Ruská vládní elita chce změnit současný světový řád a neváhá při tom sáhnout k silovým nástrojům. Myslí si to účastníci debaty o ruské asertivitě na hranicích, kterou uspořádal Institut pro politiku a společnost a na které promluvila například i bývalá gruzínská ministryně obrany. Západ podle diskutérů musí této hrozbě čelit a neměl by se bát originálních postupů. Třeba přestat na čas kupovat ruský plyn.
Jak čelit Putinovu pokusu o změnu světového řádu? Třeba nekupovat pár dní plyn, navrhují odborníci
„Máme velkou zkušenost s ruským vlivem a nejen vlivem,“ zahájila debatu bývalá gruzínská ministryně obrany Tinatin Chidašeliová narážkou na válku, v níž se před deseti lety střetla armáda její země s ruskými vojáky podporujícími separatisty v Abcházii a Jižní Osetii.
Upozornila, že válka přišla jen čtyři měsíce poté, co Gruzie dostala pozvánku do NATO na bukurešťském summitu. Vzhledem k tomu, že Aliance nemůže přijmout státy vedoucí územní spory, válka pojistila tuto překážku gruzínského vstupu, což podle ní bylo hlavním cílem vládců v Kremlu.
Vladimir Putin tak ukázal, že je připraven překračovat hranice své země i hranice mezinárodního práva a zvyklostí fungování mezistátních vztahů, doplnila ji poradkyně litevského ministra obrany Greta Monika Tučkuteová. To podle ní následně potvrdil vojenskou agresí proti Ukrajině, zásahem v Sýrii i rozvinutím hybridní války proti Západu za pomoci mnoha nekonvenčních zbraní.
Podle analytika Pražského institutu bezpečnostních studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jonáše Syrovátky je to jasnou ukázkou, že Rusko, stejně jako Čína, se snaží měnit současný světový řád.
Úroveň sebevědomí Kremlu je přitom podle Chidašeliové velmi vysoká. „Takovou úroveň vůdcovského odhodlání nevidíme nikde jinde ve světě,“ řekla. Minimálně stejně důležité, jako to, co se skutečně děje, je podle ní i obraz tohoto dění a jeho vnímání jednotlivými aktéry. A ten vypadá tak, že Rusko drží opratě světového dění. „Zbytek světa je v režimu reagování na ruské akce,“ myslí si.
Fake news není těžké odhalovat
Syrovátka zdůraznil, že tento stav by měl zajímat a znepokojovat i obyvatele Česka. A to přesto, že země je pevnou součástí NATO a nemá s Ruskem hranici. Geografická vzdálenost totiž není žádnou ochranou před kybernetickými hrozbami i dalšími součástmi hybridní války. Jednou z nejpodstatnějších je šíření lživých zpráv, pro něž se vžilo označení fake news.
Chidašeliová upozornila, že Kreml má při jejich tvorbě a rozsévání do informačního prostoru svého soupeře obrovské zázemí. Věnuje se tomu mnoho institucí, které se mohou spolehnout na štědré financování i dlouhou tradici. „V Sovětském svazu byly lživé zprávy jedinými zprávami,“ připomněla bývalá gruzínská ministryně.
Debata o ruské asertivitě
Poslanec a místopředseda zahraničního výboru Jaroslav Bžoch (ANO) se svěřil, že i přes řadu seminářů k tomuto tématu neví, kdo nakonec rozhoduje o tom, co je lživá zpráva. Syrovátka mu odvětil, že to není složité. Stačí zprávy ověřovat, čemuž se věnují mnohé instituce včetně té jeho. Ocenil, že Česko mimo jiné za tímto účelem zřídilo Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při ministerstvu vnitra.
Ruské chování má podle politologa Jana Šíra z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se dlouhodobě věnuje postsovětskému prostoru, logiku. „Vychází z frustrace vedení i části společnosti, že země je zaostalá,“ řekl. Proto se snaží bořit pravidla, normy a principy současného světového uspořádání a touto cestou kompenzuje své slabosti. „To bychom měli mít na paměti, když vytváříme odpovědi,“ upozornil.
Bez sankcí by ruské tanky byly dál
Odpověď na čím dál agresivnější chování Kremlu se podle diskutujících hledá složitě a neexistuje žádná jediná kouzelná hůlka schopná přinést řešení. Západ je navíc podle Tučkuteové v nevýhodě, protože dodržuje principy vlády práva, které ho svazují. Naopak Putinův režim podle ní využívá podpásové možnosti, které poskytuje role bandity.
