Od vzniku Čínské lidové republiky (ČLR) uplynulo 70 let. Prvního října 1949 ji slavnostně vyhlásil komunistický vůdce Mao Ce-tung v záplavě rudých vlajek na pekingském náměstí Nebeského klidu. Od té doby země prošla hladomorem, zřídila převýchovné tábory, zažila společenský rozvrat, ale i strmý hospodářský vzestup. Nevídané oslavy 70. výročí začaly v úterý v Pekingu vojenskou přehlídkou.
Vyhlášením ČLR skončila vleklá občanská válka, v níž o moc bojovali komunisté proti kuomintangské armádě generála Čankajška. Poražený Čankajšek se uchýlil na ostrov Tchaj-wan, kde vyhlásil Čínskou republiku, zatímco sjednocená pevninská Čína nastoupila cestu budování socialismu pod taktovkou komunistické strany a jejího předsedy Maa.
K uskutečnění „nové Číny“ bylo třeba provést radikální kroky – například zkonfiskovat půdu venkovským statkářům a dát ji rolníkům. V Maově provedení se neobešly bez masakrů. Režim popravil miliony vlastníků půdy, další zemřeli rukou vlastních sousedů.
Rolníci dostali kousek půdy, ale ne na dlouho. Už na konci 50. let bylo soukromé vlastnictví zrušeno a drobní zemědělci se stali nemajetnými členy lidových komun. Ty místo pěstování rýže vyráběly ocel a rolníci umírali hlady.
Hospodářský kolaps a kulturní revoluce
Politika Velkého skoku nevedla ani k zajištění potravin, natož k dohnání Západu. Po naprostém ekonomickém krachu Mao odstoupil ze všech státních funkcí. Zůstal však předsedou strany a zachoval si zásadní vliv.
Toho využil o pět let později při svém návratu na výsluní. Obešel stranickou hierarchii a s pomocí studentských Rudých gard začal likvidovat nepřátele.
Období takzvané kulturní revoluce, tedy boje proti „lidem u moci, kteří jdou kapitalistickou cestou“, definitivně ukončila teprve Maova smrt v roce 1976.
Kvůli ideologické rozepři s Moskvou se musela Čína od roku 1960 obejít bez soudružské výpomoci SSSR. Velkým úspěchem její zahraniční politiky pak bylo přiznané zastoupení v OSN, kde roku 1971 vystřídala nepřátelský Tchaj-wan, podporovaný USA.
K postupnému oteplování vztahů mezi Pekingem a Washingtonem docházelo v rámci takzvané pingpongové diplomacie v průběhu 70. let. Diplomatické styky s USA byly oficiálně navázány roku 1979.
Znovuotevření Číny a reformy
Tehdy již Čínu vedl rehabilitovaný pragmatik Teng Siao-pching. Nejenže svou vlast prostřednictvím politiky „otevřených dveří“ nasměroval k zahraničnímu obchodu a investicím, ale odstartoval řadu hospodářských reforem.
Za Tenga se z milionů rolníků stali drobní podnikatelé, kteří nahradili kolektivní služby dříve poskytované komunami. Takzvaný socialismus s čínskými rysy umožnil to, co bylo před pár lety označováno za „kapitalistickou cestu“. Politický systém ale zůstal beze změny. Hlasy volající po demokratizaci byly krutě umlčeny v červnu 1989 na pekingském náměstí Tchien-an-men.
Devadesátá léta se nesla ve znamení kurzu stanoveného Teng Siao-pchingem. Ten si ještě před odchodem z politického života vytipoval své následovníky, ekonomického reformátora Ťiang Ce-mina i technokrata Chu Ťin-tchaa. Čína se pod Ťiangovým vedením zapojila do Světové obchodní organizace (2001) a zažila dlouhý hospodářský růst.
Letos se podle Mezinárodního měnového fondu dostala na 73. místo ze 185 zemí podle HDP na osobu přepočteného na paritu kupní síly. Jejích 18 110 dolarů je srovnatelných se Srbskem, Irákem nebo Thajskem a asi polovičních než stejná hodnota v Česku.
Svůj mocenský vzestup korunovala Čína vysláním prvního čínského tchajkonauta do vesmíru a pořadatelstvím letních olympijských her v Pekingu v roce 2009.
Si Ťin-pching drží komunistické otěže pevně
Od roku 2013 zastává prezidentský úřad ambiciózní a pragmatický Si Ťin-pching, který se podle odborníků postupně stal nejmocnějším vůdcem, jakého Čína v posledních desetiletích měla. Soustředil ve svých rukou tolik moci jako žádný jiný čínský vůdce nejméně za posledních 25 let a zároveň posílil vliv komunistické strany.
Druhá největší ekonomika světa vede od loňského roku se Spojenými státy obchodní válku, kterou rozpoutal Donald Trump. V jejím rámci na sebe obě země uvalují cla. Tempo růstu čínské ekonomiky se v posledních letech zpomaluje, za loňský rok na 6,6 procenta, což je nejnižší úroveň za posledních bezmála třicet let.
Komunistická strana se proto snaží zavést udržitelnější model hospodářství založený na větší spotřebě domácností namísto obchodu a investic.
