Manévry, které pod názvem Východ 2018 chystá ruská armáda na září, jsou podle bývalého náčelníka generálního štábu Petra Pavla seriózní přípravou na velký konflikt. Rusko oznámilo, že se do cvičení zapojí tři sta tisíc vojáků. Takový počet podle Pavla odpovídá největším bitvám druhé světové války. Řekl to v Interview ČT24.
Pavel: Počet vojáků při ruských manévrech odpovídá největším bitvám druhé světové války
Rozsáhlé vojenské cvičení se má konat od 11. do 15. září ve střední a východní části Ruska. Zapojí se do něj mimo jiné ruská Tichomořská a Severní flotila a letecké jednotky. Na části manévrů se navíc mají podílet i útvary mongolské a čínské armády.
Podle Pavla je to návrat do roku 1981, kdy se konalo poslední takto velké cvičení s názvem Západ-81. „Je to mimořádná událost. Ruskem přiznaných tři sta tisíc vojáků se nedá nazvat jinak, než velice seriózní příprava na velký konflikt,“ řekl v Interview ČT24.
Pro srovnání Pavel uvedl, že na jednom z největších cvičení NATO na podzim v Norsku bude maximálně třicet tisíc vojáků. „Rusko má jako každý jiný stát právo cvičit a připravovat se na případný konflikt. Otázkou je přiměřenost… Když se podíváme na počet vojáků, odpovídá to největším bitvám druhé světové války,“ poznamenal.
Rusko tvrdí, že reaguje mimo jiné na rozmístění čtyř tisíc vojáků NATO v Pobaltí. „V tom případě bychom museli zvážit, zda se Rusko nechová paranoidně. Pokud by se mělo cítit ohroženo čtyřmi tisíci vojáky natolik, že musí vyvolat cvičení se třemi sty tisíci vojáky, pak asi nevyhodnocuje situaci úplně reálně,“ podotkl bývalý předseda Vojenského výboru NATO.
Dodal, že rozmístění vojáků v Pobaltí bylo navíc ze strany NATO reakcí na ruské chování na Krymu nebo při podpoře Donbasu: „Ruská armáda také postavila několik nových divizí, zatímco na straně Aliance vznikly jen čtyři nová praporní uskupení.“ V jedné divizi je kolem dvaceti tisíc vojáků, zatímco v praporu jich je tři sta až patnáct set.
NATO proto podle Pavla oficiálně uvádí dvě světové hrozby – terorismus a Rusko: „O potenciální hrozbě Ruska si myslím udělá každý obrázek sám. Nejen z toho, jak mohutnou má armádu a kolika různých operací se účastní, ale zároveň z toho, jak se chová, protože invaze do Gruzie, na Ukrajinu, akce v Sýrii a mnoho dalších aktivit svědčí o tom, že je v poslední době velice asertivní a dává to nepokrytě najevo.“
Obrana expanzí
Rusko se kvůli svým rozměrům vždy cítilo ohroženo. Už od carů podle Pavla panovalo přesvědčení, že je v podstatě neubránitelné. „Od té doby se traduje, že se dá efektivně bránit pouze expanzí. Toho se nakonec drželi všichni ruští vůdcové,“ upozornil. V případě velkého konfliktu mezi Západem a Ruskem by se ale jednalo o přežití, a v tom případě se podle generála použijí všechny dostupné prostředky.
„Těžko by se dalo očekávat, že by se taková akce obešla bez použití těch nejničivějších zbraní. Doufám, že tímto směrem nikdo uvažovat nebude… Do období jistoty vzájemného zničení už jsme se dostali dávno. Na jednu stranu to představuje velice věrohodný způsob odstrašení velkého konfliktu. Riziko je tu ale stále,“ konstatoval.
Podle některých kritiků by česká armáda v současném počtu ubránila maximálně Středočeský kraj. Vstupem do NATO jsme se ale podle Pavla zavázali ke kolektivní obraně. Debaty o tom, zda by armáda v současném počtu dokázala ubránit jen okres nebo kraj, proto považuje spíš za iluzorní.
„Pokud by došlo ke konfliktu, naše armáda by z větší části začala bránit bezpečnost České republiky daleko od našich hranic. V okamžiku, kdy by se problém dostal až na hranice Česka, tak to znamená, že NATO případně Evropská unie už značně selhaly a v tom případě bychom si s tím ani s největšími silami neporadili,“ konstatoval.
Radostné očekávání důchodu
Pavel v červnu po třech letech skončil v čele Vojenského výboru NATO. V armádě už podle svých slov nemá kam dál jít. „Jsem v radostném očekávání důchodu. Těším se na to. Moje mise v armádě byla splněna,“ řekl v Interview ČT24.
Podle zákona musí odejít do důchodu k 30. listopadu tohoto roku. „Nic bych ale dělat nevydržel,“ dodal s tím, že má už pozvánky na různé přednášky, semináře a konference. „Uvidím, jak dlouho mi to bude přinášet uspokojení. Každopádně bych se chtěl věnovat tomu, co jsem dělal dosud, a zasazovat se o to, co považuji za správné a důležité,“ uzavřel.