Desítky lidí si ve středu v Havířově připomněly 60. výročí nejtragičtějšího poválečného důlního neštěstí v Česku, při kterém v Dole Dukla zahynulo 108 horníků. Pamětníci události, příbuzní zemřelých, bývalí horníci, zástupci města i těžební společnosti OKD se sešli u památníku se jmény všech obětí na hřbitově v Šumbarku. Pietní akt poté pokračoval ve smuteční síni.
U pomníku stála čestná stráž krojovaných horníků a báňských záchranářů v ústroji. Hrála hornická dechovka, projevy přednesli havířovský primátor Josef Bělica (ANO) a ředitel provozu OKD David Hájek. Četla se i jména všech obětí neštěstí.
Hájek řekl, že důlní neštěstí z roku 1961 je neustále varováním a připomenutím toho, že bezpečnosti práce se musí věnovat co největší úsilí a pozornost. „Vždy svým kolegům připomínám, aby byli důslední ve vyžadování zásad bezpečnosti práce, aby předvídali rizika, která jsou při práci v dole. Když už se tragická událost stane, je to nezvratné a je pozdě na to ptát se, zda jsme nemohli něco udělat jinak, zda jsme opravdu zajistili vše nejlépe, jak jsme mohli,“ řekl Hájek.
Lidská chyba
Požár v Dole Dukla vypukl, když procházející horník nevědomky spustil dopravník, aniž si toho někdo všiml. Gumový pás běžel naprázdno, třením vzplál a od něj se vznítila i dřevěná výztuž. Požár dlouho nikdo nezaregistroval nebo nepátral po příčině zápachu, a když dostal dispečer hlášení o hustém kouři, bylo už pozdě.
Oheň se rychle šířil a uzavíral lidem ústupové cesty. O život přišlo 108 lidí, nejmladšímu nebylo ani sedmnáct let, nejstaršímu bylo 56. Po zemřelých hornících zůstalo 63 vdov, 107 sirotků a ještě šest dětí se narodilo po smrti svých otců.
„Já jsem v té době bydlel v brigádnickém domově, takže řada těch kluků mně byla známa. Bohužel hornictví je práce krásná, ale nebezpečná,“ řekl Jaroslav Gongol, kterému v roce 1961 bylo čtyřiadvacet let a v době neštěstí byl přímo v podzemí Dolu Dukla. Dodnes si z osudného dne vybavuje řadu detailů.
Těžba v dole skončila před 14 lety
„Já jsem původně myslel, že jde o nějaké možné cvičení, možná nějakou menší havárii. Ale když jsem přišel k jámě a byl jsem o tom informován, tak to na mě zapůsobilo velmi špatně. To je vzpomínka, na kterou nezapomenu. A když jsem pak vyfáral na povrch a viděl tam davy lidí, kteří tam měli známé, příbuzné, záchranáři a tak dál, na to se nezapomene, i když je to 60 let,“ řekl Gongol, který na Dole Dukla strávil další tři desítky let a 13 let byl i jeho ředitelem.
Připomínka neštěstí se koná v Havířově každoročně, na hřbitově v Šumbarku byla ale poprvé. Do loňska totiž stál pomník tragédie v areálu bývalého Dolu Dukla, odkud ho město nechalo přestěhovat. Těžba černého uhlí v dole skončila před 14 lety a nyní se tam nachází průmyslová zóna.
„Památník byl na pozemcích, které nepatří městu. Vzhledem k tomu, že se areál bývalého dolu přestavěl na průmyslovou zónu, tak to místo už nebylo tak důstojné, jak by si památník zasloužil, proto došlo k jeho přestěhování,“ řekl primátor. Stěhování památníku využili i k jeho restaurování. „Místo na šumbarském hřbitově je opravdu důstojné,“ dodal Bělica.
Památník se stěhoval třikrát
Velmi kladně hodnotí nové umístění památníku i Gongol, který řekl, že už jde o čtvrté místo, na kterém se pomník nachází. „První místo bylo na hřbitově v Dolní Suché. Když ten hřbitov začal chátrat, tak jsme se rozhodli, že pomník přemístíme. Přemístili jsme ho na teritorium Dolu Dukla, aby i horníci si byli vědomi, že existuje takové nebezpečí, a pracovali bezpečně,“ řekl.
Kvůli rozšiřování dolu se pak památník stěhoval na další místo v jeho areálu, po proměně na průmyslovou zónu už to místo ale ani bývalému horníkovi nepřipadalo důstojné. „Jsem přesvědčený, že už tady zůstane. Líbí se mi, jak je to upravené, myslím si, že je to důstojně udělané a že i horníci budou spokojeni,“ řekl pamětník neštěstí o novém umístění.