Přesto je řada nástrojů na stole. Šír zdůraznil, že Putin je sice agresivní, ale není iracionální. „Měli bychom zvyšovat cenu, kterou Rusko bude muset platit, pokud bude pokračovat v tomto chování,“ vyzval. Podle něj jsou vhodným nástrojem sankce, které většina západních zemí zavedla po anexi Krymu. Bez nich by podle Šíra byly ruské tanky možná už na rumunských hranicích.
Sankce jsou silnou zbraní i podle Andreje Pivovarova, který vede ruskou opoziční organizaci Otevřené Rusko spoluzaloženou Michailem Chodorkovským. Podle něj je potřeba, aby byly precizně zaměřené a rozšířené na všechny konkrétní tvůrce ruské agresivní politiky.
„Například spousta ruských propagandistů má rodiny a peníze v Evropě,“ upozornil. Zmínil případ moderátora Vladimira Solovjova, který na obrazovce státní televize zastává nejtvrdší linii postupu proti Západu. „Jak je možné, že má byt v Nice?“ podivil se. Kdyby Západ tyto lidi vyhostil, zmrazil jejich majetek a zakázal jejich dětem studovat na západních školách, mělo by to podle něj na politiku Putinova režimu významný vliv.
Na tvrdou sílu nelze zapomenout
Sankce však podle diskutérů zdaleka nemohou být jedinou odpovědí. Tučkuteová zdůraznila nutnost držet si vůči Rusku tvrdou vojenskou převahu. „Chráníme východní hranici NATO a byli bychom první, kteří by utrpěli škody,“ řekla a dodala, že Litva od rozpoutání války na Ukrajině zvedá výdaje na obranu a zavádí brannou povinnost. „Lidé musí chápat, že musí sami bránit zem. A musí to umět,“ řekla.
Je si však vědoma obrovského nepoměru mezi velkým Ruskem a malými pobaltskými státy. Proto ocenila, že alianční partneři včetně Česka poslali do Pobaltí své vojáky. Myslí si, že toto odstrašení zatím funguje.
Je také přesvědčená, že Západ by měl do Kremlu vyslat jasný vzkaz o odhodlání bránit v případě ruského útoku i země vně NATO. To s nadšením přivítala i gruzínská exministryně. Podle ní je třeba přestat s tanečky a přijmout Gruzii do Aliance i přes nevyřešené územní spory. „Zachová to NATO legitimitu a potvrdí to, že Aliance drží sliby,“ prohlásila Chidašeliová.
Je přesvědčená, že by to Gruzii zajistilo bezpečnost. „Nevěřím, že Rusko je připraveno bojovat s NATO,“ vysvětlila.
Cena plynu
Syrovátka apeloval na to, že Západ se musí znovu rozpomenout na teorie mezinárodních vztahů a základní poučku o důležitosti moci. Upozornil, že tu je možné vedle hrubé armádní síly hledat i v informačním, ekonomickém nebo energetickém prostoru.
Právě energetika bývá často zmiňovaná jako mocenská páka v rukou Ruska oplývajícího ropou a zemním plynem. Jenže Chidašeliová upozornila, že suroviny je nutné prodat, jinak jsou k ničemu. Navrhla proto překvapivý krok, totiž přestat na pár dní kupovat ruský plyn, a ukázat tak Kremlu, že on potřebuje své klienty víc, než oni jeho.
K tomu je samozřejmě zapotřebí nejprve diverzifikovat zdroje. „Jistou dobu jsme platili za ruský plyn nejvíc na světě, protože jsme neměli alternativu,“ popsala litevskou zkušenost Tučkuteová. Země pak postavila terminál schopný přijímat lodě s plynem ve formě LNG. „Ruský plyn magicky zlevnil,“ prohlásila s úsměvem.
Rusko není jen Putin
Pivovarov se během debaty snažil zdůraznit, že je třeba rozlišovat mezi Putinovým režimem a Ruskem. „Většina Rusů chce být evropskou zemí a mít dobré vztahy s Gruzií nebo Ukrajinou,“ vysvětlil a odkázal na nedávný průzkum veřejného mínění, podle něhož Putinova popularita spadla na 39 %. Nejlepší obranou Západu je podle něj proto podpora ruské demokracie.
Chidašeliová však takové tvrzení zpochybnila, i když zdůraznila svou úctu pro ruskou opozici. „Putin má legitimitu odvozenou z lidu. Není to tak, že je to osamělý šílenec bez podpory,“ řekla. Přidala výsledky jiného průzkumu, který až do loňska pravidelně ukazoval, že Rusové vnímají Gruzii jako největší hrozbu nebo že Ukrajinu většinově nepovažují za samostatnou zemi.
Pivovarov se však nenechal přesvědčit. Upozornil, že rumunský komunistický diktátor Nicolae Ceausescu měl podporu 90 % Rumunů krátce předtím, než ho titíž lidé zastřelili.