Po necelých třech letech končí éra Theresy Mayové. V pátek šéfka britské vlády oznámila svou rezignaci, v čele konzervativců skončí sedmého června. Premiérkou zůstane, dokud si její strana nenajde nového vůdce. Dvaašedesátiletá Mayová, jejíž vládnutí je spojené s nekončícím vyjednáváním o brexitu, vstoupila do politiky před více než dvaceti lety, když se stala konzervativní poslankyní. Předtím, než se stala šéfkou vlády, šest let vedla britské ministerstvo vnitra.
Theresa Mayová se funkce britské premiérky ujala v červenci 2016. Po „železné lady“ Margaret Thatcherové se stala teprve druhou ženou v dějinách Británie na tomto postu. V premiérské funkci i v křesle vůdce britských konzervativců vystřídala Davida Camerona, jenž odstoupil po referendu o brexitu, ve kterém Britové v červnu 2016 dali sbohem Evropské unii a které Cameron osobně vyhlásil.
Než nastoupila do premiérského úřadu, byla Mayová zastánkyní členství Británie v Evropské unii. V předreferendové kampani se ale držela stranou. Poté, co si Britové odhlasovali odchod, Mayová prohlásila, že brexit je nevyhnutelný, a opakovaně odmítala výzvy k uspořádání nového hlasování s tím, že je nutno respektovat výsledek toho prvního.
Vládnutí Theresy Mayové se neslo ve znamení nekončících vyjednávání o podobě odchodu Velké Británie z Evropské unie. Ve snaze posílit mandát se Mayová před jejich začátkem předloni rozhodla vypsat předčasné volby. Konzervativci sice vyhráli, přišli ale o většinu v Dolní sněmovně.
V rámci vyjednávání tak Mayová loni v červenci představila takzvaný plán z Chequers. Jednalo se o vládní koncepci, která hodlala zachovat více obchodních vazeb na EU. Zastánci brexitu bez dohody ale označili tento model za příliš měkký a Mayová se sama ujala vyjednávání s EU. Její kabinet později podpořil návrh dohody o brexitu připravený britskými a unijními vyjednavači.
V polovině loňského prosince pak Mayová ustála hlasování poslanců své strany o nedůvěře, ve kterém se rozhodovalo, zda bude dál vůdkyní strany a předsedkyní vlády. Předtím ale uvedla, že už konzervativce do řádných voleb v roce 2022 nepovede.
V polovině letošního ledna britský parlament dohodu o vystoupení země z EU odmítl, Mayová představila plán B a koncem února se poprvé zmínila o možnosti odkladu brexitu. Poslanci dohodu odmítli i při druhém hlasování dvanáctého března, třebaže se Mayová den předtím domluvila s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem na doplňku ujednání zajišťujícím, že EU se nebude snažit neomezeně dlouhou dobu uplatňovat takzvanou irskou pojistku. Ta je sporným bodem a má zabránit zavedení klasického hraničního režimu mezi Irskem a Severním Irskem.
Po schválení odkladu brexitu Unií 21. března se Mayová dál snažila prosadit třetí hlasování v parlamentu o brexitové dohodě, což po několika dnech podpořila příslibem své rezignace, pokud dokument bude přijat. Dolní sněmovna nicméně 29. března potřetí dohodu odmítla a EU poté 10. dubna umožnila Británii posunout lhůtu odchodu z Unie do 31. října.
Vládní revolta po nejnovějším plánu
Tento týden představila Mayová kompromisní plán, který označila za „novou brexitovou dohodu“. Plán však vyvolal revoltu ve vládě a výzvy k odchodu Mayové. Vedení vlivného výboru britských konzervativních poslanců ale o den později nezměnilo stranická pravidla a neumožnilo ihned znovu hlasovat o vyslovení nedůvěry Mayové.
Kromě brexitu musela Mayová jako premiérka řešit například kauzu kolem otravy bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije nervovým jedem loni v březnu na jihu Anglie, která vedla k diplomatické roztržce s Ruskem. Potýkala se také s migrační krizí. Na jednáních EU hájila politiku své vlády, která byla proti rozdělení uprchlíků podle kvót.
- Theresa Mayová se narodila 1. října 1956 jako Theresa Brasierová, rodiče záhy přesídlili do Oxfordshiru. Vystudovala geografii na Oxfordu. Tehdy poznala svého manžela Philipa, nyní investičního bankéře, a to na studentské taneční party. Děti nemají. Pár seznámila jejich společná kamarádka – studentka na výměnném pobytu Bénazír Bhuttová, pozdější pákistánská premiérka, zavražděná v roce 2007.
- V sedmdesátých a osmdesátých letech pracovala ve finančnictví, například v centrální bance. V letech 1986 až 1994 byla členkou městské rady jednoho z londýnských obvodů.
- V roce 1997 ji zvolili do parlamentu, v letech 2002 až 2003 byla jako první žena v historii výkonnou předsedkyní Konzervativní strany. Působila v několika stínových vládách. V květnu 2010 se stala ministryní vnitra a pro záležitosti žen a rovné příležitosti. Od roku 2012 byla už jen ministryní vnitra.
