Armádní generál Petr Pavel po třech letech skončil v čele Vojenského výboru NATO. Po návratu z Bruselu bude ještě několik měsíců v české armádě, pak odejde ve svých 57 letech do vojenského důchodu. Krmit holuby v parku prý ale neplánuje. Chce se dál věnovat obraně a bezpečnosti, rád by také přednášel na univerzitě. Naopak do politiky se zapojovat nechce. Řekl to v rozhovoru se zpravodajem ČT v Bruselu Lukášem Dolanským.
Podle Pavla se v posledních letech změnila celková bezpečnostní situace k horšímu. „Po velkých očekáváních ze začátku 90. let a z počátku nového tisíciletí, kdy jsme všichni chtěli věřit, že nastává období partnerství, všeobecného porozumění a budování dobrých vztahů, došlo k poměrně velkému ochlazení,“ připomíná.
Jasný signál o obratu k horšímu podle něj přišel v roce 2008 za války mezi Ruskem a Gruzií o separatistické regiony Jižní Osetie a Abcházie. Obě do té doby gruzínské oblasti jsou od té doby fakticky okupovány Ruskem. „Následná anexe Krymu, Islámský stát v Sýrii a Iráku a řada dalších nás vedly k nepříjemnému probuzení, že bezpečnostní situace nebude úplně růžová,“ dodává Pavel.
Situace je podle něj oproti době před třemi lety, kdy do funkce v NATO nastupoval, lepší v tom, že si problémy více uvědomujeme. „Nejen díky tomu, že jasně chápeme, že Rusko pro nás je byť potenciální, ale závažnou bezpečnostní hrozbou. Zároveň jsme si uvědomili, a to bohužel vzhledem k mnoha útokům teroristů i na území členských států Aliance, že problém terorismu není nic vzdáleného, ale že se nás to týká dnes a v našich zemích,“ říká.
Na některé výroky českých politiků koukají v NATO s nedůvěrou
Přestože se NATO nezabývá vnitropolitickou situací v členských zemích a nevměšuje se do ní, podle Pavla ji ale velmi pozorně sleduje. „Každé slovo, které vede negativním směrem, rezonuje velice silně. Některá prohlášení našich politiků v minulosti neměla úplně pozitivní ohlas,“ uvádí.
„Například prohlášení, že Rusko není hrozbou. Informace o tom, že by ČR mohla být jednou ze zdrojových zemí novičoku, a potom debata, jestli to byla, nebo nebyla výroba. Zpochybňování našich zpravodajských služeb. V poslední době i zpochybňování naší účasti v zahraničních misích. To jsou všechno věci, na které se naši alianční partneři dívají s jistou dávkou nedůvěry – jestli skutečně víme, co chceme a kam patříme,“ vysvětluje Pavel.
Upozorňuje však, že je důležité odlišovat slova a činy. Česko se totiž účastní všech hlavních aktivit a operací Severoatlantické aliance a plní většinu svých závazků. Některá prohlášení politiků ale podle Pavla pohled na Česko zamlžují. O kontroverzních výrocích prý mluvil na summitech i s prezidentem Milošem Zemanem, avšak bez výsledku.
Tři roky v NATO? Úžasná životní zkušenost
Pavel byl šéfem Vojenského výboru NATO, nejvyššího vojenského orgánu Aliance, od června 2015. Do funkce byl zvolen jako první zástupce z východoevropských členských zemí Aliance. „Pro mě to byla úžasná životní zkušenost, prestižní záležitost reprezentovat ČR v takovéto pozici. Bylo to pro mě i ohromným rozšířením perspektiv, které jsou někdy naším malým českým dolíčkem trochu zkreslené.“
„Nejhorším naopak bylo období velice napjatých vztahů s Ruskem, které stále ještě trvá. A vědomí, že se jakéhokoli pokroku dosahuje velice těžko, bolestně a dlouhodobě,“ dodává.
Pavel bude v Bruselu působit do poloviny července, pak ho ještě čeká pár měsíců v uniformě české armády. Chce být ještě k dispozici ministrovi obrany nebo náčelníkovi generálního štábu. Závazek v české armádě mu skončí letos v listopadu, kdy mu bude 57 let a odejde do tzv. vojenského důchodu.
„Když mluvím o důchodu, tak o vojenském důchodu. Ne o tom, že bych se těšil na krmení holubů v parku. Ale vzhledem k tomu, že už není kam dál jít v uniformě, tak budu muset uvažovat o něčem jiném. Chtěl bych dělat něco, kde budu moct být sám sobě svým pánem,“ uvádí. Rád by se prý věnoval bezpečnosti, obraně, poradenství nebo akademické práci, například přednáškám nebo práci v think-tanku.
Politika ani prezidentský úřad mě neláká
Opakovaně se spekulovalo o zapojení Petra Pavla do politiky, tam se ale generál nechystá. „Politika mě neláká. V našich podmínkách je spojena s politickými stranami a musím říct, že v poslední době mě žádná z politických stran a jejich program neoslovil natolik, abych se s nimi chtěl spojit,“ říká. Kandidovat do Senátu jako nezávislý do budoucna úplně nevylučuje, v nejbližší době s tím ale nepočítá.
Generálovo jméno se objevovalo i před posledními prezidentskými volbami. „Já jsem to považoval spíš za frustraci z toho, že možná nebyl dostatek osobností, které by byly modelem pro dalšího prezidenta. Takže se najednou vyrojilo mnoho jmen a někdo mezi ně zařadil i to moje. Já jsem si toho velice cenil, ale na druhou stranu jsem o tom nikdy vážně neuvažoval,“ zdůrazňuje Pavel.
Prezidentem by podle něj měl být někdo, kdo se politice věnuje a dokáže se v ní orientovat. „A to rozhodně nejsem já,“ dodává končící šéf Vojenského výboru NATO.
Sedmapadesátiletý armádní generál Petr Pavel zastával post šéfa Vojenského výboru NATO, nejvyššího vojenského orgánu Aliance, od června 2015 do listopadu 2018. Do funkce byl zvolen jako první zástupce z východoevropských členských zemí Aliance. Předtím působil jako náčelník generálního štábu české armády.
Svou vojenskou kariéru začínal na nižších velitelských pozicích u výsadkářů, později například velel speciálním silám. Začátkem 90. let na sebe upozornil v misi UNPROFOR v Chorvatsku, když jeho jednotka osvobodila skupinu francouzských vojáků uvězněných mezi bojujícími stranami. Za svůj čin tehdy dostal francouzský Řád Čestné legie a českou medaili Za hrdinství.
Ve funkci předsedy Vojenského výboru NATO ho vystřídal maršál britského vojenského letectva Stuart Peach, který k RAF nastoupil v roce 1977, od předloňského července působil jako náčelník generálního štábu britské armády. Velel například britské intervenci v Libyi v roce 2011, která napomohla svržení diktátora Muammara Kaddáfího.
