údajně vyvolává pobouření, podle názoru veřejnosti Kadyrov posílá bojovat muže do cizí války mezi dvěma křesťanskými národy.
I na straně Ukrajinců však jako dobrovolníci bojují Čečenci – jde samozřejmě o ty, kteří nesouhlasí s politikou Kadyrova.
Kadyrov vládne železnou rukou
Vůdce autonomní republiky na severním Kavkaze a Putinův spojenec Kadyrov vládne v Čečensku železnou rukou po dvou separatistických válkách a čelí kritice nevládních organizací kvůli hrubému porušování lidských práv, únosům či mučení svých odpůrců.
Nechvalně proslulá brutalita čečenských jednotek má přitom podle některých základ právě ve dvou čečenských válkách, které násilí normalizovaly. Po skončení první rusko-čečenské války v roce 1996, která si vyžádala na sto tisíc obětí, získalo Čečensko velkou míru samostatnosti. Místní vládci ale nedokázali zabránit vlivu radikálů a země postupně upadla do chaosu.
Na podzim roku 1999 byla zahájena druhá rusko-čečenská válka. Kreml tehdy obvinil tamní ozbrojence z útoků v ruských městech, při kterých zahynulo přes tři sta osob, a formálním důvodem návratu Rusů na Kavkaz byla série čečenských útoků v Dagestánu. Druhá rusko-čečenská válka oficiálně skončila 15. dubna 2009, a vyžádala si podle odhadů desítky tisíc obětí.
Putin, který si rozhodným postupem proti separatistům vydobyl nebývalou popularitu, jmenoval správcem Čečenska nejvyššího čečenského muslimského duchovního Achmata Kadyrova, který byl později zvolen prezidentem. V květnu 2004 Kadyrov zahynul při atentátu a do čela země nastoupil jeho syn Ramzan. Ten přitom v první čečenské válce bojoval spolu se svým otcem proti ruské armádě.