Ukrajinci jsou mimořádně houževnatý národ, na válku se adaptují už dlouho. V Interview ČT24 to řekl psycholog Daniel Štrobl. Útoky na civilní cíle podle něj obyvatele válkou zmítané země nezlomí. Bývalý vojenský psycholog působil v řadách Armády ČR, zúčastnil se také řady zahraničních misí – mimo jiné v Kosovu, Iráku nebo Afghánistánu. Pracoval i s veterány, kteří těmito misemi prošli.
Ruské vedení se v posledních dnech snaží dostat ukrajinský národ do kolen bombardováním civilní infrastruktury. To je ovšem podle Štrobla „hloupý recept“ na to, jak zlomit vůli národa. „To nikdy nefungovalo,“ podotkl. Ukázalo se to podle něj například během války ve Vietnamu. „V případě rusko-ukrajinského konfliktu to nebude fungovat už vůbec. Ukrajinci jsou mimořádně houževnatý národ,“ zdůvodnil.
Podotkl zároveň, že Ukrajinci stejně nemají kam ustoupit. „Mají za sebou zprávy o masakrech nebo dokonce sami zakusili brutalitu ruského režimu. Tedy to, že se momentálně ruské útoky soustřeďují na civilní cíle nebo kritickou infrastrukturu, myslím, bude hlavně vyvíjet tlak na politickou reprezentaci Ukrajiny, potažmo velení armády, aby došlo k nějaké revanši,“ řekl. „Ale že by to nějak lámalo Ukrajince, to určitě ne,“ dodal.
Štrobl připomněl, že jednou ze základních lidských potřeb je, aby život dával smysl. „To se pochopitelně násobí v okamžiku, kdy můj život je plný obětí. Potřebuji, aby ty oběti dávaly smysl. Neboli v momentě, kdy jsem příslušníkem národa, který trpí, a trpí už dlouho, tak já právě pro to utrpení nemůžu ustoupit a musím pokračovat v boji. Právě proto, aby to dávalo smysl, aby ty oběti nebyly nadarmo. Tedy právě proto to bombardování nikdy nevede ke zlomení morálky,“ vysvětlil.
Adaptace na válku
Upozornil, že pohled lidí z mírových zemí na Ukrajince je zkreslený, a to tím, že žijí v bezpečí. „Na Ukrajině se lidé smiřovali a postupně adaptovali na válku částečně od roku 2014, ale ve velké míře od února letošního roku,“ poznamenal. Popsal, že zhruba první týden po letošním útoku Ukrajinci utrpěli šok. Následně přišlo období jakéhosi vnitřního smlouvání, které trvalo přibližně měsíc. „Ono to dobře dopadne, dojde k nějaké mírové dohodě, nějak se to samo vyřeší.“ nastínil.
Po měsíci pak přišel na řadu hněv, který trval zhruba do léta. „Proces pokračuje fází akceptace. A zhruba od srpna se Ukrajinci na válku adaptují,“ vysvětlil. Současná situace, kdy Ukrajinci ještě k bombardování trpí nedostatkem elektřiny, pro ně podle něj není zásadním rozdílem proti tomu, co už zažili. „Tedy nečekejme, že teď by se s Ukrajinci něco zásadního měnilo,“ řekl.
Upozornil ale také, že u velkého množství lidí se rozvíjí akutní reakce na stres nebo posttraumatická stresová porucha. „Ale to nedávejme do souvislosti s tím, co se děje teď, ale s tím procesem, který probíhá už od února,“ sdělil.
Dehumanizovat nepřátele
Změny v myšlení nastávají ale i na druhé straně. Aby byl člověk schopen masakrů, jako páchali ruští vojáci vůči civilistům v Buči, musí v jejich hlavě nastat podle Štrobla dvě věci. První z nich je dehumanizace. „Voják musí přestat vnímat toho druhého jako tvora stejného druhu, musí ho vnímat jako něco jiného – buď neživého, nebo něco výrazně méně hodnotného, škodlivého, co je třeba zničit,“ popsal.
K této dehumanizaci může podle něj dojít masivní propagandou nebo si myšlenku voják vytvoří sám. „Pokud nejste chladnokrevný psychopat, zabít druhého člověka je velmi těžké. A vy to přesto musíte udělat. Čili ta dehumanizace je jeden ze způsobů, jak si voják pomůže,“ řekl psycholog.
Druhou podmínkou je pak podle něj přenesení odpovědnosti. „Že ten člověk vnímá, že já za to nenesu odpovědnost, je mi to nějak povoleno nebo dokonce nařízeno,“ přiblížil. Pokud se k těmto dvěma podmínkám přidá ještě rozvrat disciplíny v dané jednotce, lze podle Štrobla očekávat masakry.
Uvedl také, že nejvíce zvěrstev se dopouští armáda, která prohrává. „V okamžiku kdy armáda ustupuje – zejména tak, jak ustupují často Rusové, to znamená chaoticky, neuspořádaně, ti vojáci jsou enormně ohrožovaní, nevědí, kde kdo je – tak pocit bezmoci narůstá. A ta bezmoc často bývá spouštěčem velké zlosti, která se dá potom vybít na tom nejbližším, co je. A to je třeba civilista,“ řekl.
V takové situaci podle něj zhruba třetina ze skupiny bude plnit dál dobře rozkazy a zachová si jakousi vnitřní morálku. Třetina může podlehnout – tedy bude se na válečných zločinech podílet, ale nebude je aktivně vymýšlet. „A pak je tam třetina, která se tomu může opravdu oddat a najít v tom až zalíbení,“ uvedl. Připomněl, že důležitou roli hraje v takové situaci i systém, který podobné činy umožňuje nebo ne.
