Nobelovu cenu za literaturu za rok 2018 získala polská spisovatelka Olga Tokarczuková. Letošním laureátem je také rakouský autor Peter Handke. Vyhlášena byla hned dvě jména, protože v loňském roce toto prestižní ocenění uděleno nebylo kvůli skandálu kolem sexuálního obtěžování ve Švédské akademii, která laureáty vybírá.
Po skandálu hned dvě jména. Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke
3 minuty
Události v kultuře: Nobelova cenu za literaturu má dva vítěze – Tokarczukovou a Handkeho
Podle šéfa Švédské akademie Matse Malma byl Peter Handke oceněn za „vlivná díla, která s jazykovou vynalézavostí prozkoumávají periférii a zvláštnosti lidské zkušenosti“. Rakouský autor je považován za jednoho z nejvlivnějších evropských spisovatelů po druhé světové válce.
Šestasedmdesátiletý Handke je autorem několika desítek próz, her a esejů. Cizí mu není ani film, podílel se na námětech a scénářích například k filmům Wima Wenderse, tři celovečerní snímky sám rovněž režíroval.
Do češtiny se jeho tvorba překládá již od konce šedesátých let. Čtenáři tak mají k dispozici prózy Nevyžádané neštěstí, Tři pokusy, Dětský příběh, Číňan bolesti, Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu či Don Juan. Někdejší Divadlo Komedie s úspěchem inscenovalo Handkeho díla Spílání publiku, Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli či Podzimní blues.
7 minut
Tereza Willoughby o Nobelových cenách za literaturu
„Představení Spílání publiku, které tady inscenoval Dušan Pařízek, bylo před lety nejen velmi dobře přijato kritikou, ale zároveň také vyvolalo malý skandál jako v šedesátých letech, kdy Handke tuto hru napsal. Mění zajetá pravidla divadla, protože divákům je, jak název napovídá, spíláno. V české verzi dokonce docházelo k obnažování mluvčích, Handke nemluví o hercích, ale o mluvčích, a na konci byl celý dekor rozřezán motorovou pilou,“ upozornila vedoucí kulturní redakce ČT Tereza Willoughby.
Polské spisovatelce Olze Tokarczukové Švédská akademie cenu udělila za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní představuje překračování hranic jako formu života“.
Jedna z nejslavnějších polských spisovatelek dosáhla světového úspěchu svým třetím románem Pravěk a jiné časy, který je zasazen do fiktivní vesnice Pravěk v centru Polska a vytváří paralelu k polské historii.
Za vrcholné dílo sedmapadesátileté autorky je považován monumentální román Knihy Jakubovy s podtitulem „velká cesta přes sedmero hranic, pět jazyků, tři velká náboženství a nespočet menších“. V loňském roce dostala Mezinárodní Man Bookerovu cenu za román Běguni, jehož stěžejním tématem jsou nomádi současné doby. Všechny tři knihy, stejně jako řada dalších, byly přeložena i do češtiny.
„Cenu pro Olgu Tokarczukovou je důležitá také v kontextu toho, v jaké situaci se ocitá současná polská společnost, protože cenu dostala polská autorka, která se velmi vymezuje proti patriarchátu, proti katolickým dogmatům, proti nacionalismu, vychází z feministických základů,“ zdůraznila Tereza Willoughby.
Tokarczuková bude hostem Světa knihy
Tokarczuková se má příští rok v květnu zúčastnit festivalu Svět knihy Praha. Polsko bude čestným hostem na mezinárodním veletrhu, který se koná na pražském Výstavišti. „Od začátku jsme samozřejmě stáli o účast Tokarczukové, kterou v tuto chvíli máme potvrzenou. S udělením Nobelovy ceny se může situace trošku změnit, ale ještě ve středu potvrdila, že se zúčastní,“ uvedl ředitel veletrhu Radovan Auer.
Spisovatelka, která čelí ve své vlasti nevraživosti konzervativců za to, že kritizuje některé stránky polské minulosti, například antisemitské epizody, má silný vztah k Česku. „Mám asi nějakou českou karmu. Bydlím 200 metrů od české hranice. Čím jsem starší, tím jsou vazby silnější,“ uvedla před dvěma lety při debatě se čtenáři v Brně.
