Před padesáti lety začalo v Číně jedno z nejkrvavějších období 20. století. Komunistický vůdce Mao Ce-tung rozpoutal tzv. kulturní revoluci. Zemřely statisíce lidí, s miliony se brutálně zacházelo. O černé čínské kapitole mluvila Česká televize i s bývalým členem Rudých gard. Stávající vedení Komunistické strany Číny ale jakékoli vzpomínky na tuto kontroverzní dobu spíš potlačuje, přestože se dotkla i současného prezidenta.
Před 50 lety vyhlásil Mao kulturní revoluci. Dnes je kostlivcem v čínské skříni
Násilná éra čínské historie v letech 1966 až 1969 rozervala společnost a pronásleduje ji dodnes. Za počátek kulturní revoluce je v Číně považován oběžník z 16. května 1966, kterým schválil ústřední výbor čínské komunistické strany základní koncepty nové politické linie. V srpnu pak cíle oficiálně vyhlásil ministr obrany Lin Piao, zanedlouho sám oběť revoluce:
Zničíme všechny staré ideje, starou kulturu, staré zvyky vykořisťovatelských tříd a změníme v nadstavbě všechno, co neodpovídá socialistické ekonomické základně… Srazíme ty u moci, kteří jdou cestou kapitalismu. Srazíme reakční buržoazní autority, srazíme všechny buržoazní royalisty, srazíme všechny nestvůry a démony!
Kořeny má kulturní revoluce v budovatelských kampaních padesátých let. Pokus „velkého kormidelníka“ Mao Ce-tunga - tzv. „velký skok“ – měl zajistit rychlý hospodářský rozvoj. Nezdařil se ale a místo rozkvětu následoval hladomor a Maův ústup do pozadí. Revoluce tak začala jako klasický boj o moc – z Maovy obavy, že ho vytlačí do politického ústraní nová generace čínských komunistů.
Na pomoc ve vnitrostranickém boji Mao mobilizoval tisíce mladých, organizovaných do zvláštní úderné síly – Rudé gardy. Bojovat měli proti „čtveru starému“: myšlení, kultuře, tradicím a způsobům. Ale hlavně proti politickým špičkám.
Člen Rudé gardy: Bití mě dělalo šťastným
Maovy představy nové Číny naplňovaly Rudé gardy fanaticky: čistky ve straně, veřejné mučení, věznění, popravy. Z tisícileté historie zbyly jen trosky – aby bylo vymýceno staré myšlení, bořily se kláštery, pálily knihy. „Choval se jako císař, nebyl lidový vůdce. Vůdce si lidé zvolí a ten pak musí konat v jejich zájmu a pod jejich dohledem. Mao byl prostě jen další císař a my museli být loajální,“ říká o tehdejší situaci Wang Ťi-ju, člen Rudých gard.
GALERIE
Výročí kulturní revoluce v Číně
Teprve v pětašedesáti mluví o tom, co si spíš nechával pro sebe. „Nejdřív mi bití lidí dělalo problém. Kritizovali mě, že potlačuji emoce vůči třídnímu nepříteli. Vyčítal jsem si to. Pak se mi to začalo líbit. Z člověka, který bil lidi za politické názory, jsem se stal člověkem, kterého bití bavilo. Dělalo mě šťastným,“ přiznal v rozhovoru pro Českou televizi.
Kostlivec ať zůstane ve skříni
Není jediným svědkem kulturní revoluce, ať už její oběť, nebo aktér, který vytahuje čínského kostlivce ze skříně. Stávající vedení Komunistické strany Číny ale o veřejné diskuse nestojí. Přestože se dotkla i současného prezidenta Si Ťina – jeho otec, člen vládnoucí komunistické elity, byl po sporu s Maem poslán řídit továrnu na výrobu traktorů v centrální Číně a poté byl uvězněn. Si Ťin se musel odstěhovat na venkov do severozápadní provincie Šan-si, kde šest let žil v jeskyni.
Podle expertů se stávající čínské vedení snaží vyhýbat podrobnému zkoumání tohoto období ze strachu, že by to mohlo oslabit jeho moc. Sinolog Ondřej Klimeš z Orientálního ústavu Akademie věd se domnívá, že se jedná o „velké nereflektované trauma v čínské společnosti“, které mělo vliv na celou zemi, nejen na její tehdejší i současné vládnoucí elity.
Čínským vůdcům se posledních několik desetiletí daří svalovat vinu za většinu problémů na okolní svět. Ovšem co se týče kulturní revoluce… to je tragédie, ze které nelze obviňovat nikoho jiného.
Během dvou let kulturní revoluce Čína upadla do chaosu, v rozkladu bylo hospodářství i doprava. Pořádek musela obnovit armáda, kterou Mao poslal na nezvladatelné Rudé gardy. Situace se ale opravdu uklidnila až po Maově smrti v roce 1976.
Socha Mao Ce-tunga v současné Číně
Na začátku 80. let čínská komunistická strana oficiálně připsala hlavní podíl viny na tragédie kulturní revoluce Mao Ce-tungovi. A přestože se distancovala od jeho názorů, Maův odkaz je stále silný. Obracejí se k němu v poslední době ti, kteří mají pocit, že se země příliš vzdaluje komunistickým ideálům.