Na motivy knižního thrilleru Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých natočila její krajanka Agnieszka Hollandová v roce 2017 detektivku s prvky černé komedie Přes kosti mrtvých. Na scénáři filmu s Hollandovou spolupracoval scenárista Štěpán Hulík a jednu z důležitých rolí ve snímku ztvárnil Miroslav Krobot.
Konec mužsky orientovaného pohledu
Šéf Nobelova výboru Švédské akademie Anders Olsson už dříve prohlásil, že cena může získat zpět svou prestiž, pokud akademie upustí od „mužsky orientovaného, eurocentrického pohledu, který při posuzování kandidátů v minulosti převažoval“. Podle expertů proto bylo možné očekávat, že alespoň jednou z oceněných bude žena.
Vzhledem k tomu, že poslední dva ocenění, tedy Kazuo Ishiguro a Bob Dylan, píší anglicky a do čtvrtečního vyhlášení pouze 14 ze 114 držitelů Nobelovy ceny za literaturu byly ženy, Olsson už minulý týden zdůraznil, že porota musí „rozšířit perspektivu“.
Švédský spisovatel a bývalý nakladatel Svante Weyler již předem uvedl, že Švédská akademie nebude chtít letos volbou provokovat ani vyvolávat polemiky a ocení spíše klasické autory, kteří jsou uznávaní v literárních kruzích a oblíbení také u čtenářů.
Akademií otřásl sexuální skandál
Pověst Švédské akademie utrpěla v souvislosti s kauzou francouzského režiséra Jeana-Claudea Arnaulta, který je ve švédských kulturních kruzích známou osobností a je manželem bývalé členky Švédské akademie Katariny Frostensonové. Loni byl Arnault shledán vinným ze znásilnění a soud ho za to poslal na dva a půl roku do vězení.
Aféra vyplula na veřejnost v souvislosti s kampaní proti sexuálnímu obtěžování #MeToo. Ze sexuálního obtěžování Arnaulta nařklo 18 žen. Některé z případů se prý odehrály v prostorách, které patří Švédské akademii. Arnault veškerá obvinění odmítl, stejně jako nařčení, že opakovaně předem vyzradil jméno laureáta ceny za literaturu.
V souvislosti s Arnaultem a jeho manželkou Frostensonovou se objevila i obvinění ze střetu zájmů. Švédská akademie, která také každoročně rozděluje asi tři miliony dolarů v podobě stipendií, totiž v minulosti finančně podporovala stockholmské soukromé kulturní centrum Forum, které Arnault s Frostensonovou vedli.
Kvůli těmto aférám Švédskou akademii během posledního roku opustila řada členů, včetně Frostensonové, a celá instituce prošla reformou.
Před 35 lety získal Nobelovu cenu básník Jaroslav Seifert
Jedním ze dvou českých držitelů Nobelovy ceny se před 35 lety, 11. října 1984, stal básník Jaroslav Seifert. O prestižním ocenění pro jednu z největších postav české literatury dvacátého století ovšem tehdejší režim téměř neinformoval. V českých novinách vyšly dvě věty, ve slovenských dokonce jen jedna. Seifert byl totiž v tu dobu u komunistických vládců v nemilosti, mimo jiné proto, že patřil k prvním signatářům Charty 77.
Rodák z pražského Žižkova psal většinou verše lyrické, nevyhýbal se však ani politice, už začátkem 20. let vstoupil do komunistické strany, po nástupu gottwaldovského vedení byl ale vyloučen. Za komunistického režimu se pak dočkal dvojího zákazu publikování. Poprvé v roce 1956, když se postavil na obranu vězněných spisovatelů, podruhé pak za normalizace, když protestoval proti okupaci Československa v roce 1968.
Mezi jeho nejznámější tituly patří prvotina Město v slzách, Na vlnách TSF, Píseň o Viktorce, Maminka, Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Morový sloup, Býti básníkem nebo Všecky krásy světa. I přes Nobelovu cenu zůstal do konce života spíš na okraji oficiální kultury. Zemřel v lednu 1986 ve věku 84 let.
„Jeho krajané ho čtou a milují, je národním básníkem, který umí oslovit lidi s literárním vzděláním i ty, kteří k jeho dílu přistupují bez větší průpravy,“ napsala akademie při udělování Nobelovy ceny.
